tag:blogger.com,1999:blog-34739390493118180332024-03-14T23:44:11.435+05:45Jotare DhaibaWhere words smile ...Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.comBlogger377125tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-54593846529443441192023-10-04T14:08:00.009+05:452023-10-05T14:23:31.457+05:45‘रिटायर्ड’ मुखियाजी<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2etLGlmRJ6-YJVMD_CHCwwhFiIRGBNMuAMxG0rwPzeTCVyStSmlT13R9g4vp3g4ZeHgFDaMmWCF56PgISywejoy_rDTegc4jJQuru3PewJm0Q66AE9FdQNpW7Rc0U0TMq4tlaypCRVvA6b3h9pduFEC4JtlifVHAS6Chyq8vs-bDRpZ6CSxAiHZV4jso/s1200/Tekbir-Mukhiya-Main.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="1200" height="267" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2etLGlmRJ6-YJVMD_CHCwwhFiIRGBNMuAMxG0rwPzeTCVyStSmlT13R9g4vp3g4ZeHgFDaMmWCF56PgISywejoy_rDTegc4jJQuru3PewJm0Q66AE9FdQNpW7Rc0U0TMq4tlaypCRVvA6b3h9pduFEC4JtlifVHAS6Chyq8vs-bDRpZ6CSxAiHZV4jso/w400-h267/Tekbir-Mukhiya-Main.jpg" width="400" /></a></div><br /><p style="text-align: justify;">भित्तामा लस्करै सजिएका छन् चित्रहरू। एउटा क्यानभासमा भूकम्पले भत्किएको अवशेषमुनि एक अधबैंसे छन्, खुइय्य सुस्केरा हाल्दै टुक्रुक्क बसेका। न ओढ्ने छानो छ, न टेक्ने जमिन। न त छ समाउने हाँगो नै। भित्ताको अर्को छेउमा केही बालकहरू खुब ध्याउन्नले गुच्चा खेलिरहेका छन्। गुच्चा झैं गुड्दै आउने उनीहरूका लागि सिङ्गै पृथ्वी छ, भोलिको चमक बोकेको।</p><p style="text-align: justify;">अब त सबथोक सकियो भन्दै गरेको संसारमा आशाको रहरलाग्दो लहरा छ।</p><p style="text-align: justify;">यी दुवै चित्रको बीचमा रहेको सोफामा बसेर गफिइरहेका छन् टेकवीर मुखिया। चित्रकार मुखिया– यो नामले नेपाली कला र साहित्यका पारखीका लागि नमेटिने छाप छोडेको छ। अहिलेसम्म करिब पाँच हजार पुस्तकको कभर डिजाइनमा ‘मुखिया’को हस्ताक्षर कुँदिएको छ। साझा प्रकाशनबाट छापिएका जम्मै पुस्तकका आवरणमा यिनैको कला छ। सात वर्षअघि उमेरका कारण साझाबाट अवकाशसमेत पाइसके।</p><p style="text-align: justify;">जिन्दगीका अनेक देउराली–उकालीको चक्कर लगाइसके। घामपानी चाखिसके। अब गर्नु के छ र! इन्द्रेणीको कुन रङ चलाएर क्षितिज रङ्ग्याउन बाँकी छ र! तर, यसो भन्दैमा गर्वले नाक र छाती एकैचोटि फुलाएर यी मुखिया जिन्दगीको बेलुन फुर्सदको आकाशमा उडाइरहेका छैनन्। रङ र ब्रसको बहनाले यतिन्जेल जीवनको डुङ्गा खियाउँदै आएका उनका लागि ८३ वर्षको उमेर पनि लर्के जोवनभन्दा कम छैन। ‘साझाको जागिर छाडेपछि अब के गरेर बसुँला भन्ने कहिल्यै लागेन,’ भन्छन्, ‘म त झन् पो व्यस्त भएको छु।’</p><p style="text-align: justify;">कुनै समय ख्यारख्यार साइकल पेलेरै निवास–कार्यालय धाउने धपेडी त छैन अब। तर, पाइडलको रफ्तार अझै थामिएको छैन।</p><p style="text-align: center;">०००</p><p style="text-align: justify;">५० वर्षअघिको समयमा दार्जिलिङबाट काठमाडौंसम्मको सफर कति अप्ठेरो गरी तय गरे होलान् मुखियाले! घरको मायालु घेरा नाघेर हिंड्न कति साहस जुटाउनुपर्यो होला! अनिश्चित भविष्यले अल्झाउने सपनालाई हरेक पाइला फुकी–फुकी कसरी डोर्याए होलान्! तर, उनी त्यो सफरको कथा रोमाञ्चक पुटसहित सजिलो गरी सुनाउँछन्।</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj98gX2564VjvslK-FUkMKuO0-iinqs-YtBI4hoCPzlvY5yMBhcutHw0sm8gsw-GwJfzDNV_ZY_iRm6QY08t9vS0asbj0zvlEFuzz4G2nZQFEV3Puk-J7Kj2YRoh2lSRWIOPvftObXU8L_xtu4LeeNygnl6cxhQwQ0zlQ1QKpgGVM6aoKYL6lfZGolLx7E/s1200/Tekbir-Mukhiya2.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="800" height="299" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj98gX2564VjvslK-FUkMKuO0-iinqs-YtBI4hoCPzlvY5yMBhcutHw0sm8gsw-GwJfzDNV_ZY_iRm6QY08t9vS0asbj0zvlEFuzz4G2nZQFEV3Puk-J7Kj2YRoh2lSRWIOPvftObXU8L_xtu4LeeNygnl6cxhQwQ0zlQ1QKpgGVM6aoKYL6lfZGolLx7E/w199-h299/Tekbir-Mukhiya2.jpg" width="199" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">जीवन जिउने मेलोमा दार्जिलिङबाट कोलकाता झरेका उनी पेन्टिङकै काम गर्थे। साथीहरूसँग मिलेर फिल्मका पोस्टर पनि बनाउँथे। १८–१९ वर्षे ठिटो यसरी राम–रमाइलोमा सानो घेरामा बसिरहेको बेला सामान्य तर भित्रभित्रै चिमोट्ने घटना भयो उनको जीवनमा। राजा महेन्द्र, रानी रत्न र बीपी चीनको भ्रमण सकेर कोलकता हुँदै काठमाडौं फर्कने क्रममा थिए। त्यही मेसोमा कोलकातामा एउटा कार्यक्रम राखिएको थियो। स्थानीय क्लबले गरेको कार्यक्रममा राजा–रानीलाई उपहारस्वरूप दिने चित्र बनाउने जिम्मा उनैले पाए। ‘जीवनमा कहिल्यै पशुपतिनाथ मन्दिर नदेखेको मैले यत्तिकै कल्पनाकै भरमा मन्दिरको चित्र बनाएँ, छेउमा बच्चा खेलाइरहेकी नेपाल आमाको प्रतीक थपेँ,’ उनी सम्झन्छन्, ‘रानीका लागि चाहिँ छमछमी नाचिरहेकी युवतीको चित्र कोरेँ।’</div><p></p><p style="text-align: justify;">कार्यक्रम भयो, सकियो। तर, त्यसपछि उनलाई नेपाल जान पाए हुन्थ्यो भन्ने अनौठो रहरले सताउन थाल्यो।</p><p style="text-align: justify;">नेपालको भोक जगाउने यति मात्र कारण थिएन। एक दिन रेडियो सुन्दै गर्दा नारायणगोपालले गाएको गीत बजेछ, ‘आँखाको भाका आँखैले...।’ त्यसअघि नेपाली गीत कहिल्यै नसुनेका उनलाई झन् के चाहियो र! गीत कति गजब लाग्यो भने कानमै रेडियो चपक्क टाँसेर उनी दंग परिरहे। कलाको पूजा हुने र साधना गर्ने ठाउँ त त्यो पो रैछ भनेर ठम्याए सायद। नेपालको मोहनीले अब त झन् मुटुमै घर बनायो। नजानिँदो गरी त्यो घरमा पखेटा पलाउँदै गयो। तर, त्यस्तो आकर्षणमा रमेको १० वर्षपछि मात्रै उनले नेपाल पस्ने आँट बटुले। किस्सा सुनाए, ‘साथी भेट्न भारतकै जमसेदपुर जान्छु भनेर घरमा ढाँटेर आखिरमा काठमाडौं आएँ।’</p><p style="text-align: justify;">काठमाडौंमा मामा थिए। बरालिँदै बसे केही समय। पशुपतिनाथ मन्दिरतिर गएर बाँदरका स्केच बनाउँथे। यसरी नै बित्यो तीन महिना। त्यस्तै अवस्थामा चित्रकार शंकर सुवालका दाइले भेटे। उनैले जागिरको बाटो देखाए, ‘तिमी जस्तो कलाकार यसरी बस्ने हैन, एउटा प्रेसमा काम गर्ने मान्छेको खोजी भइराको छ।’ सुब्बा ऋद्धिबहादुर मल्लको जोरगणेश प्रेसमा कलाकार चाहिएको रहेछ। नभन्दै उनले त्यहाँ चिफ आर्टिस्टका रूपमा काम पाए। मल्लका पुत्रद्वय गोविन्दबहादुर मल्ल गोठाले र विजय मल्लको सरसंगतिमा रहेर काम गर्दै गए। ‘कर्मचारी हैन, मैले त साक्खै दाजुभाइको जस्तो व्यवहार पाएँ,’ पुराना खुसी धमिला आँखाछेउ मुजा पारेर जतनसाथ राखेका छन् उनले। मल्ल दाजुभाइमध्ये भाइ विजयको झन् निकै प्यारा थिए मुखिया।</p><p style="text-align: justify;">फराकिलो चित्रकारी दुनियाँमा छिर्ने आँखीझ्याल भने बच्चै बेलामा बुनेका थिए उनले। स्कुलमा नयाँ किताब किनेको दुई महिनामै चित्र कोरेर, रङ भरेर बिरूप पारिसक्थे। चित्रको जुलुसबाट छलिँदै अक्षर खोज्नुपर्थ्यो पानाहरूमा। रहरको बल्छी थाप्ने काँचो मगज भए पनि जीवनमा केही गतिलो काम गर्नुपर्छ भन्ने भावना भित्र कतै थियो नै। तर, लेखपढ छाडेर समाजले अनुत्पादक ठहर्याएको चित्रकारितामा त्यसरी लहसिएको देख्दा घरका मान्छेले किन पो सहन्थे र! बा–आमाबाट खप्की र गालीको नियमित खपत हुन्थ्यो। त्यसमाथि उनी बाँसुरी बजाउन पनि सोखिन थिए। कतै फेला पार्न नसके आफैंले बाँसुरी बनाएर भए पनि बजाउनैपर्थ्यो। दिनभर ढोका थुनेर कि चित्र बनाउने, कि त बाँसुरी बजाइराख्ने।</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjc-aUj4bBF3Vpfs7KornqHwwzkb8u101_SbMHSoimbLSu_7ycMkwjyg2lzkdJGJVb_6OMNc3PJm20YxXXcUtSBc9EFjW0ti9AKvwEtB8zgvpfRc25KZA6jkA5HkapGCSO09E2TvzvIHQymZGdAw3SrL8QcygomlXoPbj1ex6Zzfoa2s3zn1K9vZV-pNjA/s1500/Tekbir-Mukhiya3.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjc-aUj4bBF3Vpfs7KornqHwwzkb8u101_SbMHSoimbLSu_7ycMkwjyg2lzkdJGJVb_6OMNc3PJm20YxXXcUtSBc9EFjW0ti9AKvwEtB8zgvpfRc25KZA6jkA5HkapGCSO09E2TvzvIHQymZGdAw3SrL8QcygomlXoPbj1ex6Zzfoa2s3zn1K9vZV-pNjA/w400-h266/Tekbir-Mukhiya3.jpg" width="400" /></a></div><p style="text-align: justify;">‘मेरो त्यस्तो ताल देखेर बुवा तिम्रो पागल छोरोलाई राँची लैजानुपर्छ भनेर आमासँग झोंक्किइराख्नुहुन्थ्यो,’ आफैंले बनाएको महाकवि देवकोटाको मुहारचित्र शैलीमा खिसिक्क हाँसे। औपचारिक पढाइबाहेक टसमस गर्न नदिने समयका एक ‘शिकार’ उनले भने आफ्ना छोरा र छोरीलाई उनीहरूकै रोजाइमा मनमौजी उड्न दिएका छन्। छोरा समृद्ध अमेरिकामा फाइन आर्ट पढ्दै छन् भने छोरी श्रद्धा नर्वेमा कलाको दर्शन। सिङ्गो घर नै रङ्गीन क्यानभासले ग्यालरी बनेको मुखिया निवासमा बूढा मुखियाको पथ पछ्याउँदै छोरा–छोरीले बनाएका चित्र पनि भित्तामा सुहाएका छन्। आफूले आठ कक्षाभन्दा बढ्ता पढ्न नसके पनि छोरा–छोरीको सिर्जनशील कदमा उनले आफ्नो क्षमता र पौरख नापेका छन्।</p><p style="text-align: center;">०००</p><p style="text-align: justify;">ढाँटेर, भागेर नेपाल पसेको छोरोले काम गर्न थालेर दुई–चार पैसो कमाउन थालेपछि घरमा बा–आमाले चित्त बुझाउँदै गए। यता हातको सीप फैलिएर बिक्दै गयो। जोरगणेश प्रेसमै जागिरे छँदा साझा प्रकाशनको छापाखानामा पुस्तकको आवरण बनाउने काम सुरु गरे, २०२२ सालदेखि। त्यति बेला आफूले गरेको जस्तो दु:ख कुनै कलाकारले नगरेको उनी लख काट्छन्।</p><p style="text-align: justify;">दुवैतिरको कामको चाप धान्न नसक्दा बाँकी काम राति कोठामै सक्ने गरी लैजान्थे। त्यति बेला जावलाखेलमा मामा–माइजूसँगै बस्थे उनी। ‘एकसुरले काममा लागिरहँदा भाले बासेपछि पो लौ बिहान भएछ भन्ने थाहा हुन्थ्यो,’ मुखियाले आफ्नो दुखिया अध्याय पल्टाए। साझाको छापाखानामा काम थालेको झन्डै दुई दशकपछि मात्रै त्यहाँ जागिरेको रूपमा प्रवेश पाए उनले। पुस्तक छपाइको चाप हुने समयमा एकै दिन चार वटासम्म पुस्तकको आवरण डिजाइन गरेको अनुभव छ उनीसँग। सुरुवाती समयमा आवरण कला बनाउने हरेक उपन्यास, कथासंग्रह र काव्य पूरै पढ्थे। तर, समय भ्याउन छाडेपछि निचोड मात्र बुझेर बनाउन थाले।</p><p style="text-align: justify;">साझाबाट आफ्नो चित्रकार छविलाई उज्यालो र फराकिलो बनाएका मुखियाले त्यही संस्थाको दुरवस्था हेर्दै बिदा लिए। कर्मचारीलाई तलब ख्वाउनै नसक्ने गरी संस्था घाटामा गइरह्यो। छापेका पुस्तकहरू गोदाम सजाउने जिनिस मात्र भए। यो सब हुनुमा राजनीतिक प्रभाव र लेखकहरूको संस्थामा लेखकहरू नै धमिरा बन्नुले असर गरेको थियो। उनले बुझेको कुरो– ‘लेखकहरू एकजुट भएको भए साझाको यो गति हुने थिएन।’</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8Ag6bm6KnTJW5X3uqZDan8RQbiVt3evlTHP_FrK7MWh4FNXJHUPHJr0saAYRYBRJZZMXWDte7lzT58HlIZaPtWFQ70dw1M-_jVyDswtd-S-sjoyCBDsfPMVmFcYlBP_oJwXNDil8IG95NkANarUbuHXZFSA6jy1NcEQg7UFA5ZkFYJH1uvhKpDWvKMQ4/s1500/Tekbir-Mukhiya4.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8Ag6bm6KnTJW5X3uqZDan8RQbiVt3evlTHP_FrK7MWh4FNXJHUPHJr0saAYRYBRJZZMXWDte7lzT58HlIZaPtWFQ70dw1M-_jVyDswtd-S-sjoyCBDsfPMVmFcYlBP_oJwXNDil8IG95NkANarUbuHXZFSA6jy1NcEQg7UFA5ZkFYJH1uvhKpDWvKMQ4/w400-h266/Tekbir-Mukhiya4.jpg" width="400" /></a></div><p style="text-align: justify;">एकातिर जथाभावी ढंगले पुस्तक छनोट र प्रकाशनले संस्थाको व्यावसायिकतालाई बोझ थप्ने गरेकै थियो। अर्कातिर, संस्थाको क्षमता र आवश्यकताभन्दा बढी कर्मचारी पाल्नुपर्ने अवस्था। माथिल्ला पदमा आउने मान्छेले आ–आफ्ना निकटलाई कर्मचारी भर्ती गर्दा त्यस्तो अवस्था आएको थियो। नयाँ सञ्चालक समिति आएपछि अहिले साझा फेरि तंग्रिने तयारीमा छ।</p><p style="text-align: justify;">सयौं पुस्तकको आवरण कला बनाइसक्दा आफ्ना सबै सिर्जना उत्तिकै प्यारा लाग्छ भनेर कूटनीतिक जवाफ दिन्छन् मुखिया। तर, यसमध्ये प्रा.माधवप्रसाद पोख्रेलको ‘गार्गीको गाँठो’ (साझा प्रकाशन, २०६२) निबन्धसंग्रहको कलालाई धेरैले रुचाएको आधारमा त्यसमा सन्तोष मानेका छन्। सबैभन्दा बढी चाहिँ युधीर थापाका उपन्यासहरूको कभर डिजाइन गरेका रहेछन्, जुन रत्न पुस्तक भण्डारबाट छापिएका थिए।</p><p style="text-align: center;">०००</p><p style="text-align: justify;">चित्रमा रेखाहरूले बोल्ने काम गर्छन् भने रङहरूले त्यसमा लालिमा थपेर बोली झन् सजीव र टाठो बनाउँछन्। सादा जीवन बाँच्दै आएका मुखिया चित्र बनाउँदा पनि अक्सर सादा रङ नै रोज्छन्। सेतो रङ बढी मन पर्छ। जादूगरका जस्ता बाटुला औंलाहरू हावामा नचाउँदै भने, ‘सफ्ट कलरमा प्रेम, शान्ति, सद्भाव खुब रमाएर खुल्छन्।’ ललितपुर भैंसेपाटीस्थित उनको घर पनि सेतो रङ पोतेर सुकिलो चित्र जस्तो बनाएका छन् उनले। भुइँतलादेखि माथिल्लो तलासम्म भित्तामा सजाएका क्यानभासहरूमा ‘डेली लाइफ’ झल्काउने गाउँघर र भित्री टोलको जीवन देख्न पाइन्छ।</p><p style="text-align: justify;">ललितकलाको कतै कुनै तालिम नलिएको मान्छेले आफ्नै बलमा यत्तिको चिनारी बटुल्नु चानचुने कुरा हैन। पानी रङ र तैल्य चित्रमा समाज, संस्कृति र मानव भोगाइका सरल बिम्ब उतार्ने उनी अमूर्त चित्र पनि रुचाउँछन्। आफूले त्यति धेरै नबनाए पनि अरूले बनाएको अमूर्त चित्रमा रङको संयोजनबाटै कलाको उचाइ र विशिष्टता पारख गर्छन्। किरण मानन्धरको अमूर्त अभिव्यक्तिमा जीवन्तता भेट्छन् मुखिया। सर्वसाधारणले झट्ट हेर्दा अमूर्त चित्रमा किरिङमिरिङ रेखा र रङहरूको थुप्रो मात्रै देखे पनि त्यो पनि भावना अभिव्यक्त गर्ने माध्यम ठान्छन् उनी। तर, कलाको विराट निधारमा पनि विकृतिको ज्वरो छामेका छन् उनले। भन्छन्, ‘पोख्त भएरै मान्छेहरू एब्स्ट्राक्ट आर्टमा लाग्छन् जस्तो लाग्छ। तर, केही नबुझी लाग्ने नयाँहरू अहिले थुप्रै छन्, हामीलाई त मान्छे नै गन्दैनन् तिनले।’</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijqG5sLIboP4DRou0f4T8X5kLVqlkmxrphTLbQ1JjSdv315V6kvCNfbcnKgCE7qNsgg1BPg312tnxLCzgsjxejCgws4i70yV0PqPQr9_7MVDrxA-Ctr6-9M_BlB4tY3VETjm1sJdcIBNe6J-55ESGnhpjANvvmbiOBmiYEjhc1KqpJ-rJFWITJhSRq_B8/s1500/Tekbir-Mukhiya5.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijqG5sLIboP4DRou0f4T8X5kLVqlkmxrphTLbQ1JjSdv315V6kvCNfbcnKgCE7qNsgg1BPg312tnxLCzgsjxejCgws4i70yV0PqPQr9_7MVDrxA-Ctr6-9M_BlB4tY3VETjm1sJdcIBNe6J-55ESGnhpjANvvmbiOBmiYEjhc1KqpJ-rJFWITJhSRq_B8/w400-h266/Tekbir-Mukhiya5.jpg" width="400" /></a></div><p style="text-align: justify;">सुन्दर घरमा पनि कतै कुनामा माकुराको जालो झोल्लिएको हुन्छ नै। कला–साहित्य क्षेत्रमा देखिने धाँजा पनि त्यस्तै हुन्। केही समस्याको बीचमै नेपाली ललितकलाले नापेको बाटोमा प्रगति नै देख्छन् मुखिया। आधुनिक कलाचेत, दर्शक अभिरुचि, अन्तर्राष्ट्रिय पहुँच सबै बढ्दै गएको छ। नेपाली थाङ्का कला उत्कृष्ट लाग्छ उनलाई।</p><p style="text-align: justify;">सञ्चार माध्यमले कलालाई विशेष महत्त्व दिएसँगै पछिल्लो समय दर्शकको चाख बढ्दो छ। सहरमा कला प्रदर्शनी हुने क्रम पनि बाक्लिएको छ। चित्र किनेर घरमा सजाउने चलनले कलाकारले सम्मान र दाम पाउँदै छन्। ग्यालरीसम्म दर्शक आउने विश्वासले न्युड आर्टसमेत खुलेर उत्रिन थालिसके। तर, त्यसरी प्रदर्शनीमा भाग लिन खासै जाँगर लाग्दैन उनलाई। एकलासकै जीवनमा रङ भरिरहेछन्। रङ भेटिरहेछन्।</p><p style="text-align: justify;">८३ वर्षे पाका साधकको कलाको स्वाद लिन कतिजनाले उनको निवासको दूरी नापिरहने ?</p><p style="text-align: center;">०००</p><p style="text-align: justify;">नेपाल आएपछि काठमाडौं नै कर्मथलो र रमाइलो संसार बने पनि त्यो संसारलाई सिंगार्न भने उनी दार्जिलिङ नै पुगे। २०३९ सालमा खर्साङकी शुक्रसँग घरजम गरेर फर्किए यतै। सपनाजस्तो रोमाञ्चक जीवन बाँचेका उनको मनको भित्ताले त्यस बेलादेखि उदासीको रङ देखेको छैन। बरु केही ‘काइदा कानुन’ र अनुशासनले जीवनको नदीमा बाँध हालेर व्यवस्थित पारिदिएको छ। घरको भित्तामा टाँगिएका चित्रहरू श्रीमतीकै इच्छा र आग्रहअनुसार बिक्री गर्दै नगर्ने नियममा छन्। यसमा खुसी नै छन् उनी। सुनाउँछन्, ‘बिक्री गर्ने भन्यो भने त अहिले नै मान्छे आउन तयार छन् घरमा, तर नयाँ बनाएको चित्र मात्रै बेच्ने अब।’ यही ध्याउन्नमा भुइँतलाको कुनाको कोठामा ब्रस र रङले क्यानभासको शून्यतामा केही अर्थ निकाल्न जुटिरहेका हुन्छन् उनी।</p><p style="text-align: justify;">चित्रकै दुनियाँले आफ्नो दुनियाँ स्वर्ग बनाए पनि उनकै भनाइमा आफ्ना केही खराब बानीले काममा भाँजो हालिरहन्छन्। टीभी हेर्नका निकै भोगी छन्। फिल्म हेर्ने लत बच्चैदेखिको हो। पहिले खर्साङ, कोलकातामा हलमा गएर हेर्थें, अहिले टीभीमै आउने फिल्महरू हेर्छन्। ‘मेरो लागि एकदम छिटो आइदियोजस्तो लाग्छ यो टेलिभिजनको दुनियाँ। काम गर्ने समय खान्छ भनेर यही कुरामा बूढी कराइरहन्छ,’ फिस्स हाँसे।</p><p style="text-align: justify;">दार्जीलिङ छँदा फिल्म हेर्नकै लागि एक्लै घना जंगलको बाटो मसानघाट हुँदै डेढ घन्टा हिंडेर खर्साङ पुग्ने गरेको उनले सम्झिए। झमक्क रात परेपछि त्यही एकलासको बाटो काँतर मन लिएर फर्कन्थे। फिल्म सकिनलाग्दा डरलाग्दो बाटो कसरी फर्कने भन्ने डरले मुटु खाइरहन्थ्यो। आफ्नो उमेरका साथीभाइ त्यसरी फिल्म हेर्ने रुचि राख्ने खालका कोही थिएनन्। अलिक बुझ्ने भएपछि कोलकातामा हेरेको ‘द लास्ट सनसेट’ विशेष यादगार बनेर बसेको छ।</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXN_NMmHjqMvMDinqoiN8lls3Jo678RG9KNYCpMLsRvwnOasjCwYHtdG-PFEszuIizfO1JZSVIfOjXwkrBcZ0UttLYGipkk_689bsChfZzl3K6hJQ8AD1Rv6T7DelAzCfGEHb0SpTgyWATxBlP33J9ysyt6yu51ssAF1cWqj9lIUntiy9ju5uvx07QFfU/s1500/Tekbir-Mukhiya6.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1500" height="266" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXN_NMmHjqMvMDinqoiN8lls3Jo678RG9KNYCpMLsRvwnOasjCwYHtdG-PFEszuIizfO1JZSVIfOjXwkrBcZ0UttLYGipkk_689bsChfZzl3K6hJQ8AD1Rv6T7DelAzCfGEHb0SpTgyWATxBlP33J9ysyt6yu51ssAF1cWqj9lIUntiy9ju5uvx07QFfU/w400-h266/Tekbir-Mukhiya6.jpg" width="400" /></a></div><p style="text-align: justify;">किशोर वयमा उनी उडिरहेको चरालाई गुलेलीले फुत्रुक्क खसाल्थे। समयले उल्टोपाल्टो पार्छ सबथोक। अहिले त्यस्ता चरा उनको क्यानभासमा बास माग्न आउँछन् र सुरक्षित रूख पाउँछन्। उमेरको तीर्थयात्रामा जीवन भोग्दै आउँदा अध्यात्मको रेसा पनि तहतह बनेर बस्दै गएको छ।</p><p style="text-align: center;">०००</p><p style="text-align: justify;">बागडोलको घर बेचेपछि दश वर्षयता भैंसेपाटीमा बसिरहेका छन् उनी। घर बनाएर अलिक नाफामा बेच्दै छोराछोरीलाई पढाए। रुटिनमा बाँधिएको १०–५ को जागिर छाडेयता घर–संसारकै दुनियाँमा हरसमय व्यस्त हुँदै आएका छन्। पेन्टिङमा बरु पर्याप्त समय दिन सकेका छैनन्।</p><p style="text-align: justify;">उनी जमानादेखि नै आफ्नो लुगा आफैं धुन्छन्। खान र पकाउन दुवैमा निकै सोख छ। आफू शाकाहारी भए पनि पाहुनाहरू आउँदा मासुका परिकार बनाउन आफैं अघि सर्छन्। यस्तो परिकार बनाउन उही ‘नराम्रो बानी’ टीभी हेर्दाको सिकाइ काम लाग्छ। ट्राभल एन्ड लिभिङ च्यानल (टीएलसी) बाट रेसिपी सिक्छन्।</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgV_QJYhFrkCNqMwQsFDDfnUIWtzGANWR4ncNxziU0LcYoR-eO1UJcXYyGmpRchsELuuiUvOZV7OpMTLejesJuEcxH1QIg_V3lEoAugFEl8PLlQkds9PSC56sXufgPl0dPTFcRqNsTd5XbgQgxGhIhPEd3bN2t5RLhmlAqS5crbBkYuYpaZAdBn0uOKJNo/s850/Tekbir-Mukhiya7.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="850" data-original-width="800" height="247" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgV_QJYhFrkCNqMwQsFDDfnUIWtzGANWR4ncNxziU0LcYoR-eO1UJcXYyGmpRchsELuuiUvOZV7OpMTLejesJuEcxH1QIg_V3lEoAugFEl8PLlQkds9PSC56sXufgPl0dPTFcRqNsTd5XbgQgxGhIhPEd3bN2t5RLhmlAqS5crbBkYuYpaZAdBn0uOKJNo/w232-h247/Tekbir-Mukhiya7.jpg" width="232" /></a></div><br /><div style="text-align: justify;">‘मान्छेहरू आउँदा हामी बूढा–बूढीलाई देख्यो भने छक्कै पो पर्छन् हौ। एकै घरमा दुई गृहिणी भेट्छन्। हाहा,’ जोडले खित्का छाडे। यसरी मुखियाजी हरेक कुरामा कला खिपेर बाँचिरहेछन्।</div><p></p><p style="text-align: justify;">पछिल्लो समय भुल्ने समस्याले सताएको छ उनलाई। पुराना धेरै कुरा यादको बहीखाताबाट उप्किँदै जान थालेका छन्। झस्का लाग्छ उनलाई, ‘बेलाबेला त आफैंलाई पो भुल्छु कि भन्ने पो डर लाग्छ।’</p><p style="text-align: justify;">यदि त्यसो भएर कुनै दिन उनले जीवन जिउनै भुले भने ? अहिले उनले घरीघरी नजर लगाइरहने आफ्नै चित्रका पात्र र परिवेश त्यस बेला झन् सजीव हुँदा हुन्। सजीव क्यानभासहरूले उनले हेरेको पैंचो तिर्दै एकटकले हेरिरहँदा हुन्, बिल्कुल पलक नझिम्काई।</p><p style="text-align: right;"><i>(२०७३ जेठ १५ गते <b>कान्तिपुर-कोसेली</b>मा प्रकाशित।)</i></p>Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-16551819429656408192023-08-26T18:17:00.006+05:452023-08-26T18:40:56.335+05:45दूरी<p class="selectionShareable" style="-webkit-font-smoothing: antialiased; background-color: white; box-sizing: inherit; color: #222222; font-family: "Noto Serif"; font-size: 21px; margin: 0px 0px 1.4em;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUf1JdKzYWsnERukYHkv4rygjTKCtdfwHm7rd02YQ5wPoUSLZRdWv_Pzn2EpXZxHfwdNuLwB_hr4e8XFzmbnKLVrK7idkr0HrLVBVu-zRIrFL3Mys-GhkAnpl6W2ITSIm9ksJx0qC0W3eaRqAn3zocvpp_FyMcneTBkuVSpW2Mo0Qspg0U741abma20Gg/s600/Distance%20Art.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="517" data-original-width="600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUf1JdKzYWsnERukYHkv4rygjTKCtdfwHm7rd02YQ5wPoUSLZRdWv_Pzn2EpXZxHfwdNuLwB_hr4e8XFzmbnKLVrK7idkr0HrLVBVu-zRIrFL3Mys-GhkAnpl6W2ITSIm9ksJx0qC0W3eaRqAn3zocvpp_FyMcneTBkuVSpW2Mo0Qspg0U741abma20Gg/s16000/Distance%20Art.jpg" /></a></div><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अचेल हेरिन्न पल्लो घरको झ्याल</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">खोलिन्न संवादको आत्मीय पर्दा</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">मौन एकदम मौन छन् चौतारो र फल्चा</span></div><span style="font-size: medium;"><a name='more'></a></span><p></p><p class="selectionShareable" style="-webkit-font-smoothing: antialiased; background-color: white; box-sizing: inherit; color: #222222; font-family: "Noto Serif"; margin: 1.4em 0px;"></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">बोल्दै नबोलिने हैन</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">बोलिन्छ- ‘देखभेट नै हुन छाड्यो त !’</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">देखभेट हुँदै नहुने पनि हैन</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">हुन्छ जम्काभेटहरूमा</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">तर भेटहरू साँचो अर्थमा भेट्दैनन्</span></div><p></p><p class="selectionShareable" style="-webkit-font-smoothing: antialiased; background-color: white; box-sizing: inherit; color: #222222; font-family: "Noto Serif"; margin: 1.4em 0px;"></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">एउटै घर</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">एउटै कोठा</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">एउटै बिछ्यौना</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">यत्रतत्र उभिन्छन् पर्खालहरू</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">चिमोट्छन् एक्लोपनले</span></div><p></p><p class="selectionShareable" style="-webkit-font-smoothing: antialiased; background-color: white; box-sizing: inherit; color: #222222; font-family: "Noto Serif"; margin: 1.4em 0px;"></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">प्रियजनभित्र भेटिन्न</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">प्रिय मन</span></div><p></p><p class="selectionShareable" style="-webkit-font-smoothing: antialiased; background-color: white; box-sizing: inherit; color: #222222; font-family: "Noto Serif"; margin: 1.4em 0px;"></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">खासमा डिजिटल भित्तामा पो छ सबथोक</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">छामिन्छ त्यहीँ-</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अर्को समाज</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अर्को शहर</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अर्कै गाउँ</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अर्कै महानगर</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अर्कै देश</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">पल्लो ग्रह</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">ब्रह्माण्ड</span></div><p></p><p class="selectionShareable" style="-webkit-font-smoothing: antialiased; background-color: white; box-sizing: inherit; color: #222222; font-family: "Noto Serif"; margin: 1.4em 0px;"></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">पग्लिन्छ त्यहीँ नौनीभन्दा कमलो भावना</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">भेटिन्छ कतै नभेटिएको हार्दिकता</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अदृश्य भुलभुलैयामा हुन्छ गहिरो लगाव</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">भ्रमले पाउँछ सम्पूर्ण विश्वास</span></div><p></p><p class="selectionShareable" style="-webkit-font-smoothing: antialiased; background-color: white; box-sizing: inherit; color: #222222; font-family: "Noto Serif"; margin: 1.4em 0px; text-align: center;"><span style="font-size: medium;">छेउकै र साथैका कुरा छुट्दै जाँदै छन् …</span></p><p class="selectionShareable" style="-webkit-font-smoothing: antialiased; background-color: white; box-sizing: inherit; color: #222222; font-family: "Noto Serif"; margin: 1.4em 0px;"></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">धेरै के भन्नु !</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">हामीले पनि त</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">एक-अर्काको मुहार राम्ररी नहेरेको</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">जुग भएछ है !</span></div><p></p>Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-62897563743468778512019-09-06T00:25:00.013+05:452023-08-08T12:53:53.041+05:45गजल : बाँकीले एक थान चिहान बनाउँछन्<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: medium;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: right;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicLTZC6pLsE7-5gilb8e6DxpAepdNmtldZv_mmehf1egt-wiASuKl5GLK7-PcdcxJu8Ri4kUQKskDJk2aYuoAvPbXlYA-9HB4gQ3yzAqNsCURoEdiLh8rackIYvpj3nIAaVi_amXJT4AwpbfJyK1IerqqvQEc2dVkCdjJu7oF1rUfs9kb5DeZDnwnoZTU/s770/Identity.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="770" data-original-width="770" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicLTZC6pLsE7-5gilb8e6DxpAepdNmtldZv_mmehf1egt-wiASuKl5GLK7-PcdcxJu8Ri4kUQKskDJk2aYuoAvPbXlYA-9HB4gQ3yzAqNsCURoEdiLh8rackIYvpj3nIAaVi_amXJT4AwpbfJyK1IerqqvQEc2dVkCdjJu7oF1rUfs9kb5DeZDnwnoZTU/w200-h200/Identity.jpg" width="200" /></a></div>सक्नेले आफ्नो पहिचान बनाउँछन्</div></span></div>
<div style="text-align: center;"><div style="text-align: right;"><span style="font-size: medium;">बाँकीले एक थान चिहान बनाउँछन् ।</span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: medium;"><br /></span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: medium;">थोरै मात्र हुन्छन् दुनियाँमा जसले,</span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: medium;">साहसलाई सदा जवान बनाउँछन् ।</span></div><div style="text-align: right;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></div><div style="text-align: right;"><span style="font-size: medium;"><span><a name='more'></a></span>घरको अर्थ छाना र भित्ता मात्र बुझेर,</span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: medium;">धेरैले घरलाई मसान बनाउँछन् ।</span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: medium;"><br /></span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: medium;">कसैले यौवनलाई त कसैले प्रेमलाई,</span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: medium;">जीवन चलाउने दोकान बनाउँछन् ।</span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: medium;"><br /></span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: medium;">आफ्नो हातमा भए आफ्नै कथा लेखिन्थ्यो,</span></div>
<div style="text-align: right;">
<span style="font-size: medium;">अरुले टुटफुट उखान बनाउँछन् ।</span></div>
<div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
</div>
Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-3331821392884485112017-02-01T22:08:00.019+05:452023-08-07T21:58:07.188+05:45उदय प्रकाश, वजन र कविता<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="clear: right; float: right; font-size: medium; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="Udaya Prakash" border="0" height="344" src="https://lh3.googleusercontent.com/-nr9BV0Hvx0o/WJILghWEwvI/AAAAAAAAa00/CjceKJa8gic/w375-h344/Udaya%252520Prakash_thumb%25255B14%25255D.jpg?imgmax=800" style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-color: initial; border-left: 0px; border-right: 0px; border-style: initial; border-top: 0px; border-width: 0px; display: block; float: none; margin-left: auto; margin-right: auto; padding-left: 0px; padding-right: 0px; padding-top: 0px;" title="Udaya Prakash" width="375" /></span></div><p><font face="Mangal" size="4"></font></p> <p align="justify"><font face="inherit" size="4">अंग्रेजी भाषा मेरो लागि सधैं हाउगुजीको विषय रह्यो । भाषाकै सीमाका कारण विदेशी साहित्यको तिर्खा मेट्न त्यो बृहत् संसारमा हाम फाल्ने आँट कहिल्यै जम्मा भएन । गोटागोटी अक्षर फुटाउँदै छिचोलेका अर्थले धित मरेन। </font></p> <p align="justify"><font face="inherit" size="4">अंग्रेजीको भूतले वञ्चित गरेको पठन सुखलाई केही हदसम्म हिन्दी भाषाको पहुँचले पोल्टामा हालिदियो । हिन्दीको पनि जम्मै अक्षर फुटाउन नसक्दा आफूभित्रको पाठक मुर्मुरिन्छ । तैपनि सागरमा फैलिएको अंग्रेजीलाई गागरमा सारिदियो भन्दै हिन्दीप्रति मन बुझाउँछु।</font></p><p align="justify"><span style="font-size: medium;"></span></p><a name='more'></a><p></p><p align="justify"><font face="inherit" size="4">यसै क्रममा अंग्रेजीदेखि हिन्दी साहित्यका पुस्तक र लेखरचनाहरु हिन्दीमै पढियो । केही लेखकसँग भने नेपाली अनुवादकै कृति आएपछि चिनापर्ची गर्ने संयोग मिल्यो । त्यसैमध्येका हुन्, भारतीय साहित्यकार उदय प्रकाश । केही वर्षअघि <span style="font-family: inherit;"><span style="color: #741b47;"><a href="http://twitter.com/yangesh30" target="_blank">यज्ञश</a> </span><span style="font-family: inherit;">को</span></span> अनुवादमा लघु उपन्यास 'मोहनदास' पढेपछि यी लेखकको वजन थाहा भएको थियो । केही दिन मथिङ्गल खुबै रन्किएको थियो।</font></p> <p align="justify"><font face="inherit" size="4">उनका अरु कृति त्यसपछि काठमाडौंका केही किताब पसलमा खोजे पनि पाउन सकिएन । त्यसपछि इन्टरनेटकै पन्ना पल्टाएर गोडाचारेक फुटकर कथा र कविता पढेर मन बुझाइयो । महिना दिनअघि उनै यज्ञशको अनुवादमा यी लेखकको कथासंग्रह 'नेलकटर' पनि आउने खबर सुनियो । थप सुनियो, पोखरामा नेपाल साहित्य महोत्सवमा कथाकृतिको लोकार्पण कार्यक्रममा लेखक आउनेछन्।</font></p> <p align="justify"><font face="inherit" size="4">यसै मेसोमा <span style="font-family: inherit;"><span style="color: #741b47;"><a href="http://kavitakosh.org" target="_blank">कविता कोश</a> </span><span style="font-family: inherit;">बाट</span></span> यी प्रिय लेखकका केही कविता आफैंले अनुवाद गरेँ । पोखरामा उनीसँग भेट गर्ने मौका पनि मिल्यो । महोत्सवको छलफलमा उनले आफूलाई मूलत: कविकै रुपमा चिनाए । काठमाडौं फर्किँदै गर्दा यात्रामा 'नेलकटर' का कथाहरु पढेँ । 'मोहनदास' जस्तो सघन प्रभाव कथाहरुले पक्कै पारेनन् । अनि लाग्यो, उदय प्रकाश खासमा कवि नै हुन्।</font></p> <p align="justify"><font face="inherit" size="4">उनका केही कविताको मैले गरेको अनुवाद यहाँ राखेको छु। </font></p> <p align="justify"><font color="#4c1130" face="inherit" size="4"><b>१. व्यवस्था</b></font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">साथी चिठीमा लेख्छन्- <br />‘म सकुशल छु ।’</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">म जवाफ लेख्छु- <br />‘म सकुशल छु ।’</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">हामी दुवै आश्चर्यचकित छौं ।</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4"><b>२. तीन वर्ष</b></font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">म तिमीलाई <br />विगत तीन वर्षदेखि जान्दछु</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">तीन वर्ष यति छोटो हुँदैन <br />जति छिटो उच्चारण गरिन्छ</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">तीन वर्षमा <br />कलमी बोटमा आँप फल्न थाल्छ <br />सामुन्नेको घरको छतमा <br />दिउँसो कपाल कोर्दै गरेकी युवती <br />कतै बेपत्ता हुन्छे <br />स्कूलका निरञ्जन मास्टर <br />सदरमुकाम पुग्छन् <br />काकीलाई क्षयरोग लाग्छ र <br />तीन वर्षमा <br />म र मेरो भाइलाई कतै जागिर मिल्दैन</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">तीन वर्षमा <br />हाम्रा अनुहार, प्रेमिका र आशाहरु <br />र निकै धेरै चिजलाई जलाउन पुग्ने <br />प्रशस्तै तेजाब जम्मा हुन्छ</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">म तिमीलाई <br />विगत तीन वर्षदेखि बताउन चाहिरहेको छु <br />कि यी अखबारहरुमा <br />कैयौं वर्षदेखि हाम्रो बारेमा <br />केही पनि छापिएको छैन!</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4"><b>३. पिंजडा</b></font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">चरा <br />पिंजडामा छैन</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">पिंजडा निकै रुष्ट छ <br />आकाश छ खुसी</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">आकाशको खुसीमा <br />सानो बचेरा <br />उड्न सिक्छ।</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4"><b>४. मृत्यु</b></font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">मान्छे मरेपछि <br />केही पनि सोच्दैन ।</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">मान्छे मरेपछि <br />केही पनि बोल्दैन ।</font></p> <p><font color="#4c1130" face="inherit" size="4">केही नसोचेपछि <br />र केही नबोलेपछि <br />मान्छे मर्छ।</font></p>Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-37095223843749742132016-08-30T08:26:00.007+05:452023-08-07T21:32:47.689+05:45'वारि जमुना'को बिदाइ<div class="separator"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-f5ZgEe7TCPc/V8Oj7M3-5jI/AAAAAAAAVv4/ydfXj6pL9X8/s1600-h/Khemraj%252520Gurung%2525202%25255B7%25255D.jpg" style="text-align: -webkit-center;"><img align="left" border="0" height="266" src="https://lh3.googleusercontent.com/-fpxA6byraik/V8Oj8VW0NUI/AAAAAAAAVv8/NF87MtYMuR0/w400-h266/Khemraj%252520Gurung%2525202_thumb%25255B4%25255D.jpg?imgmax=800" style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-color: initial; border-left: 0px; border-right: 0px; border-style: initial; border-top: 0px; border-width: 0px; display: inline; float: left; margin: 0px 5px 0px 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; padding-top: 0px;" width="400" /></a></div><p align="justify"><font size="3"><font size="5">शु</font>क्रबार साँझ अन्तिम सास छाडेका लोकगायक खेमराज गुरुङ आइतबार पशुपति आर्यघाटमा खरानी भएर उडे । अब जनमानसमा उनका गीतका तरंग बाँकी छन् । जुन हावाकै काँध चढेर एक कान दुई कान मैदान उडिरहनेछन्।</font></p> <p align="justify"><font size="3">खेमराजको पर्याय हो ‘वारि जमुना पारि जमुना’ गीत । यही पूर्वेली भाकाबाट उनले डेढ दशकअघि देश-विदेश नै गुञ्जायमान पारेका थिए।</font></p> <p align="justify"><font size="3">चार वर्षअघि उनीसँग विशेष रुपमा भेट्ने चाँजो मिलेको थियो।<span></span></font></p><a name='more'></a><p></p> <p align="justify"><font size="3">भेटेर बात मार्दै उनीबारे केही लेख्न मन थियो । अष्ट्रेलियाबाट हरेक पन्ध्र दिनमा छापिने पत्रिकाको लागि प्रोफाइल लेख्नु थियो । त्यो पत्रिका निकाल्न हामी केही साथीहरु काठमाडौंमा सामग्री संकलन, सम्पादन र लेआउट सेटिङको काम गर्थ्यौं। </font></p> <p align="justify"><font size="3">खेमराजसँग भेट गराउन कवि तथा फोटोग्राफर मित्र आरके अदिप्त गिरीले पुलको काम गर्ने भए।</font></p> <p align="justify"><font size="3">०६९ साल भदौ १७ गते बिहानपख हामी बागबजार पुग्यौं।</font></p> <p align="justify"><font size="3">त्यहाँ एउटा चल्तीको थकाली भान्साघर छ, त्रिदेवी । बागबजारलाई ‘जक्सन’ बनाएर रमाउने एकथरी कवि, लेखक, संगीतकर्मीहरूको चिया-चुरोट अड्डा भन्दा पनि हुन्छ त्यसलाई।</font></p> <p align="justify"><font size="3">खेमराज पनि कवि, लेखकहरूको हुलमा गफिएर आफ्नो सिर्जनशीलता जगाइराख्न बेलाबेला त्यहाँ पुगिरहँदा रहेछन् । त्यही भएर आरकेले पनि भेटघाट र गफगाफको मेसो त्यहीँ जुराएका थिए।</font> <br clear="all" /> <br clear="all" /><span style="text-align: left;">‘वारि जमुना’, 'बेहाल भयो जिन्दगी यो', 'आलुतामाले' जस्ता उनका धेरै गीत सुनेर मज्जैले झुमे पनि त्यसवेला सम्म भेट्ने संयोग भने जुरेको थिएन । पत्रपत्रिकाहुँदी फोटो हेरेर टाढाटाढै श्रोताको रुपमा साइनो गाँसिएको थियो।</span></p> <p align="center"><font size="4">०००</font></p> <p align="justify"><font size="3">होटलमा भात खाने टेबल-कुर्सीहरु भएको खुला हल नजिकै एक छेउ घेरेर कोठा जस्तै बनाइएको ठाउँ थियो । वीरेन्द्र राई, चन्द्र रानोहँछा, भीषण मुकारुङ लगायत कवि, गीतकार र गायकहरु आउँदा रोजाइमा पर्ने कुनो त्यही थियो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">खेमराज त्यहीँ एक्लै बसिरहेका रहेछन् ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">रेस्लरकै झल्को दिने भव्य ज्यान । त्यत्रो काइदाको ज्यानको अनुपातमा उनको बोली भने कतै अल्झिँदै आए जस्तो त्यति नखुलेको सुनिन्थ्यो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">बाफ छुट्दै गरेको कफीको सुरुपसँगै सन्चो-बिसन्चो सोधेर गफको मेलोमा पसियो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">संखुवासभाको खाँदबारी नगरपालिका ३ का उनले बाल्यकालकै कुराबाट आफ्नो चिनारी फुकाए । कलिलो बेलामै संगीतको महक भरिएको रहेछ उनीमा ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">‘कक्षा ४ मा अंग्रेजी स्कूलमा पढ्दा दार्जिलिङबाट आएका सरहरुले गीत-संगीत सिकाउनुहुन्थ्यो । अरुले भन्दा छिटो टिपेर अरुलाई पनि सिकाउँथेँ म,’ उनले उत्साही भएर सुनाए ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">बाँसुरी, हारमोनियम र मादल बजाउन उतिबेलै जानिसकेका थिए । ती बाजा बजाउने उनको आफ्नै गाउँले पारा थियो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">तर, उनलाई पछि गायक बन्छु भन्ने मनमा कतै थिएन । लाहुरे परिवारमा जन्मिएका उनको दिमागमा त्यस्तो गीतांगे भएर हिँड्ने कुरा चानचुने थियो सायद । बरु कक्षा पाँचदेखि सरकारी स्कूलमा पढ्न थालेपछि कविता लेख्नतिर लागेका थिए । ३८ वर्षे (चार वर्षअघि ) गायकले सम्झिए – ‘टुक्राटाक्री कविता लेख्न थालेर स्कूलमा हुने कविता गोष्ठीहरूमा पनि भाग लिन्थेँ । तर, कतै पुरस्कार जितिनँ ।’</font></p> <p align="justify"><font size="3">कुराकानीको क्रममा आज्ञाकारी विद्यार्थी जस्तै खुरुखुरु विगत र भावनाका कुरा सुनाउँदै गएका थिए लोकप्रिय गायकले । लोकगीतमा गाउँघरका कुरा टपक्क टिपेर ल्याउने उनको व्यक्तित्व पनि गाउँले मन जस्तै सरल लागिरहेको थियो ।</font></p> <p align="center"><font size="4">०००</font></p> <p align="justify"><font size="3">कवि भएर हिँडेका तिनै दिनहरूले उनलाई संगीत कर्ममा राम्रो भरथेग दिएको थियो । उनी आज गीत मात्रै गाउँथेनन्, लेख्थे पनि । जनजीवनका हाँसो र रोदनका कुरा गीति भाकामार्फत बाहिर ल्याउन पाउँदा रमाउँथे ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">ग्रामीण भेगका लोकगीत संकलन गरेर उनले त्यसलाई पुनर्लेखन र अपूरोमा थपथाप पनि गर्थे । जस्तो कि, संखुवासभा र भोजपुर जिल्लातिर प्रचलित ढाक्रेसम्बन्धी गीतको दुई पंक्तिलाई लिएर उनले मार्मिक गीत बनाएको उदाहरण दिए ।</font></p> <p align="center"><font size="3">सुरुमा उनले फेला पारेका दुई पंक्ति –</font><font size="3"> <br /> <br /><em>फूल फुल्यो बुकी <br />संसारमा छैन है म जस्तो दुःखी</em></font></p> <p align="center"><font size="3">त्यसमा उनी आफैंले हरफहरू थपे –</font></p> <p align="center"><font size="3"><em>भर छैन मनको <br />जिन्दगीभर दुःखै भो धनको</em></font></p> <p align="center"><font size="3"><em>भारी छ माथि <br />अप्ठेरो बाटो तोक्लाङ छ साथी <br />पीर कत्रो-कत्रो <br />आँसुको नदी सागरजत्रो</em></font></p> <p align="center"><font size="3"><em>छोरछोरी जहान <br />ढाकरै बोकी जाने हो कि परान <br />कठै नि बरै <br />ढाक्रेको जुनी भेल-पैरो सधैं ।</em></font></p> <p align="justify"><font size="3">जीवनमा त्यति धेरै दुःखसँग दोस्ती नभए पनि उनी लोकगीतमा लोकजीवनका व्यथा र रोदन अटाउन खोज्थे ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">विकट भेगमा भारी बोकेर जीवन गुजारा गर्ने भरिया र ढाक्रेहरूको पीडा देखेर आफू धेरै पटक रोएको उनले सुनाए । त्यही पीडाले चिमोटेपछि उनले २०६४ सालमा ‘ढाक्रे’ नामको गीति एल्बम र संकलित गीत र मौलिक रचना भएको सोही नामको लोकगीतिसंग्रह किताब पनि निकालेका थिए ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">‘दुर्गम भेगमा गरिबी र अभावमा पिल्सिएका मान्छेहरूको दुःख र वेदना बाहिर आउनै सकेको छैन’, खेमले लोककै गायक जसरी चिन्तित भावमा बताएका थिए, ‘ती मान्छेहरुको जीवनमा केही परिवर्तन होस् भनेर उनीहरुको दयनीय अवस्थालाई गीत मार्फत सबैसामु पुर्याउनेे सोच छ ।’</font></p> <p align="center"><font size="4">०००</font></p> <p align="center"><br /></p> <a href="https://lh3.googleusercontent.com/-NcM96N--OM4/V8Of0u21-OI/AAAAAAAAVvk/A0oIuCoHV6wvuRNAAKWku9bmvTWlkxd1wCHM/s1600-h/Khemraj%2BGurung%2B1%255B12%255D" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img align="right" alt="Khemraj Gurung 1" border="0" height="320" src="https://lh3.googleusercontent.com/-SzcWSSssW6M/V8Of3k1t8xI/AAAAAAAAVvo/MXrPkaFX9F8rz431FOovBifzFraQCWRWACHM/w225-h320/Khemraj%2BGurung%2B1_thumb%255B6%255D?imgmax=800" style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-color: initial; border-left: 0px; border-right: 0px; border-style: initial; border-top: 0px; border-width: 0px; display: inline; float: right; margin: 0px 0px 0px 5px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; padding-top: 0px;" title="Khemraj Gurung 1" width="225" /></a><p align="justify"><font size="3">गायक खेमराज गुरुङबारे धेरै कमलाई थाहा होला, ग्रामीण थेगो गाँस्दै दुखिया मान्छेको विरह गाउने उनले कुनै समय सक्रिय राजनीति गरेका थिए । त्यस क्रममा तीन वर्ष जेल समेत परेका थिए ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">२०४६ सालको आन्दोलनबाट बहुदलीय व्यवस्था आएपछि जनउभार देखियो । त्यसलाई सम्बोधन गर्न राजनीतिक दलको कार्यक्रममा जनवादी गीत गाएर उनको गायनयात्रा सुरु भएको थियो । सात कक्षामा पढ्दै गर्दा नै राजनीतिक चेतनाको सर्को पसेको थियो मगजमा । जनवादी नाटकहरूमा पनि अभिनय गरे उनले ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">नेकपा एमालेमार्फत पार्टी राजनीतिमा खुलेर लागेका उनी जनआन्दोलनपछि जेल परेका थिए । स्थानीय निकायको निर्वाचनताका झडप हुँदा एक जनाको मृत्यु भएपछि अर्को पक्षले एमाले पक्षधरलाई आरोप लगाउँदा संखुवासभाका एमाले सांसद, सभापति सबैलाई थुनिएको थियो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">‘ऋणपान लिने क्रममा साहुहरूबाट पीडित परिवार थियो हाम्रो’, राजनीतिमा हेलिनुको कारण खुलाए, ‘अन्याय, अत्याचार र शोषण नसहने बालापनदेखिकै स्वभाव थियो ।’</font></p> <p align="justify"><font size="3">जेलमा हुँदा पनि उनको सिर्जनशीलता र अध्ययप्रतिको भोक रोकिएनछ । बन्दी अवस्थामै उनले एसएलसी पास गरेका थिए ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">विभिन्न पुस्तक र पत्रपत्रिका पढ्दै जाँदा जेलमै उनले पुस्तकालय खोले । जेलभित्रै नौलो काम समेत सुरु गरे, बन्दी विकास प्राथमिक विद्यालय सञ्चालनमा ल्याएर राजनीतिक आस्थासहितका सबै कैदी-बन्दीलाई प्रौढ शिक्षा पढाउन थाले ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">उनले अशिक्षित बन्दीहरूलाई पढाएर औंठाछापबाट मुक्त गरेका थिए ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">१७ वर्षे पट्ठो उमेरमा उनले पढाएर शिक्षा कार्यालयबाट मासिक चार सय रुपैयाँ तलब पनि खान थाले ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">जेलमा स्कुल चलाएर कैदी-बन्दीलाई शिक्षित गराउने नयाँ काम थालेको भनेर उनी त्यसबेला चर्चामा समेत आएका थिए । जेल जीवनमा उनले कुरा महसुस गरेछन्, ‘गरिब मान्छे मात्रै जेल पर्ने, धनी मान्छे चाहिँ अनेक प्रपञ्च गरेर छुटिहाल्ने !’</font></p> <p align="center"><font size="4">०००</font></p> <p align="justify"><font size="3">खेमराज जेलमा हुँदा उमेर नपुगेको आस्थाको बन्दी भएकाले उनलाई भेट्न धेरै नेता खाँदबारीस्थित जेलमा जाने गर्थे । त्यसै क्रममा मदन भण्डारी पनि संखुवासभा पुग्दा उनलाई भेट्न गएका थिए । नेता भण्डारी उनलाई सामान्य मान्छेभन्दा बेग्लै लाग्यो रे । उनले आफ्नो कवि अवतार ब्युँताउँदै भनेका थिए – ‘कमरेड मदनको व्यक्तित्व मैले सामान्यभन्दा निकै अलग र भव्य देखेँ, ओजपूर्ण !</font></p> <p align="justify"><font size="3">मदनको निधन भएपछि उनले ‘यो अन्तिम युद्ध हो आ-आफ्नै ठाउँबाट उठ’ बोलको गीत जेलभित्रै रेकर्ड गरेर बाहिर पठाएका थिए । जनमानसमा निकै लोकप्रिय भएछ । गीत बज्दा कार्यक्रममा भीडलाई थाम्नै गाह्रो परेछ !</font></p> <p align="justify"><font size="3">मुलुकी ऐनले बन्दीहरूलाई अधिकार र सुविधाहरूको व्यवस्था गरे पनि जेल प्रशासनका अधिकारीहरूले त्यसको भोग गर्न दिँदैनथे ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">खेलसामग्री र औषधोपचारका लागि आएको रकम कहिले अनियमितता हुन्थ्यो त कहिले खर्च नभई फ्रिज भएर र्फकन्थ्यो । कैदीहरूलाई सिटामोल लिइस् भनेर औंठाछाप गर्न लगाई सुविधा रकमको अनियमितता समेत हुन्थ्यो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">राजनीतिबाट देश, समाज र यसको प्रवृत्ति बुझ्न सघाए पनि त्यसले लामो समय उनको मन बाँध्न सकेन ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">सँगै जेल परेकाहरु बाहिर निस्किएपछि अवसरवादी बनेको देख्दा उनलाई चित्त बुझेन । अर्कातिर, क्रान्तिकारिताको नाममा जीवनको स्वाभाविक पाटो प्रेम र हार्दिकताका कुरामा बन्देज जस्तै लगाइँदा उनलाई उकुसमुकुस भएछ ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">उनले त्यसबेलाको प्रचलन सम्झिँदै भनेका थिए – ‘त्यतिबेला प्रेम गर्नु त टाढाको कुरा, कम्युनिस्टले प्रेमको कुरा गर्नु र प्रणयका गीत गाउनु अपराध गर्नुसरह हो भनेर सिकाइएको थियो ।’</font></p> <p align="justify"><font size="3">खुला र उदारवादी सोच राख्ने कम्युनिस्ट हुनुपर्छ भनेर उनले पार्टीमा आवाज उठाए पनि सोचे जस्तो प्रतिक्रिया मिलेन ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">त्यसपछि सक्रिय राजनीति छाडेर स्वतन्त्र रूपमा सांगीतिक कर्ममा लाग्ने निधो गरे । पार्टीको भोटरमा मात्र सीमित भए ।</font></p> <p align="center"><font size="4">०००</font></p> <p align="justify"><font size="3">नेपाली संगीतबजारको अवस्था नबुझी अनुभवबिना नै उनले २०५४ सालमा पहिलो गीति एल्बम ‘जीवन’ बजारमा ल्याएका थिए । तर, त्यो चलेन ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">अनुभवले परेर मात्र नहुने रहेछ, पढ्नु पनि पर्ने रहेछ भन्ने लागेर संगीतकार प्रकाश गुरुङसँग शास्त्रीय संगीत र रत्नराज्यमा तीन वर्ष संगीत सिके ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">‘तर यो खेम बारम्बार फेल भो जिन्दगीमा’, संगीतको पढाइ सप्रिए पनि उनले आफैंप्रति व्यङ्ग्य कस्दै भने ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">तीनवटा कलेज पढे पनि आईए पास गर्न सकेनन् । लाहुरे बन्न दुई पटक भिडे पनि असफल भए । प्रेममा पनि असफल !</font></p> <p align="justify"><font size="3">पहिलो गीति एल्बम आएको चार वर्षपछि उनले ‘जीवन २’ एल्बम निकालेका थिए । त्यसपछि त गजबै भयो ! त्यो एल्बमको ‘वारि जमुना, पारि जमुना’ले चर्चाको शिखरमा पुर्यायो । त्यही एउटै गीतको चर्चाले उनलाई नेपाली श्रोता र दर्शकमाझ थामिनसक्नुको ख्याति र माया दियो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">एल्बमको सफलतासँगै सेलिब्रेटी छवि बनेपछि खेमराजले २०५८ सालमा बिहे गरेका थिए ।</font></p> <p align="center"><font size="4">०००</font></p> <p align="justify"><font size="3">श्रोताले खेमराज गुरुङलाई लोकगीतसँग मात्र जोडेर हेरे पनि उनले आधुनिक सुगम संगीतमा पनि हात हालेका थिए । तर, उनको मन लोकगीतमै फुल्यो, फल्यो र सबैतिर सुवास फैलायो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">त्यो भेटमा उनले लोकगीत र लोकजीवनकै कुरालाई धेरै प्रसंगमा उठाइरहे । उनले बताएका थिए, हाम्रा धेरै पप, रक र आधुनिक गीत लोकगीतकै जगमा उभिएका छन् । लोकगीत हाम्रो संगीतको आमा संगीत हो ।</font></p> <p align="center"><font size="4">०००</font></p> <p align="justify"><font size="3">बिहीबार दिउँसो कवि शशि लुमुम्बुले खेमराजलाई मेडिकेयर अस्पतालमा आईसीयूमा राखिएको भनेर फेसबुकमा तस्बिरसहित लेखेपछि धेरैले उनको सुस्वास्थ्यको कामना गर्दै कमेन्ट लेखिरहेका थिए ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">तर, उनको जीवनलाई जमुना पारिबाट वारि आउन मञ्जुर भएन ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">जण्डिस भएर कलेजो बिग्रिएपछि उनको अवस्था अझ नाजुक भएछ । भेन्टिलेटरमा सारिएछ । चिकित्सकहरु समेत अब ईश्वरको प्रार्थना गरौं भन्ने स्थितिमा पुगिसकेका थिए ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">आफन्त र शुभेच्छुकले उनको सुधारको आश गरिरहँदा साँझ उनको निधनको खबर आयो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">उनी यसअघि पनि जण्डिस भएर पटकपटक अस्पताल पुग्नुपरेको थियो । रसिक मिजासमा उनी मदिराका प्रेमी थिए । अत्यधिक मदिरा पिउने गरेको बेलाबेला बिरामी परिरहन्थे । उनका हितैषी, साथी र शुभेच्छुकको चर्चामा सुनियो – डाक्टरले खेमराजलाई सजग गराएका थिए, ‘अब एक थोपा पनि नपिउनू । जण्डिसको समस्या बल्झियो भने अब अस्पताल नआए हुन्छ ! भर्ना लिन्नौं ।’</font></p> <p align="justify"><font size="3">कवि लुमुम्बुले खेमराजलाई विगत वर्षहरूमा यसअघि दुईचोटि गम्भीर बिरामी परेपछि ओम अस्पताल लगिएको जानकारी दिए । त्यतिवेला कलेजो बिग्रिएको थिएन ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">उनी साथीभाइरको जमघटमा 'जम्न' मन पराउँथे । जमघटमा मदिरा अनिवार्य हुन्थ्यो । अधिक मदिरा सेवनका कारण जन्डिसले दुःख दिइरहन्थ्यो । तर, उनी उपचारपछि पनि औषधिसँगै मदिरा पिइरहन्थे । केही समय छाड्ने तर जमघटमा बसौं भन्दा जमिहाल्ने । बसेपछि हत्तपत्त नउठ्ने ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">पछिल्लो समय पुस्तकाकार रुपमा गीतसंग्रह निकाल्न पाण्डुलिपि तयार पारिसकेका थिए खेमराजले । त्यसको सम्पादनका लागि कवि लुमुम्बुलाई जिम्मा दिएका थिए ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">तर, जीवनमा गीत-संगीत र अक्षरको बाटोलाई प्रिय मानेर बाँचेका उनले त्यो कृति छापिएको हेर्न नपाई बिदाइ हुनुपर्यो ।</font></p> <p align="justify"><font size="3">हार्दिक श्रद्धा सुमन खेमराज ! स्तरीय सिर्जना छ भने मान्छेहरूको मन-मनमा बाँच्न एउटै गीत पनि काफी हुँदो रहेछ भन्ने तिमीले साबित गर्यौ ।</font></p>Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-13158162545182104022016-04-12T07:38:00.009+05:452023-08-07T21:54:19.906+05:45‘जदौ’को एकान्तबास<blockquote> <p><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-fb1EfuP9gC0/VwsDoO8m94I/AAAAAAAASuM/iiJfwzVYRug/s1600-h/Yagyanidhi-1%25255B9%25255D.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="Yagyanidhi-1" border="0" height="242" src="https://lh3.googleusercontent.com/-rJGHWq-TA9k/VwsDxXu4bPI/AAAAAAAASuQ/sprDKnl8ZGM/w364-h242/Yagyanidhi-1_thumb%25255B7%25255D.jpg?imgmax=800" style="background-image: none; border-bottom-width: 0px; border-left-width: 0px; border-right-width: 0px; border-top-width: 0px; border-width: 0px; display: block; float: none; margin-left: auto; margin-right: auto; padding-left: 0px; padding-right: 0px; padding-top: 0px;" title="Yagyanidhi-1" width="364" /></a><span style="font-size: medium;"> <br /></span></p> </blockquote> <p align="justify"><span style="font-size: medium;"><strong><font>खो</font></strong>टाङ जिल्लाको पहाडी पाखोमा एउटा केटो घाँस-दाउरा र गोठालो जाँदा गाउँदै-नाच्दै हिँड्थ्यो । १६ वर्षे पट्ठो उमेरसम्म पनि गाउँका लोकगीतेहरूसँग कम्मर मर्काउँदै रमायो ऊ। <br /> <br /><em>बोल बोल बोलीको रसैले <br />बोली टिपी लाँदैन कसैले ...</em></span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">यस्ता भाका अझै मनमै अल्झिएर बसेका छन्, त्यो केटोको टाठो बोली भने अहिले छिप्पिएको उमेरसँगै मधुरो भएको छ। कुनै समयमा रेडियो तरंगबाट नेपालै गुञ्जायमान पार्ने दाहाल यज्ञनिधि पछिल्लो समयमा आफूभरिको गुनगुनमा सीमित बनेका छन्। रेडियोको साहित्यिक कार्यक्रममा 'जदौ' भनेर झर्रो नेपालीमा कविता-गीतका गेडा केलाउने र निम्तारुलाई सिर्जनामा आवाज दिन लगाउने रेडियोकर्मी अहिले निकै टाढा छन् रेडियोदेखि। <span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><p align="justify"><span style="font-size: medium;">टोपी ख्याप्पै गाडेर बुर्कुशी मार्ने सिँगाने उमेर अब छैन। तर, ६३ लागेको उमेरमै रोगको जीर्ण घर बनिएला भन्ने पनि उनलाई लागेको थिएन । 'ज्यानमारा रोगले अँचेटेपछि यसैसँग कुस्ती खेलिरहेको छु', उनी भन्छन् । तर रोगसँग देखादेखी रूपमै भकाभक पहलमानीमा उत्रिन पाए क्या मज्जा हुँदो हो भनेर उनलाई बेलाबेला जङ चलिरहन्छ । मिर्गौला फेल भएयता बारम्बार मरेको यज्ञनिधिलाई जगाउन निकै सकस झेल्नुपरेको उनको भोगाइ छ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;"><strong>बालापनमै ११ हाते पटुकी</strong> <br />किसान र भरियाका बच्चा जस्तै उनको बाल्यकाल बित्यो । जग्गा जमिन केही मात्रामा भए पनि खान पुग्दैनथ्यो । 'किसानका घरमा कोही बिरामी पर्यो भने सबै कुरा सखाप हुन्छ', बुबा पनि मिर्गौलाकै बिरामी थिए । उपचारमा जमिन बेचिँदै र ऋण थपिँदै गयो । रोग निको पार्न फेटैभरिको धामी समेत लगाएको उनी सम्झिन्छन् । बुबाकै बिसन्चोपना र घरमा खेताला र गोठालाको काम धान्नुपर्दा उनले पढ्न सकेनन् । सँगैका साथीले म्याट्रिक (प्रवेशिका परीक्षा) पास गर्न लाग्दा आफू भने एक कक्षा पढेर अलमलिँदा उनी भक्कानो छुटाएर रुन्थे। </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">पछि बुबाले छोराको दयनीय हाल देखेर देश खाई शेष भएको छोरो काम लाग्छ भनेपछि उनी पसे खोटाङबाट धरानतिर । सके पढ्ने, नसके दार्जिलिङ गएर सुन्तला बोक्ने सोचले पाकेकै थियो दिमाग । गाउँमा हुँदा पनि उदयपुरको बेल्टारदेखि खोटाङको धारापानीसम्म ढाकरमा नुन बोक्दै तगडा ज्यान पारेकै थिए उनले । कम्मरमा ११ हाते पटुका कस्यो, एक धार्नीको कोदाली बोक्यो र उचाल्यो ढाकर । छोरालाई दाउनुपर्छ भन्दै भारी बोकाउन बाबुले आफैं मधेस लिएर जाने गरेका थिए । 'धरानबाट भुँडे नेवार साहुको भरिया भएर १३ वर्षको उमेरसम्म स्टेशनरी सामान ओसारियो, १५ वर्षको उमेरसम्म नुन बोक्ने ढाक्रे भइयो', सम्झना आँखामा तहतह छन् । यसैले उनको कलमबाट जति रचना पाकेका छन्, तिनै हेपिएका र दुःखले रेटिएका हतभागी चोलासँग नाता गाँस्छन्।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;"><em>गीत गायौ गाइने दाजु <br />झुम्मिरै'छन् बैराहरू सुन्ने कान खोइ ?</em> <br /> <br /><strong>रोग नै साथी भएपछि</strong> <br />ज्यान हुन्जेल ज्यान मर्ने सास्ती खेप्नुपर्छ भन्ने बुझेका उनले त्यो भोग्दै पनि आए । सात वटा कडा रोगलाई उनी ज्यानमारा मान्छन् । मिर्गौला फेल, हृदयाघात, क्यान्सर, अल्जाइमर, हेमोफेलिया लगायत । 'मरिहाल्न पनि नदिने र बाँच्न पनि नदिएर ज्यान रेटिरहने', ज्यानमारा रोगबारे उनको टिप्पणी । आफूमा रिटायर्ड र रोगीको विशेषण जोड्ने उनी ३५ वर्षयता रोगसाग मितेरी गाँसिरहेका छन् । २०४२ सालमै मिर्गौला रोगको संकेत देखिए पनि समस्या आएको ४४ सालमा थाहा भयो । त्यसको १३ वर्षपछि आएर २०५७ फागुनमा उनले मिर्गौला प्रत्यारोपण गराए।</span></p><p align="justify"><span style="font-size: medium;">यसपछि करिब १२ वर्ष दुःखसुख शरीर धान्यो । तर, पछिल्लो एक वर्षयता फेरि उनी रगत सफा गर्ने हेमो डाइलासिसको शरणमा छन् । यसका लागि साताको तीन दिन वनस्थलीस्थित राष्ट्रिय मिर्गौला उपचार केन्द्र पुग्छन् । भन्छन्, 'अदालतको तारिख धाए जस्तै छ जीवन ।' वंशानुगत विरासतमा पाएको मिर्गौला रोगले उनको ठेगाना बदलिदिएको छ । पहिले धाउँथे रेडियो नेपाल, साहित्य संसार कार्यक्रम चलाउँथे । पछि धाउन थाले एफएम रेडियो, जदौ चलाए । अहिले अस्पताल नै जागिरे अड्डा जस्तो भएको छ । कसैले भेट्न खोजे घरको साटो अस्पतालकै ठेगाना दिएर बोलाउाछन्।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">रुढिग्रस्त समाज यस्तै हो, रोग चट्टै हुन्छ भन्ने विश्वास दिलाउँदै आफन्तहरूले बाबाको आश्रमतिर लैजान खोजे । उनलाई त्यसमा पत्यार नै थिएन । तर, रोगले सिकिस्त पारेपछि १५ वर्षअघि परिवार र इस्टमित्रको जोडले उनी भारतको पुट्टवर्तीस्थित साइबाबाको धाम पुगे । 'बाबाहरूले मन्त्र फुकेर मलको मुला उखेले झैं रोग उखेलिदिन्छन् भन्ने थियो, तर भएन', उनी सम्भिmन्छन् । बरु उनी त्यहाँ झन् मूच्र्छा नै पर्ने गरी थला परे । मुम्बई हुँदै दिल्ली आएर उपचार पाएपछि धन्न ज्यान जोगिएर फर्किए।</span></p> <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-CX7UznkxqXk/VwsD5KcjY-I/AAAAAAAASuU/heR6W_-CSFc/s1600-h/With%252520wife%252520Sudha%252520Dahal%25255B10%25255D.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img align="right" alt="With wife Sudha Dahal" height="240" src="https://lh3.googleusercontent.com/-eC9JNP70dus/VwsEA0zJRSI/AAAAAAAASuY/L9P0XGKXMK0/w320-h240/With%252520wife%252520Sudha%252520Dahal_thumb%25255B7%25255D.jpg?imgmax=800" style="display: inline; float: right; margin: 3px 0px 0px 5px;" title="With wife Sudha Dahal" width="320" /></a></div><p align="justify"><span style="font-size: medium;">पछिल्लो सात वर्षदेखि लेखनकर्म ठप्प छ उनको । कार्यक्रम, भेटघाटमा बाहिरी संसार चियाउन छाडेको पनि उति नै समय भयो । यो बेला आफू फन्टुस विषयमा लागेर समय कटाइरहेको बताउँछन् । पढ्ने काम पनि ठप्प जस्तै हुादा आफूलाई विषयविहीन सन्ठी मान्न थालेका छन् । एक समय आवाजको पखेटा फिँजाएर रेडियो तरंगमा विचरण गर्ने उनी घरबूढो भएर टेलिभिजन च्यानल चहार्दै गरेका हुन्छन् । यस्तो नीरसतामा एउटा मान्छेको साथले धेरै फरक पारेको छ । 'भनेकी जस्ती' श्रीमती छिन्, मायामा रुझ्दै जीवन शीतल महसुस गर्न पाएका छन् । 'जीवनसाथी असल पाइयो भने यात्रा सहज हुँदो रैछ', रोगी जीवनमा छाया जस्तै बनेर बाँचिरहेकी श्रीमती सुधाको साथलाई लाख मान्छन् । निःसन्तान दम्पती एक-अर्काको अनुहार हेर्दै बाँचेका छन्।</span></p><p align="justify"><span style="font-size: medium;">राजधानीको मण्डिखाटारमुनिको वरफेदीस्थित चार रोपनी जग्गा उनका लागि खेलखोर भएको छ । घरैछेउमा फूलबारी छ, पट्यार लागेको बेला टहलिन्छन् । २०४० सालमा किनेर राखेको त्यही जग्गा बेच्दै कुटुकुटु खाइरहेका छन् । महिनाको साढे एक लाख रुपैयाँ लाग्ने औषधिमूलोको खर्च पनि त्यसैले धानेका छन्। </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">परिवारका सबै रोगी नै रोगी हुँदा बेलाबेला विरक्तिन्छन् यज्ञनिधि । मिर्गौला रोगकै कारण बुबा गुमाएका उनको कान्छा भाइ र ठूली बहिनीलाई पनि त्यही रोगले लग्यो । माहिला भाइ पनि यही रोगसँग जुधिरहेका छन्।</span></p> <p align="justify"> <span style="font-size: medium;"><br /><strong>रेडियोमा जदौ र धुवाँदार विरोध</strong> <br />गाउँबाट एक कक्षा पढेर हिँडेको ठिटो संस्कृतको पढाइमा झ्याँगिएपछि जिन्दगीको मेलो खुल्दै<a href="https://lh3.googleusercontent.com/-xh5_HHGr_js/VwsEINjcqkI/AAAAAAAASuc/m4wLZcWTaVY/s1600-h/Yagyanidhi-2%25255B8%25255D.jpg"><img align="right" alt="Yagyanidhi-2" border="0" height="300" src="https://lh3.googleusercontent.com/-QvmprDiyOpQ/VwsEQ5TfgAI/AAAAAAAASug/JVrHnJV_NCI/Yagyanidhi-2_thumb%25255B6%25255D.jpg?imgmax=800" style="background-image: none; border-bottom-width: 0px; border-left-width: 0px; border-right-width: 0px; border-top-width: 0px; border-width: 0px; display: inline; float: right; margin: 0px 0px 0px 5px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; padding-top: 0px;" title="Yagyanidhi-2" width="200" /></a> गयो । धरानबाट संस्कृतकै उच्च शिक्षाका लागि राजधानी आएपछि यज्ञनिधिले ३० सालमा आएर बल्ल रेडियो देख्न पाए । गाउँमा छँदा रेडियोमा बोल्ने सपना बुन्नु त परको कुरा, रेडियोको नाक-मुखै देखेका थिएनन् । गाउँभरि रेडियो देख्न नपाए पनि बजारिया र लाहुरेहरूले काँधमा भिरेर मेला भर्न हिाडेको देख्दा डाहा नै लाग्थ्यो । रेडियो र गाना-बजानाको कुरा आउादा उनी आफ्ना सामन्त खालका फूपाजुलाई सम्झिन्छन् । 'फूपाजुले ओखलढुंगाबाट फोनबाजा भाडामा ल्याएका थिए', उनी पुराना दिनमा फर्किए, 'त्यसैबाट तारादेवीका गीतहरू सुन्न पाउादा फोनबाजामा गाना पनि हुँदोरै'छ भन्ने पहिलोचोटि थाहा भयो ।' ग्रामोफोनलाई फोनबाजा भनिन्थ्यो उतिबेला । </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">राजधानी आएर संस्कृत पढाइने क्याम्पसमा भर्ना भएपछि कविता पाठ र साहित्यिक गतिविधिको ज्वरो बढ्दै गयो । नजिकका चिनारु र संस्कृत अध्ययनका क्रममा फैलिंदै गएको सम्पर्कबाट उनले केही समय पुरेत्याइँको काम पनि गरे । उनी भन्छन्, 'मलाई त जसरी पनि सहरमा बाँच्ने मेलो बनाउनु थियो ।' कवितामा हात बस्दै गरेको बेला मधुपर्कमा पहिलो पटक उद्वेग शीर्षकको कविता छापिदिने भैरव अर्याल उनका लागि उत्प्रेरक बनिदिए । अहिलेसम्म उनको एकमात्र पुस्तकाकार कृति प्रकाशन भएको छ । दुई वर्षअघि साझा प्रकाशनबाट एक दर्जन निबन्ध समेटिएको ‘जदौका निबन्धहरु’ कृति प्रकाशित छ ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">समयसँगै स्तोत्र पाठबाट नजानिँदो रूपमा आफ्नो उच्चारणकला माझिँदै गएको उनले अनुभव गर्दै गए । राजनीतिको हावाले पनि विद्यार्थी जीवनलाई बेलुनको काम गर्दै थियो । ज्ञानको सानो आँखीझ्याल च्यातिएर ढोका बनेपछि विद्रोही चेतको बीज पनि फुट्दै गयो । विद्रोही चेत कस्तो भने दासतामा बाँधिन नचाहने स्वभावका कारण उनले सरकारी जागिर नै लत्याइदिए । लोकसेवा आयोगको परीक्षा दिएर २०३६ सालमा सेक्सन अफिसरमा नाम निकाले पनि उनलाई सरकारी जागिर निको लागेन । बरु त्यसको दुई वर्षअघि नै उनले रेडियो नेपालमा साहित्यिक कार्यक्रम सञ्चालकको माग हुँदा निवेदन हाले, छनोट पनि भए । क्याम्पस पढ्दा धार्मिक नाटकहरूमा भाग लिने र छन्दका कविता स्वादले पढ्ने पृष्ठभूमिले रेडियो कार्यक्रम प्रस्तोताका लागि निकै सघायो । अनि जग बस्दै गयो 'साहित्य संसार' कार्यक्रममा यज्ञनिधि शैली । <br /> <br /><em>जदौ जदौ स्रोताहरू <br />कार्यक्रमको मेलोमा पस्यौं <br />... <br />लौ त कार्यक्रम मैजारो गर्ने बेला भो, <br />जदौ ल स्रोताहरू <br />आउँदा जाँदा लाउँला पिरती ।</em></span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">रेडियोमा जदौ शब्दको प्रयोग गर्दा विश्वविद्यालयका प्राध्यापक तथा शिक्षकहरूले नै उनको धुवाँदार विरोध गरे । तर, उनले त्यो शब्दलाई आफ्नो शैली मात्र बनाएनन्, परिचयकै रूपमा स्थापित गरे । धेरैले उनलाई 'के छ हौ जदौ' भनेर बोलाउँछन् । जदौलाई समाजको कथित तल्लो जातसँग जोडेर अछुत ठान्नेहरूलाई उनी हेलाहोंचाको भाषा बोल्ने अभिमानीको संज्ञा दिन्छन् । रोगले च्याप्दै लगेपछि नसकेर सात वर्षअघि उनले आफ्नो रेडियो कर्म सुरु भएको रेडियो नेपालमै आएर 'जनताको मझेरीमा साहित्य' नामक कार्यक्रममार्फत उद्घोषण कलालाई विश्राम दिए । </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;"><strong>जागिरे संस्था र 'जनकीय' सपना <br /></strong><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-VzQpKQY1vDc/VwsGwzU90tI/AAAAAAAASuo/uVH8wEBTUYo/Yagyanidhi-3%25255B8%25255D.jpg?imgmax=800"><img align="left" alt="Yagyanidhi-3" border="0" height="208" src="https://lh3.googleusercontent.com/-pMoPDAtUfWQ/VwsHWwONxTI/AAAAAAAASuw/xh-GzurCmRo/Yagyanidhi-3_thumb%25255B6%25255D.jpg?imgmax=800" style="background-image: none; border-bottom-width: 0px; border-left-width: 0px; border-right-width: 0px; border-top-width: 0px; border-width: 0px; display: inline; float: left; margin: 0px 5px 0px 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; padding-top: 0px;" title="Yagyanidhi-3" width="344" /></a>एकान्तबासमा रहे पनि अहिलेको बौद्धिक सक्रियता, सामाजिक मूल्य र साहित्यिक गतिप्रति सचेत र चिन्तित छन् उनी । नेपाली साहित्यको मापन उनले लेख्यभन्दा कथ्य रूपबाट बढी गर्दै आएका छन् । यसका लागि विभिन्न १६ वटा एफएम रेडियो सुन्छन् । उच्चारकले ठीक बोल्यो-बोलेन, सुहायो-सुहाएन, विषय कस्तो उठायो, भाषालाई न्याय दियो-दिएन, जनजिभ्रोलाई स्तरीकरण गरेर मूलधारमा ल्याउन सक्यो-सकेन आदिबारे कान थापेर होशियारीपूर्वक पारख गर्छन् । यसरी सुन्दै आउँदा उनको मन कुाढिन्छ पनि - 'विद्यालय भन्न नसकेर विधालय भन्नेहरू ७० प्रतिशतभन्दा बढी पाउँछु ।' <br />रेडियो कार्यक्रम चलाउादा निम्त्याइने पाहुनाले उच्चारण बिगार्दा, आफ्नो नामको अर्थ नजान्दा उनी युवा पुस्तालाई 'ल बाबा, यो यस्तो हो' भनेर सिकाउाथे । हिजोआज आफैंले लेखेको कविता पनि राम्ररी उच्चारण गर्न नसक्ने कविहरू देख्दा उनलाई सकसक लाग्छ । गद्यमा राम्रो उच्चारण गर्ने कवि औंलामा गन्छन् उनी - तुलसी दिवस । </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">व्यक्तिदेखि संस्थासम्मको रीति-थिति केलाउँदा आदर्श एकातिर र यथार्थ अर्कातिर पल्टिएको देख्दा कम्ता झ्वाँक चल्दैन उनलाई । सरकारी बजेटले धानेका संस्थाहरूले साहित्यको विकासमा सिन्को नभाँचेको साक्षी रहँदै आएका छन् । राजा ज्ञानेन्द्रको शाही शासनको चकचकी हुँदै गर्दा २०६२-६३ को जनआन्दोलनको आधार तयार हुँदै थियो । त्यही छेक शाही रवैयाविरुद्धको आन्दोलनलाई सघाउन स्रष्टाहरू आ-आफ्ना सिर्जना बोकेर विचार-विमर्शमा कोठे गोष्ठीदेखि सडक कवितासम्ममा उत्रेका थिए । त्यस्ता समूहमा यज्ञनिधिले नेपाली साहित्यलाई टहकमा ल्याउन र अघि बढाउन जनकीय प्रज्ञा प्रतिष्ठान आवश्यक छ भन्ने कुरा उठाए । 'अहिले पनि म जनकीय सभ्यताकै पक्षधर हुँ । आन्दोलन सफल भएर गणतन्त्र आइसके पनि प्रज्ञा प्रतिष्ठान, साझा प्रकाशन र त्रिभुवन विश्वविद्यालयहरूको काम जागिरे मानसिकताभन्दा बढी देखिएन', उनी झन् खिन्न छन् । प्रज्ञामा पद ओगट्न आउनेलाई एउटा-एउटा राजनीतिक पार्टीले टीका लगाइदिएको ज्वाइँ-जेठान मान्छन् । खास प्राज्ञहरू त उपेक्षित भएर बाटो र सडकमा रहेको उनी देख्छन् ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">वीपी कोइरालाको 'म साहित्यमा अराजकतावादी हुँ' भन्ने मान्यताका पूजारी हुन् उनी । अराजकतावाद हुनुकै नाताले साहित्यकार माथि हुन्छ भन्ने ठान्छन् । साहित्यबारे उनको परिभाषा पनि आफ्नै खालको छ : 'चेतनशील र जनताप्रति उत्तरदायि छु भन्नका लागि सामाजिक विषय खोतलखातल गर्ने कुरा साहित्य हो ।'</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">रेडियोमा आवाज फुक्दै ३० वर्ष लामो फड्के तरेपछि उनी धेरै स्रोताको मायाले नै आफू बाँचिरहेको ठान्छन् । 'नत्र ज्यानमारा रोगको लिसोमा परेर उहिल्यै निभ्ने थिएा होला', हजारौंको कामनाले बचाएको जस दिन्छन् । रेडियो तरंगमा लामो समयको संगति र जनसाधारणको कथाव्यथासँग लुटपुटिएका उनलाई अझै पनि नेपाली भाषाका स्रोतालाई आफूले जानेका कुरा सुनाऊँ, कतै कार्यक्रममा जाऊँ जस्तो रहर उम्लिएर आउँछ । 'तर, बिमारीको कारण कतै निस्किन सक्दिनँ । कुँजिएर बस्नुपर्दा कहिलेकाहीं रुन्छु पनि', मनको हुटहुटी अगाडि शरीर निर्बल भएपछि चित्त बुझाउँदै आएका छन् यज्ञनिधि । र पनि एक समय रेडियोमा बोलेकै भरमा बौद्धिक वर्गमाझ चर्चामा रहन सकेकोमा त्यसलाई उनले गतिलो धन मानेका छन् । भोगाइको जाँतोमा पिसिंदै आउँदा उनले बुझेको कुरो - भोगेको जीवन हुन्छ । सोचेको र खोजेको हुन्न । <br />जीवनको यो मोडमा आइपुग्दा दाहाल यज्ञनिधि करिब २० वर्षअघि लेखेको लोकलयको आफ्नै कवितामा जस्तो एकान्त खोल्सीमा जेनतेन हरियो साँचिरहेका छन् ।</span></p> <p align="justify"><em><span style="font-size: medium;">वनपाखा डुलेको छैनौ कि है मैं हुन्छु खोल्सी वनैमा <br />छालाको काँडाले तर्साउँछु है हरियो साँच्छु मनैमा ।</span></em></p> <p align="right"><font color="#c0504d" size="4">(कान्तिपुर कोसेलीमा प्रकाशित)</font></p>Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-65747605950714363812016-02-19T10:30:00.008+05:452023-08-06T22:25:59.810+05:45सडक यात्रा<p align="justify"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-UJvrE1ItrQA/VsVL_W-Hv_I/AAAAAAAASgw/O3wTz529Wtc/s1600-h/Sadak-Yatra%25255B108%25255D.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img align="left" alt="Sadak-Yatra" border="0" height="440" src="https://lh3.googleusercontent.com/-GH_mr-ixBVo/VsVMA-nQ9JI/AAAAAAAASg0/TwjANH3K6Qg/w331-h440/Sadak-Yatra_thumb%25255B104%25255D.jpg?imgmax=800" style="background-image: none; border-bottom-width: 0px; border-left-width: 0px; border-right-width: 0px; border-top-width: 0px; border-width: 0px; display: inline; float: left; margin: 0px 5px 0px 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; padding-top: 0px;" title="Sadak-Yatra" width="331" /></a><span style="font-size: medium;"><strong><font>प</font></strong>रिवर्तन कसलाई मन नपर्ला र! यथास्थानमा जमेर, पछाडि गुडुल्किएर बस्न कसलाई पो मन लाग्ला! तर पहिलेकै अँध्यारो समयको परावर्तन जस्तो भइदिएपछि परिवर्तन भन्नु पनि सधैं राम्रो र सुखद मात्र हुन्न रैछ भन्ने थाहा हुन्छ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">राजन्त्रलाई बिदा गरेर मुलुक लोकतान्त्रिक गणतन्त्रमा आएपछि धेरै कुरामा परिवर्तन देखियो। सारमा होइन, रूप पक्षमा। फिल्मको नाम त फेरियो, कलाकार पुरानै प्रजातिका। पहिले चर्चा गरिएको एउटा भिलेनको ठाउँमा दर्जनौं भिलेनले कब्जा जमाए। सबका सब विभिन्न गौंडामा देशको चीरहरण गर्ने दाउमा हात लम्काइरहेका।</span></p> <p><span style="font-size: medium;">आम जनताको बुझाइ यही हो।<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">गणतन्त्र प्राप्तिपछि मुलुकले नापेको बाटोमा ती भिलेनहरुको डोंब गहिरो गरी नियाल्दा यो बुझाइ धेरै हदसम्म सत्य लाग्छ। यस बीचमा 'हामी गणतान्त्रिक मुलुकका नागरिक' भन्ने आत्मरति हामीले पाएको नाफा हो। तर, यो नाफाभित्र खोतल्न थालियो भने बाउन्स चेक मात्र मिल्नेछ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">राजतन्त्र छाडेर आएपछि विगतको भूतले हामीलाई पलापला खुबै सताइरह्यो। पुराना धरोहर र सम्पदा बोझ भए। राजा-महाराजाका ऐतिहासिकता जोडिएका संस्थाहरू चिलाउने काउछो बने। व्यवस्था परिवर्तनको आवेगमा विद्यार्थीले त्रिचन्द्र, रत्नराज्य जस्ता क्याम्पसका नाम खुर्केर नयाँ नाम दिए। भलै त्यसले साकार रुप लिन सकेन। यसलाई परिवर्तनमाथि नै अन्याय भनेर मान्नुपर्ने होला। उता, रत्नपार्क शंखधर पार्क भयो। सञ्चार माध्यमतिर ‘महेन्द्र राजमार्ग’लाई छुरा चलाएर पूर्व-पश्चिम राजमार्ग भन्छन् क्यार। अझ नयाँ बन्ने राजमार्गलाई लोकमार्ग भन्न थालियो। धन्न राजधानी, राजदूत, महाराजगञ्ज रातारात लोकधानी, लोकदूत र राष्ट्रपतिगञ्ज भएनन्! विशिष्ट व्यक्तिको निधनमा दिइने राजकीय सम्मानलाई लोककीय सम्मान भनिएन! अनि धन्न राजबहादुर नामधारी व्यक्तिहरुले पुनःसंरचना हुनु परेन!</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">पहिला बन्ने राजमार्ग र अहिले बन्ने लोकमार्गमा के फरक होला? बेलाबेला सोच आउँछ। लोकमार्गमा निर्माण सामग्री, प्रविधि, डिजाइन र ठेकेदार सबै एकसेएक सक्कली हुन्छन् कि! यसैले लोकमार्ग कतै नभएको एकदम पक्का र बलियो हुन्छ कि! लोकमार्ग निर्माणमा कहींकतै भूलवश खाल्डाखुल्डी परे पनि सवारीसाधन गुड्दा यात्रुले लचकदार र आरामदायी महसुस गर्न पाउँछन् कि! राजमार्ग र लोकमार्गको गुणस्तर र यात्राको मजामा हुने अन्तर आफैं पत्ता लाउनुस्।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">म पनि कहिले राजमार्ग त कहिले लोकमार्गको यात्रामा हुन्छु। घर र राजधानी आउजाउ गर्दा पूर्व-पश्चिम महेन्द्र राजमार्ग धेरै गुडेको सडक हो। बसको लामो र पट्यारलाग्दो यात्रामा गइरहँदा झट्ट बसबाट उत्रेर सुस्तरी नै भए पनि आफ्नै बुताले हिंड्दै जाऊँ जस्तो झोंक चल्छ। बस गुडिरहे पनि उही ठाउँमा स्लिप खाएर चिप्लिरहे जस्तो लाग्छ। सिटमा खुम्चिएका घुँडाहरू प्राण मागिरहेका हुन्छन्।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">मलाई हिंड्न औधि मन पर्छ। जीवनमा लक्ष्य नसोची यात्रा गर्ने मान्छे कतै पुग्दैन भन्छन्। तर, मलाई निरुद्देश्य हिंड्न मन लाग्छ। एउटा रोमाञ्चक यात्रा गरिरहँदा साँझ कहिल्यै नपरोस्, बरु ठेस जतिसुकै लागोस्। यात्रामा थकाइ होस्, कतै सुस्ताउने चौतारी होस्। कतै पुग्ने हतार नहोस् तर यात्रामा निरन्तर रफ्तार होस् । जसरी ध्यान गर्न एकाग्र चित्तमा बस्दा शरीर तरंगहरुमा पग्लिएको अनुभूति हुन्छ, हिंड्दा उसरी नै ज्यान गितार झैं बजिरहेको महसुस हुन्छ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">राजधानी आएपछि यहाँका साँघुरा र घुमाउरा सडक नै संघर्षको साक्षी र दिनभरिको साथी भए। घुँडाको चक्का पिस्दै हिंडियो। पिंडुला पोलुन्जेल हिंडियो । पसिनाले जुत्ता भिजेर मोजा आफ्नै गन्धले ठहरै हुन्जेल हिंडियो। अब साँझ परेछ भनेर आँखाले नठम्याएसम्म हिंडियो कुपण्डोल, नक्साल र गोठाटार काँडाघारीको चप्पाचप्पामा आफ्नो सफल/असफल यात्राको महक छ जस्तो लाग्छ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">तर, कामकाजी भएपछि सधैं गोडाको भर परेर पनि नहुँदो रैछ। सार्वजनिक सवारीसाधन व्यवस्थित र सुविधाजनक नभएको ठाउँमा आफ्नै वाहन नभई नहुने। गत वर्षको असारमा काठमाडौं उपत्यकाभरिको लागि हुने गरी सिटी राइड बाइक किनेँ, सय सीसीको। डेरा र अफिसको संसार। कोचामकोच बसमा हिंड्नुपरेको पीडामा धेरै राहत मिल्यो। पेट्रोलको जोहो गर्नुपर्ने जिम्मेवारी चाहिं थपियो।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">सडकमा सबै रेसमा हुन्छन्। काठमाडौंका गल्लीहरुमा हिंडिरहेका मान्छेहरू पनि ठेलमठेल दौडमै देखिन्छन्। मानौं स्वर्गको सीमित सिट ओगट्न सबैलाई उछिनेर पुग्नु छ। सडकमा सवारीसाधनको रेस पनि उही प्रकृतिको। फरक चाहिं सवारीसाधनको रेसले दुर्घटना निम्त्याउँछ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">सडकमा वाहनहरुको भिडअनुसार घम्साघम्सी पनि रोचक हुन्छ । ट्रक, बस र ट्रिपर जस्ता ठूला गाडीहरुले मिनीबस, ट्याक्सी र कारहरुलाई गर्ने हप्किदप्की, तिनै ट्याक्सी र कारले झन् साना दुईपाङ्ग्रे साधनलाई पेल्ने प्रवृत्ति। समुद्रमा ठूला माछाले साना माछा खाने घटना सतहमा भइरहेको हुन्छ। अझ सडक पार गर्न जेब्राक्रसिङमा घस्रिरहेको बटुवामा सबै सवारीसाधनको आतङ्कले झलझली मृत्युको याद दिलाउँछन्।</span></p> <p align="justify"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-U2vBGKl9lDc/VsVMCBpZUwI/AAAAAAAASg4/XYxpdH6mUsU/s1600-h/CC%252520Camera_Singha%252520Durbar%25255B2%25255D.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img align="right" alt="CC Camera_Singha Durbar" border="0" height="235" src="https://lh3.googleusercontent.com/-VsLOF4d3btI/VsVMDVnVPcI/AAAAAAAASg8/2GCRezVodQs/w329-h235/CC%252520Camera_Singha%252520Durbar_thumb.jpg?imgmax=800" style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-color: initial; border-left: 0px; border-right: 0px; border-style: initial; border-top: 0px; border-width: 0px; display: inline; float: right; margin: 0px 0px 0px 6px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; padding-top: 0px;" title="CC Camera_Singha Durbar" width="329" /></a><span style="font-size: medium;">सिंहदरबारलाई बायाँ पार्दै अनामनगरतिर गइरहेको हुन्छु। सिंहदरबारको पूर्वी गेटमा सावधानी गराउने सूचना देख्छु– ‘तपाईंलाई सिसी टिभीले नियालिरहेको छ ।’ मानौं त्यो बाटो भएर हिंड्ने सब जनता अपराधी हुन्! मानौं खराब नियत बोकेर हिंड्ने दुष्टहरु त्यो सूचनापाटीनेर पुगेपछि एकाएक असल बनिहाल्छन्।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">तीनकुनेस्थित कार्यालयबाट बेलुका आठ बजेतिर घर फर्किन कोटेश्वर चोकतिर उक्लिन्छु। बाइक रोक्न हात दिन्छन् ट्राफिक प्रहरी दाइले। सोध्छन् निकै हँसिलो मुहारमा– ‘सरले ड्रिङ्स त गर्नुभएको छैन नि?’</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">मुस्कानसहितको सेवा पाएर दंग पर्छु म। दिनभरि अफिसमा घोटिएर आएको म जिन्दगीदेखि निकै निकै मातेको हुन्छु, जवाफ दिन्छु– ‘काम गरेर भात त खान पुग्दैन दाइ, रक्सी कसरी खान सक्नु!’</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">‘ल ल जानुस्‘, ट्राफिक दाइले अघिल्तिर इशारा गर्छन्।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">डेरा पुग्छु। लोडसेडिङले हरेक रातलाई झन् अँध्यारो पार्छ। चार्जर लाइटको धिपधिपे उज्यालोमा श्रीमती खाना पकाउँदै छिन्। म भोकाएको छु निकै। बेस्सरी तिर्खाएको छु। तर, खाना र पानीको लागि होइन।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">कुन बेला घाम झुल्केला र आँखाले काम पाउला? आँखामा रहेको एक टुक्रा उज्यालोले संसार देख्न पाउला?</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">मलाई फेरि सडकतिर घस्रनु छ। म यो घस्राइबाट बग्न चाहान्छु।</span></p>Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-4779614239049314132015-10-21T12:46:00.000+05:452015-10-21T20:53:02.001+05:45जागिर<p align="justify"><strong><font size="4">का</font></strong>म गरेको वर्ष दिनपछि पत्रिकाका मालिकले एकदिन भने - 'तिमीले पत्रकारिता गरेर खाँदैनौ !'</p> <p align="justify"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQYX79QWAHQK_B71rXphyphenhyphenjTwooaQiPI6-cwNBJMxR7ZejzOte1Fe15SsyrdZdgwHKVZsOgTYWsoOyXDa479KwjW4MQ4hXtBCw0oE4M9UloatgQIVy6o-c5_uDF1fduF96nku63ESrcb_A/s1600/Job+Pain.jpg"><img style="float: right; margin: 0px 0px 0px 5px; display: inline" border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQYX79QWAHQK_B71rXphyphenhyphenjTwooaQiPI6-cwNBJMxR7ZejzOte1Fe15SsyrdZdgwHKVZsOgTYWsoOyXDa479KwjW4MQ4hXtBCw0oE4M9UloatgQIVy6o-c5_uDF1fduF96nku63ESrcb_A/s320/Job+Pain.jpg" width="262" align="right" height="320" /></a></p> <p align="justify">साक्खै छोराको चिन्ता गरेझैं जुँगे ओठ खुम्च्याउँदै उनले तीतो पोखे । त्यो जुँगाले मलाई सिस्नुले घोचे जस्तै रनक्क पार्यो । ढंग पुर्याएर लेख्न नजानेको भन्दै उनले मेरो जीवनयात्राबारे भविष्यवाणी नै गरिदिए ।</p> <p align="justify">एक दशकअघि पत्रकारितामा जागिरे यात्रा सुरु गरेको थिएँ । काम थियो- आर्थिक पत्रिकामा फिचर समाचार र बजारभाउबारे लेख्नु । आफ्नै बजारभाउ भने दयनीय थियो । तलब थियो - ४५ सय रुपैयाँ । तैपनि तलब हात लाग्ने सम्भावित गतेहरूमाकुवेरको थैलो पाउन लागे जस्तै मन एकतमासले रसाउँथ्यो । तलब पाउनेबारे पत्रिकाको लेखा शाखामा फोनबाट सोधेर हातैमा नगद बुझ्नुपर्ने रीत थियो । लेखामा फोन गर्दै 'आज त्यहाँ आउँदा हुने हो हजुर?' भनेर सोध्दा सकारात्मक जवाफ आएमा खुसीले औडाहा हुन्थ्यो !</p> <p align="justify"><a name="more"></a></p> <p align="justify"></p> <a name='more'></a> <p align="justify">ती दिनहरूमा म कसैगरी पनि एउटा जागिरमा झुन्डिनैपर्ने दबाबमा थिएँ । खासगरी यसले केही गर्ने भएन भनेर कचकच गरिरहने बा को मुखमा बूजो लगाउन । 'फलाना र ढिस्कानाका छोराहरूले आफ्नै बलबुताले काठमाडौंमा जागिर खाएर कहाँ-कहाँ पुगिसके', बा गलाको नसा फुलाउनुहुन्थ्यो । हामी दिमागमा प्रेसर फुलाउँथ्यौं । त्यही भएर पूर्वी नेपालबाट राजधानी हान्निएर क्याम्पस शिक्षाबाट उकालो चढ्दै गर्दा जागिरमा अल्झिनुपर्ने ध्याउन्न थियो ।</p> <p align="justify">पत्रिकाका सम्पादक/प्रकाशक एकै व्यक्ति थिए । खल्तीमा जागिर बोकेर हिंड्ने हैसियत राख्ने । उनीहरूका लागि तल्ला तहका कर्मचारी त झन् खल्तीका कलमजस्तै हुने भइगए । मन लागेको बेला बाटोबाटै टिपेर भिरिहाल्छन्, नलागेको बेला फुत्त निकाल्छन् । सिस्टम, तौरतरिका ओठ र आँखामा अँडेको हुन्छ । बोल्यो कि नियम, हेर्यो कि आदेश !</p> <p align="justify">मैले पनि एक भेटबाटै जागिर पाएको थिएँ । बिस्तारै तलब बढाउने गुलियो आश्वासन पनि मिलेकै थियो । बढी तलबको मिश्री पाउने-नपाउने ठेगान नभए पनि म कमिला भएर काममा जुटेको थिएँ । कामको लहरा अफिसदेखि झ्याङ्गिँदै गएर मेरो डेरासम्म पुग्थ्यो । अफिसमा नसकिएको काम कोठामा लगेर गर्थेँ । अन्तर्वार्ता अडियोबाट सुन्दैकागजमा उतार्दा मध्यरात कट्थ्यो । कुनै कुराकानीलाई लेखको स्वरूपमा ढाल्नुपर्ने,कुनैलाई अन्तर्वार्ताकै रूपमा उतार्नुपर्ने ।</p> <p align="justify">अन्तर्वार्ता लिने र रेकर्ड गर्ने मान्छे अर्कै हुन्थ्यो । त्यसलाई लिखित रूपमा उतार्न म फेला पर्थेँ । अरुले लिएको अन्तर्वार्तामा कुनै बेला प्रश्न त कुनै बेला जवाफ राम्ररी नुसुनिए/नबुझिएपछि कनेर दोहोर्र्याई-तेहेर्र्याई सुन्दासुन्दै दिमाग तनावले लोथ हुन्थ्यो । हरेक हप्ताको यो सिलसिलाले टाउकोको मगज भुत्ते खुकुरी राख्ने म्यानमा परिणत भइरहेको अनुभूति हुँदै थियो । कहिलेकाहीं लाग्थ्यो, जिन्दगी भन्नु जागिर त रैछ । जिन्दगी चलाउन जागिर खाइन्छ कि जागिर खान जिन्दगी चलाइन्छ, एकरत्ति भेद नभए जस्तो । र पनि जिन्दगीको पाठशालामा संघर्षलाई साथी नबनाए फेल खाइन्छ भनेर डुङ्गा खियाउँदै बढिरहेथेँ ।</p> <p align="justify">आदर्शमा ओठ तौलनेहरूले भन्छन्, 'आफ्नो रुचिअनुसारको पेसा अपनायो भने त्यो बोझ हैन, रमाइलो कर्म बन्छ ।' तर, अनेक उल्झनमा र नानाभाँतीका मान्छेहरूको माझमा काम गर्दा रुचिको पेसाले कुनै पनि बेला स्वाद गुमाउन सक्छ । त्यतिबेला आदर्शको कुरा भद्दा व्यावहारिक पाटो बनिदिन्छ । कर्मचारीहरूबीचमै अलिक सिनियरले जुनियरसामु मैं हुँ मालिक झैं गरी देखाउने धमासले युवा उत्साह धूलिसात् हुनु स्वाभाविकै हो ।</p> <p align="justify">तर, मालिक त मालिक नै हो । कुनै कुरामा चित्त नबुझे पनि ऊ सामु प्रतिवादमा केही बोल्न हत्तपत्त शब्द फुट्दैन । 'पत्रकारिता गरेर खाँदैनौ' भनेर ओठ लेप्य्राउने मालिकसामु म पनि त्यो दिन नाजवाफ थिएँ । सायद मेरा ओठ-तालु नै सुकेका थिए । तर, मनले चाहिं एकोहोरो भनिरहेथ्यो - पर्ख ! म गरेर, खाएर देखाउँछु ।</p> <p align="justify">सामुन्नेको मानिसको मौनतामा हरेक घमण्ड थप भुक्दै जान्छ । पत्रकारितामा मेरो अशुभ भविष्यवाणी गरिदिएका मालिक पनि मेरो थप चिना-टिपन केलाउँदै थिए । जीवन गुजाराको कुरा पैसामा जोडियो ।</p> <p align="justify">'पैसा कमाउन त तरकारी बेच्नुपर्छ भैया । बढी पैसा त्यसमा छ ।' उनले यो अर्ती पनि बोनसस्वरूप दिए ।</p> <p align="justify">मेरो इमान र परिश्रमको पसलमा तत्कालै लहलह काउली र साग टुसाएर फले । तर,ती काउली र सागमा स्याउँस्याउँती कीरा परेका थिए ।</p> <p align="justify">हामीकहाँ हरेक पुरानो पुस्ताबाट नयाँ पुस्ताले प्रेरणा, ऊर्जा र हौसलाको अपेक्षा राख्दैन । जसरी कि, नयाँ पुस्ताबाट पुरानाले सामान्यतया सम्मान र इज्जतको आशा राख्दैन । त्यस्तो प्राप्तिको ठाउँ नै रहन्न । सायद नयाँ पुस्तालाई हौसला र स्नेह नदिने अहम्को भूत सवार भएकोले पुरानालाई सम्मान नसुहाएको होला । अथवा, यथेष्ट सम्मान भाग नलगाएकोले पुरानाहरूले नयाँमा ऊर्जा सञ्चार नगरेका होलान् ! यसबारे यही नै हो भनेर नापनक्सा केलाउन मुश्किल छ । गुदी भरेर यो खाडल पुर्न कसले सुरु गर्नुपर्ला ? सायद समानान्तर र परिपूरक व्यवहार नै दुवै पुस्तालाई फाइदा गराउने पुल हो । तर, यथार्थमा एउटालाई अर्को पुस्ता वृद्ध र बेकामे ट्याक्टर लाग्छ, जसले गतिको तुलनामा बढी हल्ला मात्र गर्छ । अर्कोतिर, अनुभवले पाकेको आँखासामु भर्खरको पुस्ता हिजोको चल्ला देखिन्छ, जसको कुनै कुरामा पनि ढंग र अदब छँदै छैन !</p> <p align="justify">नेपालका धेरै पत्रकारमा ग्यास्टि्रक रोगको सानोतिनो घर छ । न खाना-खाजाको ठेगान, न त सुत्ने समयको पालना । दुवै आँखाको छेउमा पर्दा लगाएर सीधा बुर्कुसी मारिरहेको रेसको घोडा जस्तो दैनिकी । खल्तीमा परेको प्वालबाट घरको सामानकोलिस्ट हराएर देशको अर्थतन्त्रबारे बहस छेडिरहेको बबुरो बुद्धिजीवी ।</p> <p align="justify">जागिरमा लागेको सुरुवाती दिनहरूमा मेरो हालत त झन् खल्तीमा प्वाल परेको हैन,बिना खल्तीकै कमिजको जस्तो थियो । अफिसबाट खाजा खान साथीहरू निस्किनलाग्दा सकेसम्म टार्ने गर्थेँ । तर, पैसा नभएको बेला त झन् भोककै यादमा पेट देवदास भएर हायलकायल पार्थ्यो ! अलिक पछिको समयमा तारेको तोफु (भटमासको दूधबाट बनाइएको परिकार) मा बढीभन्दा बढी मन लगाइयो । किनकि त्यो सस्तोमा पाइन्थ्यो । मीठो पनि लाग्थ्यो । सस्तो भएकोले पनि त्यसमा थप मिठास थपिएको हुँदो हो ।</p> <p align="justify">फिचर रिपोर्टका लागि राजधानी सहरको एक कुनादेखि अर्को कुनासम्म पैदल दगुर्थेँ । कुकुरका सौखिनहरूका लागि केनल क्लबको सेवादेखि जुत्ता र क्यामेराको बजारमा डिजाइन र ब्रान्डको घनचक्करसम्ममा दिमाग पौडी खेल्थ्यो । मान्छेहरू जुत्ताको समाचार लेखेर बकस स्वरूप जुत्ता नै पाएर उन्थे । पुरानो जुत्ताले नै साथ दिइरहनु मेरो लागि भाग्य थियो । परिश्रमको कमाइले सुक्खा तोफु टोक्दा पेट राम्ररी नरमाए पनि मन भने मजासित भरिन्थ्यो ।</p> <p align="justify">तिनताक प्रेममा थिएँ म । कहिले साप्ताहिक बिदाको दिन आउला र मायालुसँग एक झप्को भेटमा हप्ताभरिको थकान बिर्सिन पाउँला भनेर व्यग्र पर्खाइमा बस्थेँ । हरेक सोमबारे छुट्टीमा स्वतन्त्रता दिवस र प्रेम दिवस एकै दिन पथ्र्यो । एक घन्टाको बाटो धाएर जाँदा देउतै भेटेजस्तो तृप्ति मिल्ने !</p> <p align="justify">तीन-चार हजारको जागिर खाँदा पनि उसको मोबाइल फोनमा पैसा हाल्दिन खै कताबाट जङ चल्थ्यो । उसले छिटफुट लेख्ने लेख/कविताको म अघोषित सम्पादक नै थिएँ । शीर्षकदेखि विषयवस्तु र बुनाइमा तेल-पालिस घस्न पाउँदा आफ्नै सिर्जनामा लीन भइरहे झैं खुसी मिल्थ्यो । कवितामा ऊ भावना लेख्थी, लेखहरूमा महिला सशक्तिकरण र आत्मनिर्भरताबारे वैचारिक पाटो केलाउँथी । जे लेख्थी, मन छुन्थी । उसले कोरेका अक्षरमा म आफ्नै आवाज चिर्बिराएको पाउथेँ ।</p> <p align="justify">प्रेमीको साइनोसँगै जीवनमा उसले मलाई सम्पादकको रूपमा नियुक्त गरेकी थिई, मैले भने मनमनै उसलाई सिन्दूर हालिसकेको थिएँ । एउटै काठमाडौं खाल्डोभित्र म नक्सालमा बस्थें, ऊ बस्थी सानेपा । एउटै घरको दुई बार्दलीको बीचमा पुल नभए जस्तो मात्र थियो । एक्लोपनले खाइरहेको मेरो जीवनमा उसले परिवारको ठाउँ लिंदै थिई । ऊ पनि कम गम्भीर थिइन ।</p> <p align="justify">भन्थी - 'तिमी पैसा यस्सै के-के मा खर्च गरेर सक्छौ । मलाई देऊ । म राख्दिन्छु बैंकमा । पछिका लागि साँच्नुपर्छ ।'</p> <p align="justify">उसको यस्तो सपना र योजनाको चुल्ठोमा पिङ खेल्दै म परसम्म बत्तिन्थेँ र हुरुक्क हुन्थेँ । बचत गर्न पुग्ने पैसा हुने त्यस्तो जागिर नै कहाँ थियो र आफ्नो ! तर, उसको सपनामा युगल पखेटा थपिदिन तोफु खाने ३०-४० रुपैयाँ पनि जोगाएर राखूँ जस्तो हुन्थ्यो ।</p> <p align="justify">पर मोडमा आउँदै गर्दा अदृश्य औंलाहरूले मुटुमा काउकुती लाउने सामर्थ्य राख्थी ऊ । उसले मुटुमा लगाइदिएको काउकुती सर्दैसर्दै अनुहारमा मुस्कान भएर भरिन्थ्यो । तर,मेरो त्यस्तो मुस्कानलाई जागिरले टोक्दै गइरहेको थियो । आर्थिक पत्रकारिताको अंकगणित र जोर कि बिजोर हिसाबमा मेरो जीवनको ज्यामिति खुल्न सकिरहेकोथिएन । खुसीको सीधा रेखा त्रिकोणमा फन्को मार्दै, रिंगटा छुटाउँदै जिल्लिरहेको थियो। मन निस्ताउँदै थियो । दिमाग थाक्दै थियो ।</p> <p align="justify">पत्रिकामा मैले तयार पार्ने स्तम्भ कहिले आउँथ्यो, कहिले पूरै हापिएर जान्थ्यो । काम लगाउनुअघि कुनै सुझाव नदिने तर तयार पारेर बुझाइसकेपछि यो भएन र त्यो भएन भन्दै गुनासोको चाङ लगाउने क्रम बढेपछि मन दिक्किँदै पनि थियो । त्यसमाथि नयाँ आएका दाइ पत्रकार बलजफ्ती सम्मान पाउन आफ्नो वरिष्ठता प्रदर्शन गरिरहेथे । उनले बडप्पन देखाएपछि ममा भने उल्टो असर पर्दै थियो । उनी आफ्नो शैली लाद्न खोज्थे, म हरेक मान्छेको आफ्नो शैली हुन्छ भन्थेँ ।</p> <p align="justify">एकदिन मालिकले फेरि बोलाए ।</p> <p align="justify">भने - 'तिम्रो काम पनि खस्किंदै गयो । तिम्रो तलब अबदेखि चार हजार रुपैयाँ मात्र । फेरि राम्रो हुँदै गयो भने बढाउँला ।'</p> <p align="justify">पहिलो जागिरमा संघर्ष गरिरहेको युवा पहिलो पटकमै असफल हुँदै थियो ।</p> <p align="justify">जागिरमा बढुवा हुन्छ भन्नेबारे काका, मामा र दाइ-दिदीहरूबाट सुनेको थिएँ धेरै । आफैंले स्वाद चाखेपछि भने घटुवा पनि हुँदो रैछ भनेर पहिचो चोटि थाहा भयो । तलब घटेको परमादेश मालिकबाट सुनिरहँदा प्रेमिकाले 'भविष्यका लागि पैसासाँच्नुपर्छ' भनेको कुरा कानमा झङ्कृत भयो । अब झन् बचत गर्ने पैसा फुकी-फुकीखोज्नुपर्ने दिन आयो ।</p> <p align="justify">आवेगमा तातो निर्णय सुनाएँ मालिकलाई - 'जागिरबाट अब हात धुन्छु । सुक्खा हात नै बस्छु ।'</p> <p align="justify">जागिर छोड्ने निर्णय लिइरहँदा आफैंभित्र डराइरहेको थिएँ, बेरोजगार प्रेमीबारे प्रेमिकाले के धारणा बनाउली भनेर । जागिर छोडेको पीडाभन्दा उसले निरुपाय र कमजोर रूपमा हेर्ली भनेर असुरक्षित महसुस गर्दै थिएँ । कमाइबाट प्राप्त हुने आत्मबल कस्तो चिज हो, त्यो दिन बुझ्दै थिएँ ।</p> <p align="justify">त्यो रात अडियो अन्तर्वार्ता कागजमा उतार्न अनिदो बस्नु परेन । जागिर खाने कसरी भनेर मनभित्रैको आफ्नै वार्ताले हल्ला मच्चाइरह्यो ।</p> <p align="justify">बत्ती निभ्यो । मध्यरातपछि पनि आँखा निभेन ।</p> <p align="right"><em><font color="#9b00d3"><a href="http://nepal.ekantipur.com/news/2015-10-08/20151008185100.html" target="_blank">नेपाल साप्ताहिकमा</a> प्रकाशित</font></em></p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-22671220432492874312015-01-25T19:49:00.014+05:452023-08-06T16:07:29.418+05:45पराजयका भक्काना <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify;"><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: medium;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4lD_LUwA0MufCl_XT5bjnvqnlBHW2_2xe_78mdhkBqBvZNwx4YVmXiTx53VKcc1eVgSvdftJXNuUqsbWy51qgwbyGlX5NG3f4padhZNLPEcvgMMNgGO36NDN2Wx1PhSGP-FQfXgZUdV0BvRKNMcooZ5Pw6zGMNnL1-gMijUuoos-dOTNPIzmJHKGUEAI/s1000/tirkha%20book.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="647" data-original-width="1000" height="259" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4lD_LUwA0MufCl_XT5bjnvqnlBHW2_2xe_78mdhkBqBvZNwx4YVmXiTx53VKcc1eVgSvdftJXNuUqsbWy51qgwbyGlX5NG3f4padhZNLPEcvgMMNgGO36NDN2Wx1PhSGP-FQfXgZUdV0BvRKNMcooZ5Pw6zGMNnL1-gMijUuoos-dOTNPIzmJHKGUEAI/w400-h259/tirkha%20book.jpg" width="400" /></a></div><br /><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">मरुभूमिमा एउटा प्यासी यात्रालाई अघिल्तिर पानीले भरिएको सडकले थप दौडको निम्तो मात्रै दिइरहन्छ। मृगतृष्णाको त्यही खिरिलो धागोमा असिनपसिन भएर जिन्दगीले सर्कस चलाउँछ। त्यस्तो सकसमय सर्कस चलाउन बाध्यमध्येकै हुन्, वैदेशिक रोजगारीमा जानेहरू। कृष्णपक्षको नवीनतम कथासंग्रह 'तिर्खा' मा त्यस्तै प्यासी आत्माहरूको काकाकुल जिन्दगीका नसा छाम्न पाइन्छ।</div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">कुनै पनि कथा समाज र त्यहाँ रहेका व्यक्तिका केही हाँसो पोतिएको व्यथा नै हो। यस मानेमा 'तिर्खा'भित्रका कथाहरू बढ्ता व्यथा लाग्छन्। तिनमा रेगिस्तानको खिर्याउने हावासँगै पसिना र यौवन बगाइरहेका हजारौं श्रमिकका प्रतिनिधि अनुहार छन्।</div><span><a name='more'></a></span><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">यौवन र तन्नेरी सपनालाई खुब स्वादले चपाइरहेको वैदेशिक रोजगारीको विवशता जति निष्ठुर छ, कठिन दिनचर्याबाट थाकेको मन-मगज टेको लगाउन प्रेम जस्तै कुनै साथको खोजीमा भौंतारिएका मनको दुर्दशा त्यति नै कारुणिक लाग्छ। भ्यागुता जस्तै उफ्रिएर खुसीको सिकार गर्न तम्सिने यात्रीहरू आफैं विभिन्न खाले सिकारमा परिणत भएको कहाली हुन् कृष्णपक्षका कथाहरू।</div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">उनले एउटा कथामा 'पराजय र मृत्युका कथा नलेख्न आग्रह गर्नेहरूसँग एकदम असहमति' प्रकट गरे जस्तै श्रमशील, स्वप्निल र हारेको जिन्दगीलाई ऐना देखाउनु नै उनको कथाकोण देखिन्छ। खासमा सामाजिक न्याय पनि उत्पीडित, अपहेलित र शोषितहरूसम्म पुगेर उनीहरूको आवाज उत्खनन गर्नु नै हो। पात्रहरूका पराजित जिन्दगीसँग पाठकहरूले आफ्नै घाँटी जोडिएको पाउन सक्छन्।</div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">अधिकांश कथा भावनाप्रधान छन्। मन एकतमासको पार्दै लैजाने कोमल गद्य छ कथाकारसँग। इन्टरनेटको जालोभित्र ब्लगरका रूपमा लेखनमा रत्तिएका उनका कथामा पनि ब्लगमा जस्तै मनमौजीपन छ। त्यस्तो फुक्काफाल लेखनको शक्ति र सीमा दुवै हुन्छ । शक्ति: पात्र र परिवेशमा चाहेजसरी कल्पनाशीलता खेलाउन सकिने। सीमा: त्यही अधिक खुकुलो कथानकले घटना र चरित्र चित्रणको विश्वसनीयता बलियो नहुने। यही पछिल्लो विशेषताको सिकार भएका छन् अधिकांश कथा। कथाको अनपेक्षित अन्त्यमा हतारिने कथाकारले 'फिल्मी क्लाइमेक्स' को मोह राखे झैं देखिन्छ। कथामा प्रभाव पैदा गर्ने क्रममा झटपट एक सय ८० को कोणमा घटना देखा पर्छ।</div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">विभिन्न देशबाट इजरायल पुगेका श्रमिक युवायुवतीका दुःखान्तका साथै इजरायल - प्यालेस्टाइनबीचको वर्षौंदेखिको संघर्ष र त्यसले उब्जाएका सामाजिक जटिलतामा केन्द्रित छन् कथाहरू। वृद्धवृद्धाको सुसार गर्ने केयरगिभरको काममा खटिने क्रममा आफैं एकुन्टा कथा बाँचिरहेका युवायुवती दयनीय लाग्छन्। रोजगारीका लागि प्यालेस्टाइनबाट अवैध रूपमा इजरायल छिर्न असफल प्रयास गर्ने युवक शेरिफ होस् या वर्षौंदेखि प्यालेस्टाइनी भूमिमा रहेकी आफ्नी वृद्धा प्रेमिकासँग भेट्ने लालसामा जीवनको आखिरी सास गनिरहेको अरबी मूलको वृद्ध होस्, हतभागी पात्रहरूको ताँती छ । 'माइ लाइफ इज अ मिराकल', 'बूढो मान्छेको मन', 'जेरुसलायम सेल जहाव' र 'बा' जस्ता कथामा आएका वृद्ध पात्र त उस्तै लाग्छन् । कताकता पुनरावृत्ति भएका छन् पात्र र परिवेश।</div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">ती वृद्धहरू कतै सन्तानबाट परित्यक्त ज्येष्ठ नागरिकका रूपमा नयाँ पुस्तामा मौलाएको व्यक्तिवादी सोचको प्रमाण बनेर आएका छन् त कतै देशको इतिहासकै सग्लो धरोहर भएर पोखिएका छन् । इजरायल र प्यालेस्टाइनको विवादको चुरो र युद्धले निम्त्याएका दूरगामी असर बुझ्न त्यस्ता पात्रलाई प्रवक्ता नै मान्दा हुन्छ कथामा । प्यालेस्टाइन भूमि हडपिएको सम्बन्धमा एक ठाउँमा वृद्ध पात्रको विश्लेषण छ : युरोपमा यहुदीहरूमाथि भएको क्रूर अत्याचारको बदलामा विनाकारण यहाँ प्यालिस्टिनीहरूले मूल्य चुकाउनुपरेको मात्र हो ।' भूगोलमाथि आ-आफ्नो हकदाबी गर्दै चलेको संघर्षका बीच कतिपय किंवदन्ती जस्ता लाग्ने द्विदेशीय प्रसंग थुप्रै छन् । वृत्तान्त पढ्दै जाँदा कथाकारले कथा कम र बढी चाहिं संस्मरण र टिपोट लेखे जस्तो पनि लाग्छ । धेरै कथामा रिपोर्ताज शैली देखिन्छ।</div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">कथाकार कृष्णपक्ष केही कथामा उही परिवेशमा 'क्रिश' बनेर देखिनुले पनि कथानक-घेरो माछाको अक्वारियम जस्तो बन्न पुगेको झल्को मिल्छ । तर, क्रिश अरबी बालुवामा पसिना फिटेर जीवन चिल्याउन अन्त्यहीन प्रयास गर्ने ती तमाम श्रमिकको प्रतिनिधि बनेर देखिएका छन् । 'अनुहार', 'अपरिभाषित प्रेम', 'डायरीका पानाहरू' लगायतका केही कथाले त पुस्तकलाई अनावश्यक मोटो मात्रै बनाएका छन् । कला कलाका लागि भने झैं कथा कथाका लागि बनेका छन् ती।</div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">परदेशमा दुःखको असिनापानीले चुटेको सपनाको बिस्कुनदेखि स्वदेशको सशस्त्र युद्धको छिपछिपे प्रसंगसम्मको आयाम छ कथामा । शीर्ष कथा 'तिर्खा' मा यौनलाई भोक र प्यास जस्तै शारीरिक आवश्यकताका रूपमा अर्थ्याउने प्रेमा जस्ता खुला सोचका पात्र एकातर्फ छन् । अर्कातिर, मुस्लिम संस्कारमा निकै सङ्कुचित घेरामा बाँचेका इसरत जस्ता नारी पात्र सम्बन्धको मोडमा काँचो धागो जस्तै फुस्किएर हराउने सामान्य जस्तो लाग्ने तर नमीठो सामाजिक रीत छ । अहिले हामीले बाँचिरहेकै समाजका फरक अभ्यास र गतिका सजीव चरित्र हुन् दुवै।</div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;"><br /></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">समग्रमा भर्भराउँदो यौवनको क्षय गरेर भए पनि सुरक्षित जीवनको खोजीमा फन्को मारिरहेको आम जिन्दगीको कथा हो यो संग्रह । तर, बुढ्यौलीसम्म यात्राको दूरी नाप्दा पनि कुनै कथाले पूर्णता पाउँदैन । कृष्णपक्षले पहिलो कथाकृतिमार्फत मध्यपूर्व र अरबको तापमान बुझ्न सघाउँदै पाठकसामु आशलाग्दो कथाकार हुर्काएका छन् । आफू बाँचिरहेको समाजको एक्स-रे गर्दै उनको कथायात्राले उँचाइतिर निशाना ताकेको छ, भलै इजरायल र प्यालेस्टाइनबीच पछिल्लो समयमा दीर्घकालीन युद्धविराम भएको होस्।</div></span></div>
</div>
Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-32500706376775780252015-01-20T01:12:00.001+05:452023-08-06T16:09:34.740+05:45मृत्युको गिलासमा जीवनको चुस्की<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody><tr><td><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEPOx4n6OBHxYvarsMjTlh0R9RGtZVxzaO_h8Ap_q74ALXpOWv24PvC7yY8FrHdE225_OKDkUr7rZJdcpIW65n7GFLqCwRefC8Yxj6NFDE_AwxxYUBAFEQORWCKPk9ydeTbfzKjZGRE7s/s800/Jagdish-Ghimire.jpg" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="800" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEPOx4n6OBHxYvarsMjTlh0R9RGtZVxzaO_h8Ap_q74ALXpOWv24PvC7yY8FrHdE225_OKDkUr7rZJdcpIW65n7GFLqCwRefC8Yxj6NFDE_AwxxYUBAFEQORWCKPk9ydeTbfzKjZGRE7s/w400-h300/Jagdish-Ghimire.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption">जगदीश घिमिरे</td></tr></tbody></table><p align="justify"><span style="font-size: medium;"><strong><font>जी</font></strong>वनको आँखाबाट हेर्दा मृत्यु फिका चिया हो । न रङमा गाढापन, न स्वाद तिक्खर । अक्सर औषधी तीता र टर्रा हुन्छन् भनेर मान्ने हो जीवनको औषधि हो - मृत्यु । त्यहाँ पुगेर सब कुरा समाधान भए जस्तो समथर लागिदिन्छ, अरुको प्रस्थान हेर्दा । तर, जीवन यस्तो सिलसिला हो, जहाँ विशृंखलताहरु खप्टिएर बसेका हुन्छन् । त्यो खप्ट्याइमा मृत्यु उद्गम सत्य हो । यस्तो विसंगत जीवन बाँचिरहँदा कोही पहिलेदेखि नै मृत्युले छोइएर जीवनको पाती चढाइरहेका हुन्छन् । जगदीश घिमिरे त्यस्तै पूजारी बने।</span></p><p align="justify"><span></span></p><a name='more'></a><p></p><p align="justify"><span style="font-size: medium;">टाढाबाट हेर्दा जगदीश दाइलाई सधैं अहंकारले मोटाएको देख्थें म । घुलमिलमा रहनुपूर्वको हेराइ थियो त्यो । त्यसो त अन्तरंग सम्बन्धमा पनि म कहिल्यै झ्याम्मिइनँ उनीसँग । कसैसँग खुलेर झ्याम्मिन र आफूलाई पनि अरुसँग झ्याम्मिन दिन जाँगर खासै चल्दैन आफूलाई । परैबाट हेराहेर गर्दै तर्किएर टापुको जीवन जिइरहेको हुन्छु । यस्तो स्वभावलाई यथार्थबाट भागेको भने पनि हुन्छ, जीवन र सम्बन्धको व्यवस्थापन गर्ने सवालमा हुतिहारा माने पनि हुन्छ । जे होस्, अन्तर्मुखी बचाइमा रहँदै सामाजिक भइदिनुमा तृप्ति छ । जगदीश दाइ पनि अन्तर्मुखी गायनमा रमाउने उस्ताद थिए।</span></p> <p align="justify"></p> <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /><div style="text-align: justify;"><span style="font-size: medium; text-align: left;">रुखो स्वभावका दाइको टर्रो मिजास रक्तक्यान्सर लागेपछि पनि उस्तै जवान रह्यो । पाँच वर्षअघिको प्रसंग हो - 'अन्तर्मनको यात्रा' कृतिमाथि काठमाडौंको मार्टिन चौतारीमा छलफल थियो । छलफलमै सहभागिता जनाउने सोचले चौतारीमै कार्यरत साथीसँग मागेर हतारिएर किताब पढेको थिएँ । छोटो समयमा असाध्यै छिटो गरी पढेको किताब त्यही हो । किताबबारे विभिन्न टीका-टिप्पणी ओइरिए छलफल कार्यक्रममा । मैले पनि एउटा प्रश्न गरिटोपलें । दाइबाट ठाडो र रुखो लबजमा जवाफ आयो । नमज्जा लाग्यो । तर, किताबले बेस्सरी छोएको थियो मलाई । किताबसँग बनेको दह्रो नाता लेखकका कारण फुस्किन सकेन।</span></div></div> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">जगदीश दाइमाथि आरोप र आलोचनाको चाङ नै छ । अन्तर्मनको यात्राले २०६४ सालको मदन पुरस्कार पाएकाले पनि उतिबेला त्यो चाङ अझ बढेको हुन सक्छ । हामीकहाँ रिस र आरिसकै कारण होला, कुनै पनि क्षेत्रमा बाजी मारेको र अलिक सफल मान्छेलाई 'विनर स्टान्ड एलोन' को नियतिमा पुर्याइन्छ । एक हदसम्म बौद्धिक वर्गबाट पनि दाइले त्यो नियति बेहोरे । कतिपयको हेराइमा मदन पुरस्कारप्रति रहेको तिक्ततामा दाइ पनि परे । तर, असाध्य रोगसँग कुश्ती खेलिरहेको कुश्त ज्यानप्रति रहेको आमपाठकको संवेदना भावले दाइलाई प्रिय बनायो । त्यसभन्दा बढी प्रिय बनायो लेखनको शक्तिले नै।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">जगदीश घिमिरेबाट सिक्नुपर्ने कुरासँगै नसिक्नुपर्ने कुरा पनि छन् । दिवंगत व्यक्तिलाई आदर्श बनाएर सबैसबै कोणबाट सुकिलो देख्न बाध्य हुनुपर्ने केही छैन । गलत पाटोलाई सही रुपमा औंल्याउनु नै असली सम्मान हो । दाइलाई म सम्मान गर्छु।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">दाइले रिसाहाको विशेषण पाए । दम्भ र बडप्पन अँगालेको भन्दै आलोचनालाई निम्तो दिइरहे । राजसी ठाँट मन पराउँथे । आत्मपूजक उनी हुँदै हुन् । (त्यसमा तर म उनको आत्मविश्वास देख्छु ।) समग्रमा उनी पूर्ण मानव भएर जिए । जीवनको मदिरामा अलिकति कीरा नतैरिए के नै स्वाद?</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">एक जमानामा 'लिलाम' र 'साबिती' जस्ता औपन्यासिक कृतिबाट सबल सर्जकमा दरिइसके पनि पछिल्लो समय चर्चामा ल्याएको 'अन्तर्मनको यात्रा' मा जगदीशले आफ्नै बडप्पनको बखान गरे भन्ने टीकाटिप्पणी सुनियो पाठकबीचमै । बिलौनाको व्यापार भने कतिपयले । त्यो कृति खासमा आत्मालाप नै थियो । उनको आफ्नो कुरा नै थियो । जीवन निल्न तम्सिएको क्यान्सरलाई किमोले लाटो बनाउने क्रममा उनले दुःख छल्दै लेखेको मृत्युको आँखाबाट गरिएको जीवनको बयान थियो त्यो कृति। </span></p><p align="justify"><span style="font-size: medium;">किताब पढिरहँदा यस्तो लाग्यो, मृत्युको गिलासमा जीवनको चुस्की लिनमा मग्न छन् जगदीश । जीवनबोधको धरहरा के विधि खप्टिएका हुन् ! धरहराहरू खप्टिएर अर्कै धरहरा बनेको देखिन्छ, जसले अरुलाई पनि उँचो आकांक्षा लिएर बाँच्ने प्रेरणा सिञ्चित गर्छ ।<b> </b>किताबमा उनले आफ्ना सफलता र उपलब्धिका किस्सा धित मारेर उल्लेख गरेका छन् । समाजसेवा अभियानका क्रममा रामेछापका पाखामा सजाएको सपनाका फूलहरुको बास्ना थियो किताबका पानाहरूमा । थियो र नै लेखे उनले । लेख्दालेख्दै बखान अलिक बढी हुन पनि गयो । अरुहरु उनको ठाउँमा भए मृत्युतिर धकेलिंदै गर्दा यमराजको प्रतिमा देखेर त्यसै अतालिन्थे/कहालिन्थे, उनले आफूले गनीगनी सास फेरिरहेको समाज र बस्तीकै परिवर्तनका रुपरेखा केलाए। <b></b></span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">हाम्रो साहित्यमा अग्रज र नयाँ पुस्ताबीच ठूलै फाटो छ । नयाँ पुस्ताले पुरानालाई 'बासी आइटम' भन्दै अनुकरणीय कुरा समेत सिक्नै नखोज्ने, सम्मानको संस्कारलाई पाइन्टमा प्वाल पारेर चुहाइदिने चलन छ । नयाँले पुरानालाई सधैं उही लिकमा चलेको बूढो रेल ठान्छन् । उता पुरानाले पनि नयाँलाई हेयको दृष्टिले हेर्ने, आफूले लालमोहर लगाइदिएपछि मात्रै मूलधारको सर्जकका रुपमा मान्यता पाउने भने झैं नपत्याउने र उमेरसँग जोडेर रचनागत शक्तिलाई तुच्छ र लुरे साबित गरिदिने अवस्था छ । अग्रजहरु ठान्छन्, नयाँहरुले इतिहास र वर्तमानका गुदी ज्ञानबिना नवीन शैली नामको हावा महल ठड्याएका छन्। </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">यो अवस्थामा मैले जगदीश दाइमा पुरानो मेसिनघरमा नयाँ पार्टपुर्जा भएको फ्युजन छवि पाएँ । खासगरी उनले सकस उपन्यासमा पुरानो किस्सालाई युवा जीवनशैलीको समेत छाप उतार्ने गरी नयाँपन दिएका छन् । उनले जीवन बुझेको, देश छामेको, इतिहास केलाएको र वर्तमानको चिन्तामा छटपटाएको पन्ना-पन्नामा देखिन्छ। </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">नयाँ पुस्ताको अस्तित्वलाई स्वीकार्ने र सहन सक्ने साहस उनमा थियो । फेसबुकको अनलाइन दुनियाँमा हल्काफुल्का ठट्टादेखि देशै बदल्नेसम्मका गफ र सामाजिक अभियान छेडिएका बेला उनी प्रविधिमैत्री नयाँ पुस्तासँग देश, राजनीति र आफ्नै कृतिको बारेमा अन्तक्रिया गरिरहेका देखिन्थे । कसैले आफ्नो किताबबारे सानो पनि टिप्पणी कतै लेखेको फेला पारेमा कृतज्ञतासहित उनी फेसबुकमा राख्थे । त्यतिबेला उनको अहंकार फु मन्तर भए झैं लाग्थ्यो । सायद टिप्पणीमा प्राप्त सराहना र तारिफले उचालिएर आत्मसम्मानको बोधले दाइले आफैंलाई पनि भुल्थे । उनी कृतज्ञ देखिन्थे। </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">यही फेसबुक दुनियाँमा मैले कवि, लेखक, नाट्यकर्मी, कलाकार लगायतको तस्बिर खिचेर राखेको देखेपछि जगदीश दाइले मलाई ध्यान दिन थालेका रै'छन् । नत्र त लेखेर, बोलेर पनि अग्रजको आँखामा पर्न गाह्रो छ । पुरानो वानेश्वरको गुरुकुलमा २०६८ सालमा दाइको पनि तस्बिर खिचेर 'क्रियटर्स कर्नर' नामको सो फेसबुके एलबममा समेटेको थिएँ । तारालाल श्रेष्ठको 'शक्ति, स्रष्टा सबाल्टर्न' नामको किताब विमोचनको दिन थियो सायद त्यो तस्बिर खिचेको । दाइले भेटेपिच्छे नै तस्बिरहरुलाई अल्फावेटिक अर्डरमा र जन्ममिति तथा प्रकाशित कृतिहरुको सूची राखी फोटो एलबम व्यवस्थित गर्न सुझाइरहन्थे । अहिले नभ्याएको र चाँडै मिलाउँछु भन्ने खालका जवाफ दिन्थें म । आफ्नो अव्यवस्थित जिन्दगीको व्यवस्थापन गर्नु कि फेसबुकमा छरिएका फोटो मिलाउनु भन्ने अवस्थामा थिएँ म । दाइले त्यस्तो आग्रह गरिरहनुमा नेपाली साहित्य र कलाक्षेत्रका सर्जक र कलाकर्मीको पहिचान र सम्मान फैलियोस् भन्ने लोभ नै थियो उनको।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">जगदीश दाइले साझा किसिमको लोभ पालेका थिए । यस्तै लोभीहरुले भरियोस् मेरो समाज ! जहाँ अनुहार बिग्रेका र अनुहारै नभएकाहरुले पनि एउटा-एउटा मञ्च पाएर हाँस्न पाऊन्।</span></p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-25247853596605248922014-11-17T15:58:00.001+05:452021-01-13T19:55:50.340+05:45काठमाडौं ऐँठन<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1rYcYLUXliUNz4eGeAelKTWFuFkBnW9I974izZQANMQ1wfrj_ZfCIO0q8BBNFkhKMEwR0IGEbE0qubh-13040mTZHl3Mcizh8vQds6S5O_xlYo9Nb-5i8fXLq6NzrpSlFblm8cjO_MEw/s1200/kathmandu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="819" data-original-width="1200" height="273" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1rYcYLUXliUNz4eGeAelKTWFuFkBnW9I974izZQANMQ1wfrj_ZfCIO0q8BBNFkhKMEwR0IGEbE0qubh-13040mTZHl3Mcizh8vQds6S5O_xlYo9Nb-5i8fXLq6NzrpSlFblm8cjO_MEw/w400-h273/kathmandu.jpg" width="400" /></a></div><p></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: large;">मञ्जुश्रीको कसम ! </span></div><span style="font-size: medium;"><div style="text-align: center;">मलाई अब सपनामा पनि </div><div style="text-align: center;">कुनै चोभार बग्न मन पर्दैन</div></span><p></p> <p></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: large;">बग्नुदेखि एलर्जी छ मलाई </span></div><span style="font-size: medium;"><div style="text-align: center;">राजधानी बोक्न थालेदेखि उँधैउँधो बगिरहेछु </div><div style="text-align: center;">छुलछुली मुत्न थालेको छु राजधानीको बोझले </div><div style="text-align: center;">देखिरहेछौ यी वाग्मती र विष्णुमतीको कोपरा ?</div></span><p></p> <p></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: large;">मान्छेहरु उल्टै मैंलाई दोष दिन्छन् </span></div><span style="font-size: medium;"><div style="text-align: center;">मेरो छातीमा थुक्न धरहरा चढ्छन् </div><div style="text-align: center;">संसार चुसेर मैले आफ्नो पेट ऊकासेजस्तै गाली गर्छन् </div><div style="text-align: center;">मोटाएको देखिए पनि </div><div style="text-align: center;">यो हो मेरो फोक्से मासु </div><div style="text-align: center;">एक्स-रेमा मुटु गायब भएको करङैकरङको छाती मेरै हो</div></span><p></p> <p style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">खै, कहाँनेर सुहाउँछ मलाई राजधानी !</span></p> <p></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: large;">ममाथि एक न एक बात लागिरहन्छ </span></div><span style="font-size: medium;"><div style="text-align: center;">गाउँले कान्छीलाई फनफनती घुमाएको बात लाग्छ </div><div style="text-align: center;">अरब जाने कान्छालाई डुबाएको बात लाग्छ </div><div style="text-align: center;">सप्पै रहर र सपना चपाउने धमिरा मानौं मैं हुँ</div></span><p></p> <p></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: large;">मान्छेहरू असफल हुन्छन् र मलाई प्रतिस्पर्धी देख्छन् </span></div><span style="font-size: medium;"><div style="text-align: center;">मान्छेहरूको पखेटा खस्छ र मलाई निर्दयी गिद्द मान्छन् </div><div style="text-align: center;">मान्छेहरु पौडिन जान्दैनन् र मलाई अप्ठेरो पोखरी भन्छन् </div><div style="text-align: center;">सय चोक्टामा हजार मुखले भाग खोज्छन् र मुर्मुरिन्छन्</div></span><p></p> <p></p><div style="text-align: center;"><span style="font-size: large;">म सरकारको प्रयोगशाला </span></div><span style="font-size: medium;"><div style="text-align: center;">जनताको व्यायामशाला </div><div style="text-align: center;">म हरेक आगन्तुकहरु रमाउने गालीको पाठशाला !</div></span><p></p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-51824167720542892492014-10-15T11:36:00.001+05:452021-01-13T20:00:22.530+05:45नारी : आत्मकथा<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkZUMwJdzMUcF8IorDxssagpJP04RPS0YIFM0S5En7IrUsrJil2ER4ttouUxMvC2EGerwtaaMqYAneySvwGz64e3fxWLGTk14csDhoRL-7PquP8V-72azYl2JOaQmIYaZO86eeWWH6Q88/s945/Women.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="945" height="325" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkZUMwJdzMUcF8IorDxssagpJP04RPS0YIFM0S5En7IrUsrJil2ER4ttouUxMvC2EGerwtaaMqYAneySvwGz64e3fxWLGTk14csDhoRL-7PquP8V-72azYl2JOaQmIYaZO86eeWWH6Q88/w400-h325/Women.jpg" width="400" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Art : Tristen Jenni Sanderson</td></tr></tbody></table><br />प्यारी छोरी,</span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
धेरै-धेरै अगाडिको कुरा हो यो</span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
ताल्चा र चाबीको </span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
आविष्कार हुनुभन्दा पनि अगाडिको कुरा</span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: medium;"><br /></span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
त्यतिबेलादेखि नै म</span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
चाहना र बहानाको जोर हातबाट</span></div>
</div>
<div style="text-align: center;">
<div style="text-align: left;"><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">चोरिंदै आएको छु निरन्तर</span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अहिले ताल्चा र चाबीको घरमा</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">तिमी सुरक्षित छौ भनेर कसरी भनूँ छोरी ?</span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;"><br /></span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अरु कसैले नै लगाएको हो ताल्चा</span></div><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">अरु कसैको मुठीमा छ चाबी ।</span></div></div>
</div>
</div>
Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-86069131427560790482014-09-28T22:55:00.000+05:452021-01-13T20:05:19.406+05:45माया र बिस्तरा<p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0g4VcFErXRUILFC8JRfytCVqxohX1eyNlIBTHJweKorLYffogAUNN3x4FkNQJJ_KtLq0qT7buZODyzV7zREnh5J8_ZrCkgxODReT4rERJpUTZYn5VRmm5_SKG5FsVtWlPPHKMsoq3x9U/s962/Love+painting.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="962" data-original-width="770" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0g4VcFErXRUILFC8JRfytCVqxohX1eyNlIBTHJweKorLYffogAUNN3x4FkNQJJ_KtLq0qT7buZODyzV7zREnh5J8_ZrCkgxODReT4rERJpUTZYn5VRmm5_SKG5FsVtWlPPHKMsoq3x9U/w320-h400/Love+painting.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Art : Smita Urunkar</td></tr></tbody></table></p><div style="text-align: center;"><br /></div><div style="text-align: center;">माया बिस्तरामा छ अचेल </div><div style="text-align: center;">भन्छ - खुब बिरामी छु !</div><p></p> <p></p><div style="text-align: center;">गुजुल्टो परेको छ सिरकमा </div><div style="text-align: center;">छैन तर नातागत रत्तिभर </div><div style="text-align: center;">मागिरहन्छ माछाको टाउको </div><div style="text-align: center;">पानी जस्तै पिउँछ दूध र अनारको रस</div><p></p> <p></p><div style="text-align: center;">च्याप्छ सिरकको आकृति </div><div style="text-align: center;">बेलाबेला पिङको झट्का लाउँछ </div><div style="text-align: center;">स्याँस्याँ गर्छ </div><p></p> <p style="text-align: center;">भन्छ - मुटुको भिरबाट लडेर आइपुगें यहाँ</p> <p style="text-align: center;">माया खुब बिरामी छ !</p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-58609773933606771372014-08-09T23:06:00.000+05:452023-08-07T21:33:07.497+05:45जेलभित्र बीपीसँग<p align="justify"><strong><font size="4">स</font></strong>धैं पढिरहने तर कहिल्यै नसकिने किताब पनि हुने रैछ जीवनमा । जुन पढ्दा पढिसिध्याउने उद्देश्य राखिंदैन । बस् पढ्दै गइन्छ, सिलसिलेवार लय तोड्दै । कहिले पहिलो पानाबाट फाल हाल्दै ११औं पृ्ष्ठमा फड्को मार्न म<a href="http://lh5.ggpht.com/-0vNgTIxqMiw/U-ZZp0m_WEI/AAAAAAAAKVI/aHlgELCc_aU/s1600-h/BP-Jail-Journal%25255B3%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; margin: 0px 6px 0px 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: inline; float: left; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; border-left-width: 0px; padding-top: 0px" title="BP-Jail-Journal" border="0" alt="BP-Jail-Journal" align="left" src="http://lh4.ggpht.com/-etlcT0EW-9Y/U-ZZ_D6VV4I/AAAAAAAAKVQ/t_hAlRjhi_s/BP-Jail-Journal_thumb%25255B1%25255D.jpg?imgmax=800" width="204" height="280" /></a>न लाग्छ, कहिले हातमा लिनासाथै एकैचोटि पुछारको पृष्ठ पल्टाएर त्यहाँबाट बीचतिरको पृष्ठमा फर्किन पनि मन लाग्छ । किताब मन नपरेर यसरी पानाहरु छाड्दै उम्किएको हैन, मन परेर अझ नयाँ कुराको खोजीमा छटपटाएको हो ।</p> <p align="justify">बीपीको ‘<strong>जेल जर्नल</strong>’ त्यस्तै किताब बनेको छ मेरो लागि । कहिल्यै आद्योपान्त छिचोलिएन । यस्तो किताब उपन्यास पढे जस्तो एक-एक पानाबाट अघि बढ्दै गइन्छ कि गइन्न खै ! पठन नियम पनि थाहा छैन ! किताब हात परेको समय २०६० सालदेखि यसैगरी पाना-पानामा छलाङ मार्दै दगुरिरहेको छु । फेरि, आफू निकै अल्छे र ढिलो पढ्ने पाठक परियो । एउटा किताबले मन खाएपछि अरुतिर हत्तपत्त आँखा नलगाउने । (यो पाठकलाई प्रेमिका छउन्जेल बाटामा हिंड्दा अन्य केटीतिर नजर लगाउने झन्झट पनि मन पर्दैनथ्यो एक समयमा <img style="border-bottom-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-left-style: none" class="wlEmoticon wlEmoticon-winkingsmile" alt="Winking smile" src="http://lh3.ggpht.com/-fIj6FSPVeQ0/U-ZaI-mB0uI/AAAAAAAAKVY/ALCKxGBy9yc/wlEmoticon-winkingsmile%25255B2%25255D.png?imgmax=800" /> । आफ्नो विशेष मान्छे छँदै छ भन्ने एकखाले ढुक्क ढकनी ! )</p> <a name='more'></a> <p align="justify">सुन्दरीजल बन्दीगृह बसाइका डायरीमा बीपीका अनुभूति, जीवनदर्शन, अध्यात्म, आत्मसमीक्षा, आशा-निराशा, मसिना कुरामा उफ्रिएका खुसीहरु, राजनीतिका सामयिक घटनाक्रम, पारिवारिक लगावका विविध प्रसंगले  छुँदा सिलसिलेवार पढ्ने लय थाती रहन्छ । मन परेका प्रसंग फेरि पढ्न मन लागेर अघि बढ्नु त्यत्तिकै हुन्छ, कहिले चाहिं कुनै गहन कुरा आउँदा गम खाएर हराइन्छ । अलिक अन्तरालमा किताब समाउँदा फेरि उही ताल ! </p> <p align="justify">व्यक्तिपिच्छे पढ्ने आ-आफ्नै शैली हुन्छ ।  मलाई लाग्यो, फरक-फरक दिनको डायरी भएकाले फरक भाव र घटनाको बयान आफैंमा सिंगो रचना हो । कुनै एक दिनको डायरी पढ्दा पूर्णता भेटिने । यसैले पनि यस्तो किताब उपन्यास पढे जस्तो टाँस्सिएर बगिराख्नुपर्ने वर्गमा पर्दैन होला । <strong>जेल जर्नल</strong>ले मलाई क्रमभंग पठनको बानी बसाए पनि यही किताब अरुले सरासरी पनि पढे होलान् ।</p> <p align="justify">बीपीले ‘आफ्नो मनका भाव पोख्ने’ भन्दै पत्नी सुशीलालाई सम्बोधन गरी चिठीका रुपमा लेख्ने सोचले डायरी लेखन सुरु गरेका छन् । तर, व्यक्तिगन सम्बोधन गर्ने उद्देश्य राखिएको डायरीमा बीपीको बहुआयामिक व्यक्तित्व सीमित भएको देखिंदैन ।  डायरीमा उनले मुठी आकारको मुटुदेखि त्यस्तै गोलाइको सिंगो पृथ्वी र सृष्टिकै बृहत्तर चर्चा र चिन्तन गरेका छन् । यसमा व्यक्तिगत सम्बन्धका आयामदेखि पञ्चायतकालमा राजनीतिक सम्बन्ध र छिमेकी देश भारतसँगको सम्बन्धको सीमा, सम्भावना र आशंकासम्मका कुरा छन् । ‘आखिर बन्दीगृहमा के घटना घट्छन सक्छ र ? … … जेलभित्रको एक दिनको दिनचर्या अर्को दिनको दिनचर्यासँग फरक हुँदैन’ भनेर बेलाबेला चरम निराशा समेत पोखेका बीपीले धर्मग्रन्थ र दर्शनका किताबको चेपमा आशाको झिल्को भेटेर उत्सव पनि मनाएका छन् मनमनै । शनिबार जेलमा अखबार  नआउँदाको बेचैनी र अन्य बार खबरकागजमार्फत अन्तर्राष्ट्रिय घटनाहरुले उमार्ने ऐंठन उनले बारम्बार पोखेका छन् ।</p> <p align="justify">‘जेल जर्नल’ पढिरहँदा एउटा पुस्तकालयमा छिरे जस्तो पनि लाग्छ । विभिन्न समयमा पढ्दै गरेका अनेक किताबका नाम र चर्चा डायरीमा धेरै ठाउँमा आएका छन्  । निकै अध्ययनशील र गम्भीर अध्येता बीपीले समाएको किताबलाई उपयोगी सूची मान्दै हामीले सिफारिशकै रुपमा लिंदा हुन्छ । लामो सूचीमध्ये केही त हाम्रो दिमागले पनि फुटाउन सक्ने होला । कति किताबमा भने उनी आफैं रमाउन नसकेको पनि देखिन्छ । प्लेटो, सोपेन हाउपर जस्ता विचारकको किताबमा मन अँड्न नसक्दा उनी सार देख्दैनन् र भन्छन् – ‘यी दर्शनका कुरा पनि निरर्थक हुन् कि ?’ </p> <p align="justify">दर्शनप्रति झोंक देखिए पनि बेलाबेला उनी आफैं दार्शनिक कसीमा बोल्छन् – ‘कष्टमय जीवन दुःख होइन, जीवनबाट आशाको लोप दुःख हो ।’ यस्ता दार्शनिक पंक्ति र गहन चिन्तन बाक्लै छन् <strong>जेल जर्नल</strong>मा  । दर्शनको उज्यालोमा बन्दी जीवनलाई उज्यालो बनाउन खोज्दाखोज्दै उनी थाक्छन् पनि । एक्लोपनले उनलाई निकै गाँजेको देखिन्छ । अध्ययन र चिन्तनले एक्लोपनलाई लखेट्न खोजे पनि कारागारको चार भित्ताले निचोरेर उकुसमुकुस बनाउँछ उनलाई । अखबार पढ्न नपाउँदा दिन नीरस – महानीरस मानेका छन् उनले । कारागारमा सधैं उही दिनचर्या र भोगाइदेखि दिक्क भएर नयाँपनको खोजी हरदम लागे पनि आफूमा आलस्यले नराम्ररी डेरा जमाएकोमा थकथकी पनि मानेका छन् । दिनलाई रचनात्मक रुपमा सदुपयोग गर्ने सोचसहित काम तोकेर रुटिन नै बनाए पनि बिछ्यौना र आराम प्यारो भएर चौपट भएको  खिन्नता छ ।</p> <p align="justify">जेलको बसाइलाई उनले बढीभन्दा बढी पढ्ने र लेख्ने रुपमा उपयोग गरेका छन् । मूलतः राजनीतिक व्यक्तित्व भएका उनीमा साहित्यिक पकड पनि बलियो थियो । जेलमा कथा लेख्दै गर्दा उनले ‘ती कथा एक प्रकारले आत्मकथाकै टुक्रा जस्तो भएर आफू प्रतिवादीको रुपमा आत्मरक्षा गर्न प्रयत्न गर्ने’ भनेर स्वीकारेका छन् । सिग्मन्ड फ्रायडको दर्शन नजिक रहेर यौन मनोविज्ञानका कथा र उपन्यास लेखेका बीपीले आफ्ना स्त्रीप्रसंग र यौनका कुरा पनि खुलेर लेखेका छन् डायरीमा । पत्नी सुशीलाप्रति अगाध प्रेम हुँदाहुँदै उनले आफूमा रहेको यौन स्वच्छन्दताको कुरामा आत्मालोचना गर्नुपर्ने देख्दैनन् । भन्छन् : ‘मेरो आचरण – यौन स्वच्छन्दतालाई म पापयुक्तता र कर्तव्यविहीनताको संज्ञा दिन सक्तिनँ ।’ डायरीका पानामा सम्बोधन गर्दा आफ्नो डायरी हेर्ने अधिकार उनै सुशीलालाई मात्र सुम्पेका उनले केही नलुकाई आफ्नो स्पष्टता र इमानदारी देखाएका छन् । पत्नीले धूमपान, मदिरापान र अवैध यौन सम्बन्धदेखि टाढै रहन गरेका आग्रहमध्ये अघिल्ला दुई छोड्न अठोट गर्न सके पनि यौनको मामिलामा आफूलाई कडाइ गर्न नसकेको उनले लेखेका छन् । आत्मसमीक्षा गर्दै जाँदा पत्नीको परम विश्वास पाउन जस्तोसुकै बलिदान पनि ठूलो हैन भनेर उनले अन्ततः परस्त्रीसंगम नगर्ने निश्चय गरेका छन् । </p> <p align="justify">डायरी भनेको आफैंसँगको कुराकानी हो । आत्मसाक्षी हो । कोठामा एक्लै बसेर ऐनामा आफूलाई हेरिरहँदा आफ्नो अनुहारमा कसैले कुनै आदर्श व्यक्तिको चित्र टाँसेर दंग पर्नुको के अर्थ हुन्छ र ?  यस हिसाबले बीपीको इमानदार लेखन यहाँनेर स्वाभाविक लाग्छ । एक ठाउँमा त उनले यौनकै प्रसंगमा दर्शनलाई दैनिक जीवनसँग जोड्दै लेखेका छन् : ‘यौन र योग मेरो अन्तरहृदयमा एउटा ध्वनि उत्पन्न गराउँछन्, मानौं दुवै एउटै तत्व हो – अथवा यौनको आर्को अभिव्यक्ति योग हो ।’ जीवनमा यौनको अपरिहार्यता र अभिन्नतालाई उनले त्यसरी खुलाएका छन् ।</p> <p align="justify">इमेलका केही पंक्ति र च्याटका दुई चार शब्दमा सम्बन्ध टेकाउने बानी परेका आजका हामीलाई बीपीले ती दिनहरुमा एक दिनमै एक दर्जन र कहिले त तीन दर्जनसम्म चिठी लेखेको कुरा फिल्मको प्लट जस्तो लाग्न सक्छ । बढीजसो चिठी उनले परिवारका सदस्यहरुलाई लेखेका छन् । तिनमा आपसी सञ्चो-बिसञ्चोका साथै देशमा भइरहेका बाहिरी घटनाक्रम बुझ्ने-बुझाउने माध्यम पनि बनेका छन् चिठीहरु । डायरीमा बारम्बार आउने नाम राजा महेन्द्र, सँगै जेलमा रहेका गणेशमान सिंह लगायतका पात्रहरुको प्रवृत्ति र व्यक्तित्वलाई हामी बीपीकै शब्दहरुको आँखीझ्यालबाट बुझ्न सक्छौं । भलै, त्यो बुझाइलाई पूर्णता मान्न नसकिएला, उनको चर्चामा केही हदसम्म राजनीतिक आग्रह/पूर्वाग्रह पनि मिसिएको हुन सक्छ ।</p> <p align="justify">बीपीको डायरी पढिरहँदा यस्तो लाग्छ, उनीसँगै म पनि जेलको एक कुनामा छु र उनले बयान गरेका दिनचर्या आँखै अगाडि नियालिरहेको छु । उनको छटपटी, उत्साह र खुल्दुलीको एकमात्र साक्षी छु । यस्तो अनुभूति उमार्न सक्नु उनको कलमको खुबी र सफलता हो ।</p> <p align="justify">‘<strong>जेल जर्नल</strong>’ पछि बीपीको जेल डायरीकै अर्को संकलन ‘फेरि सुन्दरीजल’ पनि निस्केको छ । यसका साथै कांग्रेस नेता तथा चिन्तक प्रदीप गिरिले पछिल्लो समयमा बीपीबारेको लामो लेखमा जनाएअनुसार, बीपीका केही डायरीहरु अप्रकाशित अवस्थामा छन् । तिनमा विदेशी कवि तथा साहित्यकारहरुको बारेमा विचारोत्तेजक टिप्पणी पनि छन् । ती कहिले छापिने हुन्, तिर्खा निकै रसिलो भएर आएको छ ।</p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-28601886019691750132014-07-06T23:43:00.000+05:452014-07-06T23:59:41.671+05:45सद्दे Vs लुला गोडा<p align="justify"><strong><font size="4">हा</font></strong>तगोडा सद्दे हुनेहरुलाई सायद जीवन यसैगरी सहज र स्वाभाविक  चलिरहन्छ जस्तो लाग्दो हो । मलाई पनि यस्तै लाग्छ । फलामको ज्यान अजर-अमर नै छ भन्ने भ्रम हुन्छ दैनिक दौडधुपमा । एउटा ठिकठाक शरीरलाई यतिले पुगिरहन्छ भन्ने घमण्डले आँखा टालिदिन्छ ।  तर, समय सधैं एकनाश रहन्न । घाम झुल्कने र डुब्ने नित्य कर्मको दुई फेरोभित्र धेरै कुरा बदली भइरहेको हुन्छ । एउटा व्यक्तिको मनको भावदेखि बाहिर प्रकृतिको लालीसम्म । </p> <p align="justify">कुन मोडमा दुर्घटनाले यो सद्दे जिउलाई बैशाखीको शरणमा फ्याँकिदिन्छ भन्ने कुरा हामी हत्तपत्त सोच्दैनौं । सोच्ने फुर्सदै हुन्न अथवा आवश्यकता नै देख्दैनौं । सद्दे हातगोडा हामी शक्तिशालिको पूजा र गुलामी गर्नमा तथा प्रतिस्पर्धी र कमजोरलाई छिर्के हान्नमा खर्च गरिरहन्छौं । हाम्रा गोडा एउटा सामान्य यात्रा वा कुनै गन्तव्यको खोजीमा हिंड्न कम र छिर्के हानेर लडाउनमा बढी चल्छन् । तर, एकदिन भक्तपुर दरबार स्क्वायरमा घुम्न जाँदा एक व्यक्ति निकै सकसले लौरो खियाएर हिंडिरहेको देखे । योभन्दा दयनीय अवस्थामा घस्रिंदै हिंडेका मान्छे पनि देखिन्छन् सहरमा । यो मान्छेको अनुहारमा भने यात्राको जोड र  संघर्षको तिर्खा टम्म देख्दै थिएँ । लौरोले भुइँ खोतल्दै सपनाको ठूलै आयतन बनाउने सुर देखें त्यो यात्रामा । सद्दे गोडाले गलत चाल चल्नेहरु भएको ठाउँमा यो मान्छेले लुला गोडाले चुनौती पस्किरहेको थियो ।</p> <p align="justify">त्यही अनाम पात्रको केही तस्बिर :</p> <a name='more'></a> <p align="justify"> </p> <p align="justify"><a href="http://lh3.ggpht.com/-B0qCW2qjPgQ/U7mO0YdkPVI/AAAAAAAAKHE/l3uZcLAuoE4/s1600-h/Walker%2525201%25255B44%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-left: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; margin-left: auto; border-top: 0px; margin-right: auto; border-right: 0px; padding-top: 0px" title="Walker 1" border="0" alt="Walker 1" src="http://lh3.ggpht.com/-4cafMF1QjqI/U7mO99q2EAI/AAAAAAAAKHM/7WuETtO21go/Walker%2525201_thumb%25255B41%25255D.jpg?imgmax=800" width="514" height="352" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh3.ggpht.com/-CPbZXhGdt6I/U7mPeJPxU5I/AAAAAAAAKHU/BbWTyhmLktI/s1600-h/Walker-2%25255B11%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-left: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; margin-left: auto; border-top: 0px; margin-right: auto; border-right: 0px; padding-top: 0px" title="Walker-2" border="0" alt="Walker-2" src="http://lh5.ggpht.com/-YI_ub2QB8Hc/U7mPoCX3XfI/AAAAAAAAKHc/FLdVQGr_9q0/Walker-2_thumb%25255B9%25255D.jpg?imgmax=800" width="514" height="344" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh6.ggpht.com/-tXZyBEviUYU/U7mPy0WpyrI/AAAAAAAAKHk/WHhAExb5YwY/s1600-h/Walker-3%25255B14%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-left: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; margin-left: auto; border-top: 0px; margin-right: auto; border-right: 0px; padding-top: 0px" title="Walker-3" border="0" alt="Walker-3" src="http://lh6.ggpht.com/-4oHCxQWTP8M/U7mP-ZX3XRI/AAAAAAAAKHs/4N0O4PvG3tY/Walker-3_thumb%25255B12%25255D.jpg?imgmax=800" width="514" height="769" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh4.ggpht.com/-H8xzus98g60/U7mQV9CvugI/AAAAAAAAKH0/frI-eEMoT3k/s1600-h/Walker-4%25255B7%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-left: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; margin-left: auto; border-top: 0px; margin-right: auto; border-right: 0px; padding-top: 0px" title="Walker-4" border="0" alt="Walker-4" src="http://lh5.ggpht.com/-UDnIuH1NPp4/U7mQrjGt9eI/AAAAAAAAKH8/vNhFc9dtBis/Walker-4_thumb%25255B5%25255D.jpg?imgmax=800" width="514" height="854" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh5.ggpht.com/-NznoYsbGreY/U7mQ_L6X4hI/AAAAAAAAKIE/VGAzXwMbt2E/s1600-h/Walker-5%25255B7%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-left: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; margin-left: auto; border-top: 0px; margin-right: auto; border-right: 0px; padding-top: 0px" title="Walker-5" border="0" alt="Walker-5" src="http://lh6.ggpht.com/-e1zDC9MoIjc/U7mRGj76PeI/AAAAAAAAKIM/H60j4gyecyM/Walker-5_thumb%25255B5%25255D.jpg?imgmax=800" width="514" height="809" /></a></p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-39216115488290859092014-06-22T21:47:00.000+05:452023-08-07T21:33:19.688+05:45‘होटलमा पढाइ’<p align="justify"><strong><font size="4"></font></strong></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><strong><font size="4"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJAMmkn3Xcyax0M7UU8PyN2Lm6F8PMpD73B1tI7BeqElcWHnGP6iRkSJB6vEKxEjv0Xne-4SLrqlYPK8p7VGYY715uANiLT8R3-BM3Pb3U4UB7VTnUtTyEGDQm-uDTeffcVS5xN-SicugTNJ2MSCbkZdiq2KtmZhc8_iUBQPmzylDWK91-m7fbAPLprFM/s852/School.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="472" data-original-width="852" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjJAMmkn3Xcyax0M7UU8PyN2Lm6F8PMpD73B1tI7BeqElcWHnGP6iRkSJB6vEKxEjv0Xne-4SLrqlYPK8p7VGYY715uANiLT8R3-BM3Pb3U4UB7VTnUtTyEGDQm-uDTeffcVS5xN-SicugTNJ2MSCbkZdiq2KtmZhc8_iUBQPmzylDWK91-m7fbAPLprFM/s16000/School.jpg" /></a></font></strong></div><strong><font size="4"><br />घु</font></strong>मफिरमा कतै निस्किँदा ब्याकप्याकमा पुस्तक सिउरेर हिंड्ने ‘रोग’ केही वर्षदेखि अटुट रुपले लागिरहेछ । यात्राको क्रममा रमाइलोले नै सबै डोज प्राप्त भएर धेरैजसो त नपढिएला, तर पुस्तक साथबाट छुट्दैन । पढूँला भनेर एक-दुईवटा च्यापिहाल्नु बानी भयो सायद। <p></p> <p align="justify">त्यस्तो घुमघामको बेला एकोहोरो रमाइलोलाई क्रमभंग गर्दै कहिलेकाहीँ पढिन्छ पनि । दिउँसोभरि बरालिएर राति सुत्नुअघि होटलको बेडमा ढल्किंदै पुस्तक पल्टाउँदा पन्ना-पन्नाले पङ्खा हम्किए जस्तो आनन्द मिल्छ । थकानलाई इरेजर घोटेर मेटाउँदै गए जस्तो! </p> <p align="justify">आनन्द प्राप्तिमा ठाउँ र वातावरणले पनि ठूलो भूमिका खेल्छ । काठमाडौंको कोलाहल र धुवाँधुलो छल्न अलिक छेउछाउ र डाँडातिरको नगरकोट, चिसापानी, ककनी, फर्पिङ पुग्दा अलग्गै मिठास पाइन्छ । ती ठाउँमा पुगेर बन्द कोठामै बसे पनि ‘म फलानो ठाउँमा छु है’ भन्ने लाग्नु नै काफी हुन्छ ताजगी अनुभूति गर्न । जे छ दुनियाँमा, आफूलाई लाग्नुमै छ । त्यही अनुभूति गराइसँगै कोठामा पल्टिएर पुस्तक पढ्दा पनि बिछट्दै स्वाद भरिन्छ।</p> <p align="justify"></p> <p align="justify">तर यहाँनेर म त्यसरी यात्राका क्रममा मनमौजी रुपले कुनै क्याफे वा होटलमा बसेर आख्यान/गैरआख्यानबाट संसार चियाउने चर्चातर्फ केन्द्रित छुइनँ । कुरा हो औपचारिक शिक्षाको । कुरा हो अंग्रेजी माध्यममा पढाइने निजी स्कुलहरुको । जुन आजकाल पढ्ने ठाउँ कम र होटल बढी लाग्ने गर्छ । विद्यार्थीलाई दिवा खाना र खाजा खुवाउने त्यस्ता स्कुलहरुले स्कुल चलाएका हुन् कि होटल भन्नेमा नै अन्योल हुन्छ । दुनियाँ नै व्यावसायिक रफ्तारमा दगुरिरहेको बेला हामीकहाँ शिक्षा पनि व्यवसाय भइसक्यो । जहाँ ‘क्लालिटी एजुकेशन’ को उच्चारण गरिन्छ, अभिभावकको खल्तीबाट त्यहाँ पैसाको खोलो बग्यो भन्ने सोचे हुन्छ । अचेल पैसा कमाउन चाहनेहरु नगदे बालीको सल्लाह लिन जिल्ला कृषि विकास कार्यालय धाउँदैनन्, स्कुल खोल्ने ग्रुप बनाउन चिया पसलमा जुट्छन्। </p> <p align="justify">बोर्डिङ स्कुलमा (बोर्डर्सको सुविधा नभए पनि अंग्रेजीमा पढाइने स्कुललाई यही नामले चिनिने भइसक्यो ।) पढाउने कुरा आजको समयमा अभिभावकहरुको लागि प्रतिष्ठाको विषय भइसक्यो । ती स्कुलहरुमा पनि अलिक नाम चलेको र महँगो स्कुल अधिकांशको रोजाइमा पर्छ । नाम चलेका स्कुल दामी हुन्छन् भन्ने सोचाइ होला । नाम चल्दा त्यही ख्यातिको मूल्य जोड्दै दामी त हुने नै भो, अर्थात् दाम बढी चढाउनुपर्ने स्कुल ! दाम नहुनेका सन्तान मात्रै केही उपाय नलागेर सरकारी स्कुल पढ्छन् भन्ने एकखाले सामाजिक मान्यता छ, जुन स्कुल झट्ट हेर्दा पनि भौतिक संरचनाका हिसाबले निकै गएगुज्रेका देखिन्छन् । राजेश हमाल र निखिल उप्रेतीका ‘एक्सन’ फिल्म हेर्न निम्न वर्गका दर्शक हलमा ओइरिए जस्तै ती स्कुलमा गरिब-गुरुबाका छोराछोरी सिंगान बगाउँदै र कम्मरबाट हरबखत चिप्लिरहने फ्रक/हाफपेन्ट तान्दै पसिरहेका हुन्छन् । सरकारले विद्यालय जाने उमेरका सबै बालबालिकालाई शिक्षाको पहुँचमा ल्याउन सामुदायिक विद्यालयमा दिवा खाजा र बेलाबेला विशेष भर्ना अभियान चलाए पनि सरकारी स्कुलका विद्यार्थी आकर्षक ठाँटका देखिने निजी स्कुलहरुतिर ओइरिएका छन् । खुला दिसामुक्त क्षेत्र घोषणापछि अब पूर्ण साक्षर जिल्ला घोषणा गर्ने लहर चलिरहँदा कतिपय सरकारी स्कुलहरु विद्यार्थी नपाएर ‘मर्ज’ हुने अवस्थामा पुगेका छन्। </p> <p align="justify">सुकिलोमुकिलो कसलाई मन पर्दैन र ? झट्ट हेर्दा चिटिक्क देखिने निजी स्कुलमा बालबच्चा पढाउने ध्याउन्नमा अभिभावकहरु आफूले तिर्नुपर्ने र तिर्दै आएको ढाड सेक्ने शुल्क चटक्कै भुल्छन् । राम्रो ठाउँमा पढाउँदा आफ्नो बच्चाको रहनसहन र व्यक्तित्वमा राम्रो प्रभाव पर्छ भन्ने अपेक्षा गर्नु अपराध होइन । अंग्रेजी भाषाको विश्वव्यापी दबदबा रहिरहँदा आफ्ना बच्चाले खरर अंग्रेजी बोलोस् भनेर अभिभावकले चिताउनु पनि पाप होइन । नेपाली माध्यमबाट सरकारी स्कुलमा पढेर आएका अभिभावकहरु झन् सन्तानले त्यसरी अंग्रेजी शब्द फुटाउँदा सन्तानमार्फत आफ्नो अपूर्णता / अक्षमता मेटिएको महसुस गरेर रमाउँदा हुन् । तर, हाम्रा टोलटोलमा खुलेका अंग्रेजी माध्यमका स्कुलहरुले त्यो मर्म र संवेदनाअनुसार अति व्यावसायिकतालाई छाडेर शिक्षा दिएका छन् त ? ‘विद्या धनम् सर्वप्रधानम्’ भनाइको अपव्याख्या गर्दै ती स्कुलहरुले कतै विद्या दिने कर्मलाई धन कमाउने माध्यम मात्र त बनाइरहेका छैनन् ? मन्टेश्वरीहरु खालि ‘मनीश्वेरी’ हरु त बनिरहेका छैनन्?</p> <p align="justify">मेरा दुई दिदीका गरी एक भाञ्जी र तीन जना भाञ्जा छन् । काठमाडौंको नाम चलेको निजी स्कुलहरुमा पढ्छन् । नर्सरीदेखि कक्षा ६ सम्म । शुल्क मासिक ६ हजारदेखि ८ हजार रुपैयाँसम्म । त्यस अन्तर्गत दुई हजारदेखि २५ सयसम्म खाना-खाजाको शुल्क । सरदर मासिक आठ हजार रुपैयाँ । युलेन्स स्कूल मार्काका अझ दामी स्कुलको जति शुल्क होइन यो । तर, मेरो हेराइमा बच्चाको उमेर र कक्षाको दाँजोमा महँगो शुल्क हो। </p> <p align="justify">अहिले मेरा छोराछोरी छन् भनेर मान्ने हो भने मैले थाप्दै आएको मासिक तलबले उनीहरुलाई निजी स्कुलमा पढाउने कुरा सोच्न पनि सक्दिनँ । यसका लागि मैले कमाइको वैकल्पिक बाटो अपनाउनुपर्छ, अथवा खाँदै आएको जागिरमा बढुवा र तलबवृद्धिको लागि चाकडी-गुलामीमा हातका रौं खुइल्याउनुपर्छ । लालनपालन र पठनपाठन गराउने हैसियत बनाउने नाममा मैले बच्चा जन्माउने समय नै सार्दै जानुपर्ने पनि हुन सक्छ ! लाग्न सक्ला - यो निकै विसंगत सोच हो, तर सत्य यही हो । मेरो अवस्था/दुरावस्था ! सबैको मेरो जस्तै गति/दुर्गति नहोला पनि । सबैले आफ्ना सन्तान पढाइरहेकै त छन् । तर, कसरी ? यो प्रश्नले ती बाबुआमाको कलेजीलाई कति चिरा पार्दो हो, तिनैलाई थाहा होला । मेरो समय आएपछि म पनि ‘घाँटी हेरी हाड निल्नु’ उखानको मसिनो डोरीमा सर्कसको मान्छे हिंडे जस्तै जेनेतेन पढाउँला छोराछोरीलाई । पर्छ नै । मेरो धर्म त्यसबेला कुनै मठमा गएर ढुंगाको पाउमा माथा टेकाउनुभन्दा जेनतेन गुजारा चलाउनु नै हुनेछ।</p> <p align="justify">मेरी सानी दिदीले छोराछोरीको बिदाको दिन घरमै अलिक फरक स्वादको खाजा बनाएर खुवाउँछे । प्याकेटको र बजारको खानेकुरा सोझै किनेर खुवाउनुभन्दा बजारको जस्तै स्वाद खाऊन् भनेर पानीपुरी, आलुचप, चाउमिन, म:म: जस्ता कुनै परिकार बनाएर दिन्छे । त्यस्तो बेला भाञ्जी भन्छिन् – ‘स्कुलमा त खाजा मीठै हुन्न ! चाउमिन उसिनेको जस्तो मात्रै हुन्छ।’</p> <p align="justify">मीठो होस् पनि कसरी ? जन्तीको लर्को जस्तै दुई-अढाई सय विद्यार्थीलाई एकैचोटि पकाएको खाजा न राम्री भुटिन्छ, न त पाक्छ नै । भाञ्जा-भाञ्जी बिदाको दिन स्वाद मानेर ‘घरेलु खाजा’ खान्छन् । स्कुल चलेको दिन स्कुलमै खाना-खाजा। </p> <p align="justify">खाना-खाजाको ‘होटल’ चलाएका स्कुलहरुले केटाकेटीलाई घरबाटै खाना खुवाएर पठाउने भन्यो भने मान्दैनन् । टिफिनको समयमा घरबाटै खाजा ल्याइदिने वा विद्यार्थीको साथमै पठाइदिने भन्यो भने सहँदैनन् । भर्ना गर्ने बेलाकै अकाट्य नियम हुन्छ - खाना-खाजा शुल्कसहित मासिक शुल्क यति ! दुनियाँका छोराछोरीले त्यसैगरी स्कुलमै खाइरहँदा तपाईंलाई मात्रै आफैंले खाना-खाजा खुवाउने सुविधा ल मानौं स्कुलले दिएछ रे, तर त्यतिबेला तपाईं आफूलाई ती ‘दुनियाँ’सामु खाना-खाजाको पैसा बचाउन आफैंले खुवाएको भनेर चिनिन र लोभी देखिन चाहनु नै हुन्न । कतिपय परिस्थिति त्यस्तै हुन्छ, तपाईं प्रतिष्ठा र इज्जतका लागि डुब्दो नाउमा प्वाल पर्दै जानुहुन्छ</p> <p align="justify">जे होस्, तपाईंले सन्तोष मान्नुपरेको छ – ‘होटल’मै भए पनि मेरा छोरा-छोरी पढ्न त पढिरहेकै छन् नि !</p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-14497939720153804282014-06-08T19:02:00.000+05:452014-06-08T19:10:27.453+05:45सरुभक्तको चुली र ‘धुम थ्री’<p align="justify"><strong><font size="5">ग</font></strong>र्मीले पसिनासँगै जिउको स्फूर्ति ताछ्दै छ, झरी धक फुकाएर तप्किन सकेको छैन । झरी परे पनि जहाँतहीँ पक्की भुइँ र घर भएकाले सहरमा पानी सोसिने माटो कम्ती छ । काठमाडौंमा बस्न थालेको एक दशक भयो । विगतमा गर्मीयाममा सहरमा पैदल हिंड्दा जिउ बाफिए पनि ज्यानबाट पसिना तर्केको याद छैन ।  पछिल्ला वर्षहरुमा स्थिति फरक हुँदै छ । तराईका जिल्लाहरुमा त झन् के कुरा गर्नु ! तापक्रम ४४-४५ डिग्री सेल्सियसको हाराहारीमा पुग्न थालेको छ । त्यताका मान्छे राति सुत्नुअघि नुहाएर मात्रै  सञ्चो मान्दैनन्, पानीमा गम्छा भिजाएर त्यही ओढेर सुत्ने अवस्थामा पुग्छन् ।</p> <p align="justify"><a href="http://lh3.ggpht.com/-67I0a1TwWAE/U5Rj-srsJuI/AAAAAAAAJ3o/3VaQW2ZshvQ/s1600-h/CHULI-by-Sarubhakta1.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; margin: 0px 6px 0px 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: inline; float: left; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; border-left-width: 0px; padding-top: 0px" title="CHULI-by-Sarubhakta" border="0" alt="CHULI-by-Sarubhakta" align="left" src="http://lh5.ggpht.com/-rBkyxdNqT70/U5RkMrQW06I/AAAAAAAAJ3w/Cxv0VkNoqg0/CHULI-by-Sarubhakta_thumb.jpg?imgmax=800" width="300" height="208" /></a>तापक्रम वृद्धिले बिस्तारै संसारलाई नै उकुसमुकुस थर्मस बनाउँदै छ । यस्तोमा हिमालले हिउँ जोगाउन सक्दैन । हिमचुलीहरु पग्लिएर कालापत्थरमा परिणत भइरहँदा मैले यस पटक हिमाल आरोहणसम्बन्धी कृति पढेँ । सरुभक्तको लघु उपन्यास ‘चुली’ । २०६० सालमै प्रकाशनमा आइसकेको किताब पहिले नै पढ्ने सोच भए पनि खै के कुराले अलमल्यायो । सायद किताबहरुको थाकमा अरु किताबले नै रोजाइमा  उछिने । अथवा सानो काँटीको किताबलाई कम आँकेँ ।</p> <a name='more'></a> <p align="justify">जम्मा ७० पेजको उपन्यास एउटा पर्वतारोहीको सगरमाथा आरोहरणबारेको कथा हो । उपन्यासले चुलीको यात्रामा पाठकलाई हिंडाए पनि यो खासमा जीवनको चुलीको बयान हो । आरोहणका क्रममा आरोहीको आँखा ढाक्ने गरी फुरफुर उड्दै आउने हिउँ जस्तै पुस्तकको ठाउँठाउँमा दार्शनिक हरफ र काव्यिक मिठासले मन र मगज जिस्काउने तागत राख्छन् । भूमिकामा कृष्णचन्द्रसिंह प्रधानले यो लघु उपन्यासलाई ‘गद्यात्मक कविताजन्य अनुभूतिहरुको आलेख’ भनेका छन् ।</p> <p align="justify">मान्छेभित्रको अटल आत्मविश्वास, लगन, जिज्ञासा र आशाले भरिएको शिखरको रुपमा सगरमाथा उभिएको छ कृतिमा । यो सगरमाथा मान्छेको अहम् हो, जीवनबोध हो । चुलीको यात्रालाई एउटा सिंगो जीवनयात्राका रुपमा पनि लिन सकिन्छ । ‘हिमालमा जोखिमहरु हुन्छन् । जीवनमा हिमालहरु हुन्छन् । जीवन भनेको जोखिमहरुको एक सुन्दर कविता हो ।’ भनेर आरोहीमार्फत जीवनका चुनौतीहरुसँग पौंठेजोरी खेल्न प्रेरणाको प्रसार गरिएको छ । भौतिक रुपमा हिउँको टाँकुरा टेके पनि सार रुपमा मानवताको चुली टेक्नु नै जीवनको लक्ष्य हुनुपर्ने र सफलता मानिनुपर्ने कृतिको केन्द्रीय स्वर हो ।</p> <p align="justify">नाम्चेदेखि हिंडेको पर्वतारोही कुनै गाइड र अन्य सहयोगीबिना नै सगरमाथाको टुप्पोमा एक्लै आफ्नै बर्गतले पुग्ने अठोटमा हिंड्छ । जीवनको सबै हिमाल एक्लै चढेको भनेर गर्वले छाती फुलाउने उसले ‘चुलीको यात्रा भनेको सधैं एक्लो यात्रा हो’ भन्ने मानेको छ । घरिघरि बिग्रने मौसम भूत बनेर जीवन र यात्रालाई तर्साउन आए पनि उसको उद्देश्यले ढाल बनेर प्रतिकूल अवस्थामा पनि हिंडाइराख्छ । ‘ऊसामु उसको उद्देश्य छ । उद्देश्यहीन जीवन मृत्यु हो । मृत्यु कुनै उद्देश्य होइन ।’ भन्दै आरोहीले रोकिनु, थाक्नु, जम्नुलाई सधैं परपरै धकेल्छ ।</p> <p align="justify">अचम्म लाग्छ, कहिल्यै सगरमाथाको आरोहण नगरेका लेखकले चुलीयात्राको एक-एक पाइला सचित्र रुपमा आँखामा उतार्छन् । लेखकको शक्ति र कल्पनाशीलताको उँचाइ भन्नु नै यही हो । आधारशिविरबाट ल्होत्से, नुप्चे, चाङटे, खुम्बट्से, पुमोरी चुली देखिए पनि सगरमाथा चुली नदेखिने कुरा हामी थाहा पाउँछौं । जिन्दगीमा हिउँको नाममा बरफ र असिना मात्रै देखेको/छोएको मेरो निम्ति चुली चढाइको जोखिम र मुटु कमाउने हिउँसँगको कुश्तीले जिउमा काँडा उमार्छन् । बरफ र हिउँ फरक कुरा हुन्, अझ हिउँ र हिमाल फरक कुरा । </p> <p align="justify">खुम्बु आइसफलको फेदीमा ५३ सय मिटरको उँचाइमा रहेको आधार शिविरसम्म उसले भरियाहरुको साथ लिन्छ । ‘आरोहण अभियानमा मान्छेको कुनै क्षति भएन, मात्र केही भरियाहरु मरे’ भनेर पहिलेपहिलेका अन्य निर्दयी आरोहीले भरियाहरुलाई मान्छे नै नगन्ने जस्तो छैन ऊ । चट्टानी हिउँमा उक्लिँदा ख्वाप्ख्वाप् गाड्नुपर्ने हिमबन्चरो जस्तै मानवतावाद उसको हतियार हो । दुःखको गहिरा-गहिरा खाल्डा पुर्ने उत्कण्ठासहित सर्वोच्च शिखरको पाउ परेका भरियाहरु आफैंमा दुःखका अलग-अलग टाँकुरा लाग्छन् ।  सिकिस्त बाउको उपचार खर्च जुटाउने विवशतामा जाकिएका, छोराछोरी पढाउने धोको साँचेका,  घरगृहस्थीको गर्जो टार्ने रनाहामा दौडिएका भरियाको लस्कर छ आधारशिविरमा । जसलाई थामथुम पार्न ऊ ‘जीवनमा दुःख छ, तर जीवन दुःख होइन’ भन्ने दर्शनको सिटामोल बाँड्छ ।</p> <p align="justify">सहयात्रीलाई जीवनको सरलता सम्झाउने ऊ आफू चाहिं आफ्नो आरोहण सरल रेखामा अघि बढाउन सक्छ त ? ‘चुलीको यात्रा बेहोसीको यात्रा होइन’ भन्ने ऊ त्यो यात्रालाई होशपूर्वक टुंगोमा पुर्याउन सक्छ ? </p> <p align="justify">सानो आकारको किताब भए पनि फारो गर्दै बिसाउँदै पढ्ने मेरो बानी र समस्या दुवै हो । एक त पढ्नलाई एकोहोरो समय नमिल्ने । अर्को, समय मिले पनि एउटै लामो आलेख त्यसरी एकोहोरो सिलसिलेवर रुपमा पढ्न जाँगर र धैर्य नहुने ।  यसैले पढ्न बिसाएको बीचको समयमा ‘धुम थ्री’ फिल्म हेरेँ । हलमा विशेष रोजाइको फिल्म हेर्न मात्रै जाने गर्छु । यसैले कमै बढी मसालेदार फिल्म भन्दै हेर्नुपर्ने सूचीमा राखेको थिइनँ यो फिल्मलाई । टोरन्टबाट राम्रो प्रिन्ट डाउनलोड भएपछि भने आमिर खान अभिनीत फिल्म हेर्ने मन भयो । नामअनुसार नै प्रविधिको धुमधधडाका प्रयोग गरिएको फिल्ममा आमिरको अभिनय तारिफयोग्य लाग्यो । कथावस्तु यथार्थभन्दा निकै पर भए पनि पात्रको चरित्रचित्रण र आवेग प्रभावशाली लाग्यो । पढ्दै गरेको उपन्यासको प्रभाव मगजमा रहेकाले होला, फिल्मको पात्र पनि आफ्नो उद्देश्यमा कटिबद्ध पर्वतारोही जस्तै पाएँ ।</p> <p align="justify">अमेरिकाको सिकागो सहरमा सर्कस चलाउने एक भारतीय जादुगर, जसले बैंकबाट लिएको ऋण तिर्न नसकेपछि पलपलको तनावभन्दा आत्महत्याको बाटो रोज्छ । ऋणको मूल्य बाबुको मृत्युले चुकाउनुपर्दा इखालु बनेका दुई छोराले त्यो बैंक तहसनहस पार्ने अठोटसहित गरेका लुटपाट र अनेक कर्मकाण्ड नै फिल्मको मुटु हो, जुन हर्कत गलत नै किन नहोस् ! बैंक बन्द हुने अवस्थामा पुग्दा ती दाजुभाइले आफ्नो जीवनको पूर्णता भेट्छन् । मान्छेले सामाजिक असन्तुलनका कारण टुटेको आफ्नो मन जोड्ने प्रयास स्वरुप कानुन तोड्छ भन्ने भाव दर्शाउँछ फिल्मले ।  शक्तिशालीले निर्धालाई दुःख दिने ‘संस्कृति’ र सिस्टमका नाममा संसार संवेदनाशून्य हुँदै गएको तीतोपनसँग पनि फिल्मले साक्षात्कार गराइदिएको छ ।</p> <p align="justify">अब फेरि किताबकै प्रसंग । <br />२९,०२८ फिट अर्थात् ८,८४८ मिटरको उँचाइमा पुग्न आरोही अथक योद्धा बन्नुको पछाडि तिलस्मी कारण छ । किताबमा त्यो कारण त्यस्तो प्रगाढ रुपले त देखा पर्दैन । तर भावनाको आँखीझ्यालबाट हेर्दा थाहा लाग्छन, उसलाई प्रेमले डोर्याएर, काँध थापेर चुचुरोतिर लगेको छ । उसमा यति धेरै साहस भर्ने, अठोटले उजिल्याउने र लगनशील बनाउने उसको प्रेमिकाप्रतिको प्रेमले हो । जुन प्रेमको सार्थकता र पूर्णता ऊ आफूले सगरमाथा चुम्दा मात्रै सिद्ध हुने ठान्छ । प्रेमिकालाई सफल आरोहणको उपहार दिनु उसले महान् प्राप्ति सोचेको छ ।</p> <p align="justify">आरोहणका क्रममा ऊ ठाडो बाटोमा यसअघि अरु नै आरोहीले बाँधिराखेको डोरी समात्दैन । आफैंले लगेको डोरीले भर्जिन यात्रा गर्छ । ‘आफ्नो बाटो आफैं बना । आफ्नो चुली आफैं बन् ।’ भन्ने चेतनाले  भरिएको छ ऊ । कहिले ऊ हिपहिरोले थिचिन्छ, कहिले हिमचट्टानबाट चिप्लिएर तल बजारिन्छ, कहिले हावाको वेगले कागजको डल्लो मिल्काए झैं हिमतुफानले हुत्तिन्छ, कहिले घस्रिन्छ घाइते सर्प जस्तै । कसैगरी लक्ष्य टिप्नु छ भने मृत्युसँग पनि प्रतिस्पर्धामा हुन्छ मान्छे । छापामार यौद्धा जसरी हरेक उपाय अपनाउँदै गाह्रोसाह्रो छिचोल्दै अन्ततः ऊ बाटै बन्द भएको ठाउँमा पुग्छ । अर्थात् सर्वोच्च शिखरको चुम्बन ! </p> <p align="justify">विजयको सन्तुलित खुसी मनाउँदै ऊ प्रेमको इतिहास बनाएर चुलीबाट फर्कने क्रममा जुट्छ । ऊ सजग छ, चढ्नु जति नै ओर्लनु पनि चुनौतीपूर्ण मानिने हिमालमा अधिकांश दुर्घटना ओर्लने क्रममा हुन्छ । तर जीवनमा हरेक सजगता र सावधानी कामलाग्दो बन्छ त ? गरिएको तयारी काफी हुन्छ यात्रा तय गर्न ? चुलीबाट ओर्लने क्रममा पनि ऊ हिमतुफानको चपेटामा पर्छ । परिस्थिति सधैं अनुकूल हुँदैन । प्रकृतिले अँगालो फाट्ने गरी दिएको कुरा केही बाँकी नरहने गरी निमेषभरमै खोस्छ पनि । जीवन भेटिरहेको पैंतालाले एउटा मोडमा लय गुमाउँछ । आरोहीलाई भयानक हिमतुफानले उचालेर बजार्दा उसको मृत्यु हुन्छ । तर, ऊ मान्छेका अहम् र संघर्षको यात्रा यसपछि पनि चलिरहने भन्दै मानव र मानवताको अनन्त सिलसिलातर्फ संकेत गर्छ । </p> <p align="justify">हिमालसम्बन्धी आख्यान हाम्रो साहित्यमा यति सघन रुपले आएको सम्भवतः यही पहिलो हो । साहित्यकार सरुभक्तले हिमाल जत्तिकै महान् साहित्यले गर्वको गाथामा  एटा स्वर मिसाएका छन् । </p> <p align="justify">----------------------------------------</p> <p align="justify"><strong>किताबभित्रका केही मार्मिक पंक्ति :</strong></p> <p align="justify"><em>- ‘जीवनका जति अभिशाप आइपरे पनि जीवन अभिशाप होइन ।’</em></p> <p align="justify"><em>- ‘मान्छेको इतिहास भनेको प्रकृतिसित सम्झौताको इतिहास होइन । मान्छे एक साहस हो । ‘</em></p> <p><em>- ‘हिमालको महत्व नबुझ्नेहरु सजिलो हिमालको खोजीमा लाग्छन् । हिमालहरु कहिल्यै सजिला हुँदैनन् । यो त अल्छीको दिवास्वप्न मात्रै हो ।’</em></p> <p><em>- ‘जीवनको एउटा महान् सत्य के पनि हो भने जीवन एउटा मात्र चुलीका लागि होइन, धेरैधेरै चुलीका लागि हो । जीवनका सगरमाथाहरु धेरै हुन्छ । धेरैधेरै । धेरैधेरै ।’</em></p> <p><em>- ‘दुर्घटनाहरुसित लुकामारी खेल्नुको नाम नै हो जीवन ।’</em></p> <p><em>- ‘विजयमा खुसी हुनुपर्छ, सफलतामा खुसी हुनुपर्छ तर चाहिनेभन्दा बढी होइन ।'</em></p> <p><em>- ‘मान्छेहरुले जीवनको बाटो उक्लँदा ओर्लने क्षमता सुरक्षित पारी राख्दैनन् ।’</em></p> <p><em>- हिमाल चढ्नु भनेको ओर्लनु पनि हो । चुली टेक्नु भनेको आधा विजय पाउनु हो ।</em></p> <p><em>- ‘पृथ्वीको इतिहासमा एक युगमा एकदुई जनाले मात्र मानवताको चुली टेके भने मुक्तिका लागि मान्छेले ईश्वर कल्पना गरिराख्नु पर्दैन ।’</em></p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-45967892454660561762014-06-04T00:00:00.000+05:452014-06-03T16:08:35.347+05:45Nepal Smiles :-)<p align="justify"><strong><font size="5">हाँ</font></strong>सो र खित्का ओठबाट ताछिएर इन्टरनेटको च्याट एप्लिकेसनभित्र ‘स्माइली’ मा खुम्चिएको समय हो यो । आजका मान्छेहरु सायद हाँसोको कुरा बढी गर्छन् र हाँस्छन् चाहिं कम । यस्तो बेलामा म आफूले खिचेका फोटोहरुको अर्काइभ खोतलेर मुस्कान सिरिज तयार पार्दै छु ।</p> <p align="justify">खासगरी पोट्रेट फोटोग्राफीमा रमाउँदै आएको छु । मान्छेका मुहारमा तैरिएको र सिंगो शरीरले बोलिरहेको भाषाको भाव उतार्न निकै मजा लाग्छ । खुसी, पीडा, बेचैनी, विस्मात्, उत्साह लगायतका भाव पोखिरहेका अनुहारले ती मान्छेको जिन्दगीको पछिल्लो कथा भनिरहेको हुन्छ । </p> <p align="justify">नेपालीहरु सीमित स्रोत-साधन र अभावमा पनि ‘सन्तोकी’ भनेर चिनिन्छन् । दुःखलाई छातीमा सिएर मुस्काइरहेका हुन्छन् । दैनिक १७ सयभन्दा बढी नेपाली युवा विदेशिनुलाई त्यही हाँसोको खोजी मान्नुपर्छ । हामी नेपाली मेकअप बिग्रेला र मुखका कुनामा मुजा बस्ला वा दुख्ला भनेर नहाँसी बस्नेमध्येमा पर्दैनौं । सानै कुराले ओठ खुल्छन्,  आँखा तान्किन्छन् । अस्थिर राजनीतिले मक्किएको देशमा सबै क्षेत्रमा बेथिति-अव्यवस्था भए पनि  हिलोमा फुलेको कमल जस्तै हामी सबथोक सहेर, पचाएर, चित्त बुझाएर बाँचिरहेका छौं । हाँसिरहेका छौं । <br />मुस्कान र हाँसो सिरिजका यी तस्बिरलाई यही कुराको सूचक मानौं । विभिन्न समयमा आफ्नो गाउँघरका साथै फरक गाउँठाउँ पुगेका बेला खिचिएका यी तस्बिरहरुमा मुस्कानदेखि खित्कासम्मको आयतन नापिएको छ ।</p> <p><a href="http://lh4.ggpht.com/-RmNldV7_ws8/U4zAADX70HI/AAAAAAAAJuM/-7WVssfM_no/s1600-h/Nepal-Smiles-1%25255B3%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-1" border="0" alt="Nepal-Smiles-1" src="http://lh3.ggpht.com/-RiYCIpwOUOk/U4zAweSty9I/AAAAAAAAJuU/kz6L0JzzDIs/Nepal-Smiles-1_thumb%25255B1%25255D.jpg?imgmax=800" width="504" height="358" /></a></p> <a name='more'></a> <p> <br /><a href="http://lh6.ggpht.com/-n8Tq3OYbz_Y/U4zBJvfDVoI/AAAAAAAAJuc/VsLCXxJknm0/s1600-h/Nepal-Smiles-14%25255B7%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-14" border="0" alt="Nepal-Smiles-14" src="http://lh6.ggpht.com/-RguJEkiknqw/U4zBQJ4NmII/AAAAAAAAJuk/lvqppbCNqeU/Nepal-Smiles-14_thumb%25255B2%25255D.jpg?imgmax=800" width="504" height="358" /></a></p> <p> </p> <a href="http://lh6.ggpht.com/-w6VzvFerLcM/U4zBZt2HERI/AAAAAAAAJus/geXeUt6eu_g/s1600-h/Nepal-Smiles%25255B3%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles" border="0" alt="Nepal-Smiles" src="http://lh4.ggpht.com/-dhOgFWldwuY/U4zBr0R8FvI/AAAAAAAAJu0/Aa5wa-CLD7Q/Nepal-Smiles_thumb%25255B1%25255D.jpg?imgmax=800" width="504" height="727" /></a> <p> </p> <p><a href="http://lh3.ggpht.com/-rEfQOjc2XA8/U4zCQ7pTF-I/AAAAAAAAJu8/37wXYCRAMUc/s1600-h/Nepal-Smiles-2%25255B3%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-2" border="0" alt="Nepal-Smiles-2" src="http://lh3.ggpht.com/-Lb5BHcQYmu4/U4zDHEwiK4I/AAAAAAAAJvE/aI1ur0O4ykY/Nepal-Smiles-2_thumb%25255B1%25255D.jpg?imgmax=800" width="504" height="723" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh4.ggpht.com/-vyQxHsHHCgg/U4zDnM2LvoI/AAAAAAAAJvM/ePM4dxAk6zs/s1600-h/Nepal-Smiles-3%25255B4%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-3" border="0" alt="Nepal-Smiles-3" src="http://lh5.ggpht.com/-DODNV9xQcaQ/U4zD7KX4DZI/AAAAAAAAJvU/C66RHp4mhbM/Nepal-Smiles-3_thumb%25255B2%25255D.jpg?imgmax=800" width="504" height="389" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh5.ggpht.com/-wD-89clbHT4/U4zEVt1K7WI/AAAAAAAAJvc/7wfNp9UZQm4/s1600-h/Nepal-Smiles-13%25255B11%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-13" border="0" alt="Nepal-Smiles-13" src="http://lh6.ggpht.com/-uunNH6Ske1g/U4zEy3raWxI/AAAAAAAAJvk/c-4SWYoXnmA/Nepal-Smiles-13_thumb%25255B3%25255D.jpg?imgmax=800" width="504" height="364" /></a></p> <p> </p> <a href="http://lh4.ggpht.com/-YXKX_MIYzUo/U4zG3cMCauI/AAAAAAAAJvs/jrEfu-E-6II/s1600-h/Nepal-Smiles-4%25255B3%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-4" border="0" alt="Nepal-Smiles-4" src="http://lh4.ggpht.com/-T5V2dibUueM/U4zG_-4EVGI/AAAAAAAAJv0/oPf1Ec6QEjg/Nepal-Smiles-4_thumb%25255B1%25255D.jpg?imgmax=800" width="504" height="350" /></a> <p> </p> <p><a href="http://lh4.ggpht.com/-3gITMS9yUmw/U4zHbKO7MaI/AAAAAAAAJv8/Mg7qK2h8elQ/s1600-h/Nepal-Smiles-5%25255B3%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-5" border="0" alt="Nepal-Smiles-5" src="http://lh3.ggpht.com/-83AF_3lXSxM/U42UWdp0XBI/AAAAAAAAJw4/pdr_Y82Hiow/Nepal-Smiles-5_thumb1.jpg?imgmax=800" width="504" height="373" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh5.ggpht.com/-S1lcg4DiY54/U42UvmE90gI/AAAAAAAAJxA/KEEIakz-Bfk/s1600-h/Nepal-Smiles-63.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-6" border="0" alt="Nepal-Smiles-6" src="http://lh4.ggpht.com/-BHIraCb9STo/U42V2R7xUWI/AAAAAAAAJxM/-Auq92HgmrY/Nepal-Smiles-6_thumb1.jpg?imgmax=800" width="504" height="727" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh5.ggpht.com/-jH8bY3lvBRk/U42XIOZX_xI/AAAAAAAAJxY/k5t_9R9wHcw/s1600-h/Nepal-Smiles-73.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-7" border="0" alt="Nepal-Smiles-7" src="http://lh4.ggpht.com/-BLksSWUXBmE/U42Xosi4HfI/AAAAAAAAJxg/n1ho8qqwdZE/Nepal-Smiles-7_thumb1.jpg?imgmax=800" width="504" height="702" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh3.ggpht.com/-73k9AqpnUKY/U42YNA_5GKI/AAAAAAAAJxo/FDXSbTjO7QQ/s1600-h/Nepal-Smiles-83.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-8" border="0" alt="Nepal-Smiles-8" src="http://lh4.ggpht.com/-VGd2otirkNM/U42Ya6SLKLI/AAAAAAAAJxw/raL_zxPsFVY/Nepal-Smiles-8_thumb1.jpg?imgmax=800" width="504" height="702" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh6.ggpht.com/-dOZ5B-tedSU/U42YwJHIrWI/AAAAAAAAJx4/rV6yjyIXxIo/s1600-h/Nepal-Smiles-93.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-9" border="0" alt="Nepal-Smiles-9" src="http://lh4.ggpht.com/-hEwzWKsrrCM/U42ZNtHsQ5I/AAAAAAAAJyE/HXYm9-MJ6yU/Nepal-Smiles-9_thumb1.jpg?imgmax=800" width="504" height="389" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh6.ggpht.com/-hxCIgg4l54M/U42ZzudySwI/AAAAAAAAJyM/GjU9B4YxzS0/s1600-h/Nepal-Smiles-12%25255B4%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-bottom: 0px; border-left: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; margin-left: auto; border-top: 0px; margin-right: auto; border-right: 0px; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-12" border="0" alt="Nepal-Smiles-12" src="http://lh6.ggpht.com/-fXOpWX3ZfZk/U42aFAXs6LI/AAAAAAAAJyU/LtsysDWdnGA/Nepal-Smiles-12_thumb.jpg?imgmax=800" width="504" height="379" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh4.ggpht.com/-a2WeM7iEYXE/U42aixSLkkI/AAAAAAAAJyk/CFqLimJq_SY/s1600-h/Nepal-Smiles-103.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-10" border="0" alt="Nepal-Smiles-10" src="http://lh4.ggpht.com/-S0-1F0JP2G0/U42a4RLhOJI/AAAAAAAAJys/wLeisOQdmzI/Nepal-Smiles-10_thumb1.jpg?imgmax=800" width="504" height="768" /></a></p> <p> </p> <p><a href="http://lh4.ggpht.com/-ciXblAkDGjc/U42bQ0tLLoI/AAAAAAAAJy0/qDn2-3izaXY/s1600-h/Nepal-Smiles-113.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-11" border="0" alt="Nepal-Smiles-11" src="http://lh3.ggpht.com/-JA4HzRkshg4/U42begMDjgI/AAAAAAAAJy8/Zd5mSpOqBlw/Nepal-Smiles-11_thumb1.jpg?imgmax=800" width="504" height="410" /></a></p> <p> </p> <p> </p> <p><a href="http://lh6.ggpht.com/-JFvWv8j9hG8/U42bp4aFSMI/AAAAAAAAJzE/OQ38Ic2gJlA/s1600-h/Nepal-Smiles-153.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-15" border="0" alt="Nepal-Smiles-15" src="http://lh3.ggpht.com/-BInXqsBfThM/U42byN-5B5I/AAAAAAAAJzM/AaKIwcbW4wA/Nepal-Smiles-15_thumb1.jpg?imgmax=800" width="504" height="456" /></a></p> <p> </p> <p>र अन्त्यमा, यसमा पनि हाँसोको थोपा चुहिएको देखें मैले <img style="border-bottom-style: none; border-right-style: none; border-top-style: none; border-left-style: none" class="wlEmoticon wlEmoticon-smile" alt="Smile" src="http://lh3.ggpht.com/-9zm_tDkxmRs/U42cBtlDKHI/AAAAAAAAJzU/e8CBPb172WA/wlEmoticon-smile2.png?imgmax=800" /></p> <p><a href="http://lh5.ggpht.com/-Ua5Y8qIUNwE/U42cMRs24bI/AAAAAAAAJzc/TjyIVuTcDgs/s1600-h/Nepal-Smiles-163.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: block; float: none; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; margin-left: auto; border-left-width: 0px; margin-right: auto; padding-top: 0px" title="Nepal-Smiles-16" border="0" alt="Nepal-Smiles-16" src="http://lh3.ggpht.com/-svx2wCHslas/U42cV6gWfsI/AAAAAAAAJzk/0gXbF84E8Xc/Nepal-Smiles-16_thumb1.jpg?imgmax=800" width="504" height="337" /></a></p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-23513824612721191992014-05-26T23:25:00.000+05:452023-08-07T21:33:48.236+05:45बिहे<p align="justify"><strong><font size="4"></font></strong></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><strong><font size="4"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimShyhgjVebSyBb8xAQLn1d-pXK69gD3YJ40c_XRUsWiF2gqTm75ylcg-U3ziFiFl15WCWmikgfEWhNZU9hi8lEztShQJ97Li2_uy2qlCtwxlLdaCJz0Yg4237_a6RGliMQ2EAIWIQOaWm9BywhR2Ef4-2aOW-8EAMfk3gpCK0_Vy3FUnC0synX1aRxic/s976/Marriage.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="549" data-original-width="976" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimShyhgjVebSyBb8xAQLn1d-pXK69gD3YJ40c_XRUsWiF2gqTm75ylcg-U3ziFiFl15WCWmikgfEWhNZU9hi8lEztShQJ97Li2_uy2qlCtwxlLdaCJz0Yg4237_a6RGliMQ2EAIWIQOaWm9BywhR2Ef4-2aOW-8EAMfk3gpCK0_Vy3FUnC0synX1aRxic/w400-h225/Marriage.jpg" width="400" /></a></font></strong></div><strong><font size="4"><br />ज</font></strong>न्म र मृत्युको दुई स्टेशन बीचमा एउटा रेल खुब दगुर्छ । त्यसलाई जिन्दगीको नाम दिएका छौं हामीले । रेलको एउटा डिब्बाको नाम राखिएको छ, बिहे । जहाँ समाज अघि बढाउने भन्दै खासमा आफ्नै गतिशीलता र सहजताको लागि मानिसहरु सफर गर्छन्।<p></p> <p align="justify">सुप्रसिद्ध लेवनानी लेखक खलिल जिब्रानले आफ्नो प्रख्यात कृति<i> द प्रोफेट</i>मा प्रेम, श्रम, घर, कानुन, पीडा जस्ता विभिन्न विषयमा दार्शनिक कसीमा सटीक लेखेका छन् । जसमा अर्फालिज नगरमा १२ वर्ष बसेपछि त्यहाँबाट बिदा हुने क्रममा गुरु अलमुस्तफाले नगरवासीलाई सम्बोधन गर्दै ‘विवाह’बारे बताउँछ- </p> <blockquote> <p align="justify"><font size="2">‘मृत्युको छायाले जीवनका घडीहरु बिथोल्दा पनि तिमीहरु साथसाथ रहनेछौ ।’</font></p></blockquote> <p align="justify"><font size="3">सोही खण्डमा अलमुस्तफाको मुखबाट विवाहको अरु रहस्य बोल्न लगाएका छन् जिब्रानले -</font></p> <blockquote> <p align="justify"><font size="2">‘एक अर्काको प्याला भर, तर एउटै प्यालाबाट नपिऊ । बाँडेर खाऊ तर एउटै रोटीको टुक्रामा लुछाचुँडी नगर ।</font></p> <p align="justify"><font size="2">सँगै गाऊ, सँगै नाच र सँगै उमंग मनाऊ तर एक अर्काको एकान्तबास नबिथोल । <br />वीणाका तारहरु समेत अलग-अलग हुन्छन् यद्यपि ती एउटै रागमा तरंगित हुन्छन्।’</font></p> </blockquote> <p align="justify">जीवन र मृत्युका रहस्यबारे जिब्रानको दृष्टि निकै घतलाग्दो छ । जीवनलाई सुन्दर बनाउने सूक्ति छन् प्रत्येक हरफ । बेलाबेला त्यो किताब पल्टाउँछु र अद्भूत ऊर्जाले भरिने गरेको छु । सूत्रात्मक र विम्बात्मक बयानले पाठकलाई तरंगित पार्छ <i> द प्रोफेट</i>ले। </p> <p align="justify">पछिल्लो समयमा बिहेको प्रसंगले आफ्नो उमेरलाई ठुँगिरहँदा यतिखेर म किताबको त्यही ‘विवाह’ खण्डमा अडिएको छु । जसले छोटोमा धेरै थोक भनेको पाउँछु । कुनै पनि किताबले मान्छेको जीवन त बाँचिदिंदैन, तर जिउने क्रममा विविध संकेत, दृष्टि, ऊर्जा, सपना, विचारको प्रसार गरेर बाँच्न सहज भने अवश्य बनाउँछ । किताबहरुको एकपछि अर्को तला चढ्दै मैले जीवनको रहरलाग्दो आकाशतिर आफू उचालिंदै गएको अनुभूति गरेको छु धेरै पटक।</p> <p align="center"><strong>ऽऽऽ</strong></p> <p align="justify">गृहस्थीलाई झमेलाको यात्रा मान्ने जोगी मनहरु पनि छन् एकथरि । हुन पनि एक्लो मुसाफिर भई आफ्नो मर्जीको मालिक आफैं बनेर मनमौजी जीवनमा रमिरहन कसलाई मन नपर्ला र ? तर मनमौजी बाँच्ने नाममा विशृंखल यात्रा कतिन्जेल ? हामी मान्छे त निश्चित परिधिभित्रै स्वतन्त्रता आविष्कार गर्नुपर्ने सभ्य जीव मानिन्छौं । बिहे त्यही आविष्कारको ढोका खोल्ने कुञ्जी हो । बिहेसँग जीवन सुगठित पार्दै जाने काइदा कानुनका साथै उमेरगत कुरा पनि जोडिन्छन् । उमेरको कथाले जैविक आवश्यकता पूरा गर्न माग्छ । यसैले धेरै जनाले समाजलाई सन्तुलित र व्यवस्थित गर्न यौन समागमको लाइसेन्स दिने विधि मानेका छन् बिहेलाई । जुन विधिले वंश विस्तारको बाटो पनि अघि बढाउँछ । वंश विस्तारको मोह पनि अचम्मको लाग्छ । वंश मोह भनेको पृथ्वीमा आफू अजर-अमर रहिरहन सम्भव नभएकाले आफ्नो बीज र रगतबाट आफ्नो अस्तित्वबोध गर्ने काइदा नै होला!</p> <p align="justify">जति नै ईश्वरीय खुसीको बाटोमा हिंडे पनि जिन्दगीको एउटा विन्दुमा मान्छेले आफूलाई अपूरो र एक्लो अनूभूति गर्छ र कुनै दिगो आडभरोसा खोज्छ । त्यो भरोसाको नाम नै बिहे हो सायद । दुई व्यक्तिको जीवन सहज बनाउन आपसमा प्रेमको वातावरण बनाइदिने सामाजिक कार्यक्रम जस्तो लाग्छ यो । कुनै प्रेमसम्बन्ध बिहेसम्म पुग्छ-पुग्दैन ठेगान हुन्न, बिहेले भने त्यसअघि दुईबीचमा कतै नभएको प्रेमको उत्पत्ति जरुर गराउँछ । प्रकृतिको सौगात होला प्रेम। </p> <p align="justify">तर, जुनसुकै कुरामा पनि अपवाद हुन्छ । प्रेम छ भन्ने कुरामा प्रेम नहुन सक्छ । यसैले त प्रेम जस्तो ईश्वरीय कुरामा पनि ‘साँचो प्रेम’, ‘मुटुभित्रको माया’ भनेर फुर्को जोड्नुपर्ने अवस्था आएको छ । प्रेमको भाषा, अर्थ र बुझाइ परिवर्तन हुँदै गएको छ भन्छ पाको पुस्ताले।</p> <p align="justify">आजका पुस्ता निकै प्रेमिल छ, तर क्यालकुलेटरले हिसाबकिताब गर्दै प्रेम गर्छ । प्रेम र बिहे छुट्टै कुरा हो भन्छ । प्रेमलाई बिहेको रुप दिए प्रेम नै मर्छ भनेर खुट्टा कमाउँछ र बिहेअघि धेरै प्रेमको ‘अनुभवी’ भएर रमाउन रुचाउँछ । जीवनलाई उत्सव बनाउने हतारमा मेरो पुस्ता र अझ म पछिको पुस्ताले प्रेमसहितका धेरै कुरालाई ‘भेराइटी डिस’को रुपमा चाख्नेछ । आफूलाई खुसी मिल्छ भने जस्तोसुकै सम्बन्धलाई पनि ‘अनुशासित’ र ‘व्यवस्थित’ को लेबल लगाउनेछ।</p> <p align="center"><strong>ऽऽऽ</strong></p> <p align="justify">मेरा काकालाई हजुरबाले ‘अब बिहे गर्ने हो त ?’ भनेर सोध्दा काकाले भन्नुभएछ –‘अब सिङ पलाउँदैन, जुरो पलाउँदैन । गर्नी हो बा।’ </p><p align="justify">उनै काकाको बिहेमा जन्त जानका लागि सानोमा खुब जोड गरेको याद आउँछ । तर, टाढाको बाटोमा भुराभुरीले कहाँ मौका पाउनु बसमा समेटिन ! ‘अंकलले भरे अन्टी ल्याइहाल्छ नि’ भन्ने ललीपपमा भुलिनुपरेको पनि सम्झिन्छु । अहिले घुम्दाफिर्दा आफ्नै पालो आएको छ । यो बेला धेरै कुराले एकैचोटि घेर्दो रैछ । बढी गम्भीर र सजग बनाउँदो रैछ । बिहे अहिले किन गर्ने र किन नगर्ने विचारको चाकाचुलीसँगै बिहेका सामाजिक मान्यता र मापदण्डले बढी नै सोचमग्न बनाउँछ । मुख्य कुरा आफू मानसिक रुपमा तयार हुनुपर्ने रैछ । सवाल आफ्नै जिन्दगीको र कुनै नयाँ पात्रसँग सहयात्रा गर्ने भएकाले चानचुने हैन पनि।</p> <p align="justify">अप्ठेरोपन धेरै आयतनमा फैलिएको छ । मध्यमवर्गीय पीडा राख्दै छु । खासमा बिहे गर्ने समयतिर लम्किरहँदा एउटा युवक/युवती धेरै तनावबाट गुज्रिनुपर्छ । साथी कस्तो पर्छ/पर्छे ? सोचेजस्तो होला ? खुसी दिन र हुन सकूँला ? घरपरिवार ठीकठाक सम्हालिएला ? आफूमा ऊ मात्रै हावी भयो(ई) भने मन मारेरै बाँच्ने ? कि त अलिकता मतभेद हुनासाथै सम्झौता नगरी पारपाचुकेको फेशनमा क्याटवाक गर्ने ? अहिलेको जागिर/कमाइले पेट उकास्न पुग्ला कि पानीले घाँटी मात्रै भिजाउने हो ? आफैं कमाउने जीवनसाथी परी भने त ठीक छ, हैन भने ? … आदि।</p> <p align="justify">सबै समस्या र दिशाहीन स्थितिका बीच पनि एउटा झिल्को सायद सबैको मगजमा आउँछ – ‘जस्तो पर्दै आउँछ, चल्दै जान्छ ।’ एकबारको जुनी मीठो गरी बाँच्ने क्रममा बिहे एक प्रयास त हो!</p> <p align="justify">साथी बनेर जो आउँछ, म उसलाई खुब प्रेम गरुँ । बा-आमाको आँखामा नबिझाउने जोर घडा बनेर रहिरहौं।</p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-56209759608771455852014-05-19T22:56:00.001+05:452023-08-07T21:31:18.887+05:45नेपथ्य<p align="justify"><span style="font-size: medium;">ठ्याक्कै दुई महिना भएछ ब्लगमा अक्षर नकोरलेको । </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">फुटेको एउटै अक्षर पनि नलेख्दा मन उप्किए जस्तो, छाती रित्तिए जस्तो लागिरह्यो । यदाकदा ब्लग लेख्न बस्थेँ र विचारशून्य भएर टोलाउँथेँ । यद्यपि स्पष्ट भइरहन्थेँ आफूमा, लेख्नुपर्ने कुरा कति छन् बाबै ! यही धेरै कुरा भएर हो वा मुड नआएर हो, यसबीचमा लेख्न सकिनँ ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">लेख्ने समय र मनस्थितिलाई अलिकता गाँज्यो होला न्यु मिडिया भनिने फेसबुक र ट्विटरले पनि । केही साथी भन्थे – ब्लगमा लेख्ने कुरा स्टाटस र ट्विट लेखेर भुसुक्कै सकिस् !</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">आफूलाई लाग्थ्यो – दिमाग भनेको भाव र विचारको कारखाना न हो । एकथरि कुरा स्टाटस र ट्विट बनाए पनि अर्कोथरिलाई ब्लगमा राखूँला भन्ने लाग्यो । तर, किन हो लेख्ने मुड सुनसान रह्यो । </span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">यो दुई महिनाको एकान्तवास र नेपथ्यको यात्रा निकै लामो लाग्यो । पीडादायक पनि । कता-कता बोलिरहे पनि ब्लगमा नबोल्दा आफूमा चिन्तन र आवाज नै छ कि छैन जस्तो प्रश्नले घोच्ने गर्छ । जुनसुकै विषयमा विचार पोखे पनि आफूसँगको कुराकानीका रुपमा लिएको छु सधैं ब्लगलाई । आफूलाई भेट्छु यहाँ । अस्तित्वबोध हुन्छ शब्दकोशको यो पानामा ।</span></p><p align="justify"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnArjqQHcsY7KnJHOVKHsOARd9wLgvzpTGhUP2P6Ac0xCyM5k5W7B-Oe-KpSVmKxrJKQobSuI1Q65w3PbQyiEO8uetUxqgWkm1mmijcCx8ZASEj5xBwCL1-gvWmDRChlS2UtnEoz7PmeU/s512/life.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="328" data-original-width="512" height="256" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnArjqQHcsY7KnJHOVKHsOARd9wLgvzpTGhUP2P6Ac0xCyM5k5W7B-Oe-KpSVmKxrJKQobSuI1Q65w3PbQyiEO8uetUxqgWkm1mmijcCx8ZASEj5xBwCL1-gvWmDRChlS2UtnEoz7PmeU/w400-h256/life.jpg" width="400" /></a></div><p></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">यसबीचमा नयाँ-पुराना केही पुस्तक पढेँ । केहीको समीक्षा लेखेँ अखबार/पत्रिकामा । केही राम्रा फिल्म हेरेँ । कबड्डी, हाइवे, क्विन, टु स्टेट्सले मनमा छाप पारे । यो अवधिमा राम्रा मान्छेसँग नारिएर पनि हिंडेँ । प्रेम जस्तो केही झिल्कोले औंल्यायो छातीभित्र र मैले आफूभित्र फेरि मुटु फेला पारेँ । बाँच्ने दौडका क्रममा बाँचिरहेको छु भन्ने कुरा नै चटक्क बिर्सेर बेहोशीको यात्रा अँगाल्ने हुस्सुराम हुनबाट अलिकता जोगिएँ त्यो साथले । क्यामेरा भिरेर जानी-नजानी फोटो खिचेँ फरक ठाउँ, अनुहार र समुदायको । क्यामेराको लेन्समा आफ्नो मुहार कहिल्यै नपारे पनि आफूले ताकेका दृश्य आफू देखिए जस्तै छ्याङ्ग लागिरह्यो ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">यी विभिन्न व्यस्ततामा पनि मैले पाएँ आफूलाई । सायद ब्लग लेख्दाको जस्तै मन चंगा पार्ने प्रयास हुन्थ्यो । खुसी र आनन्दमा त मान्छेलाई आफू बाँचेको अनुभूति हुने हो नि !</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">तर, लेख्दा जुन रुपमा हामी मन-मगज नै टाठो बनाएर, चेतनालाई सोहोरेर विचारको एउटा पुञ्ज बनाउँछौं र मन शान्त हुने गरी पोख्छौं नि आफूलाई, ती विभिन्न कर्ममा उत्तिको शान्ति मिलेनछ क्यार । केही छुटे जस्तो लागिरह्यो ।</span></p> <p align="justify"><span style="font-size: medium;">अब नेपथ्यको यो मौन व्रत तोडेँ । नियमित लेख्छु अब । </span></p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-55054459313800520222014-02-04T06:30:00.001+05:452023-06-28T16:51:07.862+05:45रुसी कवि वेरा पावलोवाका कविता<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal;"><b><span style="color: #351c75; font-size: large;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpGSbZWGMc47r4l2lIMoq6OTlQ1gJQGN23m34cYjkri1h8wUN14vSJGM0P5JRXD19e8MwpvPyIkqIPf1-KgDd6JXeQKab1op10pXNp6C9sbxwj0sR7DB2j7ZmAJRG_2SrHq3A_QY04LjRZ8p-Ebn6nueZBBGq_UdhyzhiRu53e-cyJGTtRxWM3LxvefMg/s1224/vera%20pavlova.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="693" data-original-width="1224" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpGSbZWGMc47r4l2lIMoq6OTlQ1gJQGN23m34cYjkri1h8wUN14vSJGM0P5JRXD19e8MwpvPyIkqIPf1-KgDd6JXeQKab1op10pXNp6C9sbxwj0sR7DB2j7ZmAJRG_2SrHq3A_QY04LjRZ8p-Ebn6nueZBBGq_UdhyzhiRu53e-cyJGTtRxWM3LxvefMg/s16000/vera%20pavlova.png" /></a></div><br />वे</span></b><span style="font-size: small;">रा</span></span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">पावलोवा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span style="font-size: 12pt;">(</span><span lang="NE" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: NE; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">जन्मः सन् १९६३</span><span style="font-size: 12pt;">,</span><span lang="NE" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: NE; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> मस्को</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">)</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">समकालीन</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">रुसी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कवितामा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">उल्लेख्य</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">नाम</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">हो</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">।</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">१९८३</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">मा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">पहिलो</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">बच्चाको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">जन्म</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">हुन</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">लाग्दा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">प्रसव</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">पीडाको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">अवस्थामा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span style="font-family: Mangal; font-size: 16px;">उनले</span><span style="font-family: Mangal; font-size: 16px;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">कविता</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">लेख्न</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">सुरु</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">गरिन् । अहिलेसम्ममा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">डेढ</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">दर्जन</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">कविताकृति</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">प्रकाशनमा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">ल्याइसकेकी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">छन्</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">।</span></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify;"><span lang="NE" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;"><br /></span></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify;"><span lang="NE" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">पछि कविता लेखनबाट ख्याति कमाए पनि खासमा उनी थिइन्
संगीतकी विद्यार्थी । चर्चमा क्वायर पनि गाउने गर्थिन् । </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">घरसंसारको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">सीमित</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">दायरामा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">रहिरहँ</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">दा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">त्यही</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">सेरोफेरोका</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">विषयलाई</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">कवितामा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">बुन्न</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">थालेकी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">वेरा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">समयक्रममा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">विभिन्न</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">प्रतिष्ठित</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">पत्रिकामा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">छापिन</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">र</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">छाउन</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">थालिन्</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">।</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">उनका</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">कविताहरू</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">विभिन्न</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">१९</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">वटा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">भाषामा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">अनुवाद</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">भएका</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">छन्</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">।</span></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify;"><span lang="NE" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: NE; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><br /></span></div><div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify;"><span lang="NE" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: NE; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">वेराका</span><span lang="NE" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कविताको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">अंग्रेजी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">अनुवाद</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">उनकै</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">पति</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">स्टेवेन</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सेमोरले</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">गरेका</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छन्</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">।</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सेमोरले</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">अनुवाद</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">गरेका</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कविताहरूको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">संग्रह</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> '</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">इफ</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">देयर</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">इज</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">समथिङ</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">टु</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">डिजायर</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">:</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">वान</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">हन्ड्रेड</span><span lang="NE" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: NE; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> पोएम्स</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">' </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">बाट</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">वेरा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">रुसकी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">प्रभावशाली</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कविका</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">रूपमा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">विश्वसाहित्यमा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">परिचित</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">भइन्</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">।</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">हिन्दी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">पत्रिका</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> '</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">अहा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">जिन्दगी</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">'</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">ले सन् २०१३ मा निकालेको </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">साहित्य</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">महाविशेषांकमा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छापेका</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">उनका</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कविताहरूमध्येबाट</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="NE" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: NE; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">तीन</span><span lang="NE" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कविता</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छानेर अनुवादको प्रयास गरेको छु: </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<b><span lang="HI" style="font-family: Mangal;"><span style="font-size: large;"><span style="color: #990000;">निद्रा</span></span></span></b><b><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">यसरी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सुतिरहेकी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छे</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">एक</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">युवती</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">जस्तो</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कि</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कसैको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सपनामा</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">पस्दै</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छे</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="NE" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: NE; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सुस्तरी</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">।</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">एक</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">महिला</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">यसरी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सुतिरहेकी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छे</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">मानौं</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">भोलिकै</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">दिनदेखि</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सुरु</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">हुन</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">लागिरहेछ</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कुनै</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">युद्ध</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">।</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">एक</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">वृद्धा</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">यसरी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सुतिरहिछे</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">मानौं</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">मरेको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">बहाना</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">गरिरहेकी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छे</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">आशा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छ</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">उसलाई</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">मृत्युले</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">त्यसै</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छाडिदिनेछ</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">जानेछ</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">निद्राको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">अन्तिम</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सिमानातिर</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">।</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<b><span lang="HI" style="font-family: Mangal;"><span style="font-size: large;"><span style="color: #990000;">मातृत्व</span></span></span></b><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt;"> </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">हिंडिरहेकी</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छु</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">तन्किएको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">डोरीमाथि</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">दुवै</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">हातमा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">बच्चा</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">थाम्दै</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">ता</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कि</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कायम</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">रहोस्</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सन्तुलन</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">।</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal;"><span style="color: #990000; font-size: large;"><b>उडान</b></span></span><b><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">कतैबाट</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">खसेको</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छु</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">झरिरहेछु</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">यति उँ</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">चाइबाट</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">पर्याप्त</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">छ</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">समय</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">यही</span><span lang="HI" style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"> </span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">बीचमा</span><span style="font-family: Kalimati; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center;">
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt; mso-ascii-font-family: Kalimati; mso-bidi-language: HI; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-hansi-font-family: "Times New Roman";">सिकिसक्नेछु</span><br />
<span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">उड्न</span><span lang="HI" style="font-family: Mangal; font-size: 12pt;">।</span></div>
</div>
Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-23309536481724109332014-01-23T17:25:00.000+05:452014-01-26T20:06:47.146+05:45जागिर : एक कारागार<p align="justify">भात खाने लतले राम्रैगरी गाँजेपछि मैले जागिर खान थालेँ । अहिले भात र जागिर दुवै कुराको अम्मल छ ।</p> <p align="justify">आजकाल जागिरको दौडमा अमिलो पसिनाले गुम्स्याउँछ । पसिनालाई संसारकै महँगो अत्तर ठान्ने म यो बगिरहेको पसिना र अलमलिंदै बगिरहेको बागमतीमा खासै फरक देख्न छाडेको छु ।</p> <p align="justify"><a href="http://lh3.ggpht.com/-p-eeRhIEOzg/UuEBXVJEg_I/AAAAAAAAHGM/hiDdDybumAk/s1600-h/Job_Labour%25255B4%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; margin: 0px 6px 0px 0px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: inline; float: left; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; border-left-width: 0px; padding-top: 0px" title="Job_Labour" border="0" alt="Job_Labour" align="left" src="http://lh5.ggpht.com/-CbdpLXEzSzk/UuEBpWFCywI/AAAAAAAAHGU/L2dV0CGrL84/Job_Labour_thumb%25255B1%25255D.jpg?imgmax=800" width="284" height="180" /></a>महिनाभरि रगतलाई श्रममा पोतेर म आफ्नो अनुहार नियाल्ने गर्छु जिन्दगीको फ्रेममा । त्यहाँ आफ्नै चित्र सधैँजसो केही अपूर्ण देख्छु । कि त चोसो नमिलेको चित्र बन्छ । कि त छिटा रङले कतै न कतै फोहोर पारेको हुन्छ । त्यो एक थोप्लो छिटालाई ‘सेक्सी कोठी’ भनेर मक्ख पर्न पनि सक्दिनँ । खुसी हुने नाममा ‘फेसन शो’ कहाँ हो  र जिन्दगी !</p> <p align="justify">सबैले खान्छन् जागिर । जागिर नरुच्ने र नपच्नेले आफ्नै उद्यम र व्यवसाय थालेर मालिक बन्छन् । आफ्नै उद्यम थाल्ने जुक्ति र शक्ति नहुँदा मैले पनि धेरैले जस्तो जागिर नै खाएँ । अखाद्य फल पनि थिएन यो, नखाएर बस्नलाई । यस्सै सुरक्षित हुनलाई भविष्य कतै र कसैबाट ‘स्पोन्सर्ड’ थिएन पनि । लगानी र सम्पत्तिको नाममा भएको एउटा ज्यानलाई पसले बनाएँ र थालेँ जागिरको मादक पसल ।</p> <a name='more'></a> <p align="justify">जागिर खान थालेयता धेरै परिवर्तन भएँ । उसो त जागिर नखाए पनि परिवर्तनको सांसारिक नियमले ननिमोठी कहाँ छाड्थ्यो र ? बुवाले सानोमा निमोठेको कान अलिक छिप्पिएको छ, तर यो छिप्याइले पनि समयको बोली सुन्न सक्दिनँ खासै । धेरै कुरा भुल्न थालेको छु जागिर खाएयता । जागिर खाइरहँदा भात र खाजा समेत भुल्न पुग्छु । </p> <p align="justify">जागिरले हो कि खै के कारण हो, बुवाले सानोमा सातो लिएको र हरदम गाली खाएको कुरा समेत भुलिसकेँ । मलाई सोझ्याउन बुवाले भाँच्ने बाङ्गो सिर्कना पनि भुलिसकेँ । कैलेकाहीँ आफैंलाई पनि भुल्दो रै’छु । त्यस्तो बेला विपश्यना ध्यानमा गुरु सत्यनारायण गोयन्काको धोद्रो स्वर ‘सास पर ध्यान दो !!’ हठात् सम्झिन पुग्छु । तब मात्रै पो संसारमा आफ्नो अस्तित्व बोध हुन्छ ।</p> <p align="justify">ध्यानगुरुले सासमा ध्यान दिन सजग गराए जस्तै बुवाले पढाइ र भविष्य रटाउनुभयो । बुवाकै कारण जागिर खाएँ । घरबाट छोरा काठमाडौं हिंड्ने बेला बुवाले लिखुरे नाडीले दुई हजार-चार हजार रुपैयाँको नोट थमाउनुहुन्थ्यो । बुवाको नाडी हावामा हल्लँदै छोराको हत्केलामाथि आउँथ्यो, मेरा सानो हत्केलाले त्यो नाडीमा पीडाको कम्पन मापन गर्थ्यो । पैसा पाएर मक्ख पर्नुको साटो सरर्र काँप्थ्यो मेरो मुटु । सन्तानका लागि जुनसुकै आमा-बाले जस्तोसुकै कष्ट पनि सहन्छन् । वर्षामा छाता बन्छन् र ओत दिन्छन्, बाढीमा डुंगा बनेर खिइन्छन् । </p> <p align="justify">मलाई बिदाइका बेला काठमाडौंमा बस्ने र पढ्ने खर्च दिंदा भलै बुवालाई कुनै बोझ र तनाव नभएको होस् । तर, त्यो बेला एसएलसी पास भइसकेको जवान छोरोले घरलाई अझै पनि पैसा र दाल-चामल मार्फत ताछिरहँदा आफ्नै नजरको अग्लो भीरबाट पटकपटक पछारिन्थेँ र थिलथिलो भएर दुख्थेँ म । त्यही दुःखाइले मन अमिल्याइरहँदा जागिर खानु बाध्यता थियो । हतारहतार कतै अल्झिनु थियो । कसैगरी घरको आश गर्नुपर्ने दिन सकियून् भनेर कामना गरिरहन्थेँ हरघडी । ती बेला लेखिएका डायरीमा अल्लारेपनका भाका कमै छन् मेरा । बाटामा हिंडिरहँदा त्यतिबेला २०-२२ वर्षको एउटा युवक युवतीहरुका ओठ र छातीको नापनक्सा लिन छाडेर आज पैसा भेटिन्छ कि भन्ने आशले भुइँतिर नजर गाड्दै पाइला सार्थ्यो । कर्म गर्ने एकजोर हत्केलालाई कसैले ‘बाल’ दिइरहेको थिएन । आफैं पनि पढाइ र कामको दोबाटोमा फाट्न सक्ने हालतमा थिइनँ सायद त्यो बेला । जागिर खानैपर्ने आत्मदबाब पर्नुमा घरको हालत खराब थिएन, स्वाभिमानले भक्कुमार पिटेर मेरो हालत खराब पारिरहेको थियो ।</p> <p align="justify">एक दशक हुन लाग्यो जागिर खान थालेको । दश वर्ष लामै कालखण्ड हो एउटा व्यक्तिको जीवनमा । यो अवधिको आफ्नो जीवन र यात्राको उपलब्धि नापेको छैन मैले । जीवन-यात्राको कुरालाई अलग्गै केलाउने हो भने, जागिरको आम्दानी र सफलता के कुरालाई मान्ने ? महिनैपिच्छे थापिने तलबलाई कि सुरक्षित हुँदै जाने भविष्यलाई ? म जान्दिनँ । सुरक्षित त खै कसरी भन्ने ! जहाँ टेकिरहेछु, कुन बेला भासिन्छु जस्तो लाग्छ ।  र पनि प्रिय छ जागिर । सास र धड्कनको अलंकार प्रियसीलाई लक्षित गरिन्छ भने मेरो प्रियसी नै जागिर बनेको छ । जागिर नगरे म बहुलाउँछु । पाएको र खाएको जागिर छाडे मानौं म मरिहाल्छु ।</p> <p align="justify">अहिलेको हेराइमा जागिरको उपलब्धि मेरा पाक्दै गरेका कपाल र थाक्दै गरेको ज्यान हो । अमेरिकी राष्ट्रपति बराक ओबामाको पहिलो कार्यकालपछि उनी अनेक तनाव र पिसानले गलेर बुढो देखिएको र पहिलेभन्दा फुलेको भनेर कतै पढेको थिएँ । आफ्नो जीवनको सत्तामा जागिरको भोगचलन गरेयता म पनि त्यस्तै भएको छु आज, केही फुलेको / केही थाकेको । </p> <p align="justify">स्वभावले मलाई जोगी बनेर हिंड्न मन लाग्छ । जहाँ कुनै हतार नहोस्, रुटिन नहोस् । नमस्कार नहोस्, जयजयकार नहोस् । तलबको नाममा रगत र पसिनाको थुप्रोलाई गणितमा राफसाफ गरेर मिलाउने दुस्साहस नहोस् । होस् त केवल मनको रफ्तार ! जोगी बनेर हिंड्न जति नै मन फुरफुर गरे पनि जागिर पनि खाइरहन मन लाग्छ । यही कुलतले जकड्याएर राखेको छ । मानौं, राति निदाउँदा सपनामा सयर गरिरहँदा पनि अफिसियल पोशाकमै हुन्छु, ता कि हाकिमको बोलावट आयो भने तुरुन्ता तुरुन्तै सपनाबाटै आँखाको ढकनी च्यातेर हाजिर भइहाल्न सकूँ !</p> <p align="justify">रोजेको कारागार हो जागिर, मेरो निम्ति । निराशावादमा सास चुहाउनेहरु जन्मलाई नै हतकडी र नेल मान्छन्, पृथ्वीलाई कारागार सम्झन्छन् । म आफूलाई मुक्त पार्ने लालसाले जागिरमा जेलिंदै गएको कयौं पात्रमध्येको एक हुँ । हो त, कारागारमा खान पाइन्छ, बस्न पाइन्छ । बाथरुमको सुविधा पनि हुन्छ । </p> <p align="justify">साँगुरो सुरुङको बाटो रै’छ जागिर भन्नु । पस्ने द्वार छ, फर्किऊँ भने मोडिने एक इन्ची ठाउँ छैन । मोडिने ठाउँ भन्नु एक घुस्सा साहस र जोखिम त हो । जुन जोखिम उठाउन हामी जागिरेहरुले सकिरहेका छैनौँ ।</p> <p align="justify">जागिर : खाएर खाइनसकिने र नसकेरै खाइने जिनिस ! <br />जागिर : नखाई नहुने र खाएर पनि नअघाइने हावाको भुसुना !</p> <p align="justify">मलाई अचेल जागिर र बिहे उस्तै लाग्छ । खाए पनि पछुताइने र नखाए पनि थकथकी लाग्ने । जागिर खाएर अहिलेसम्म कोही मान्छे ठूलो भएन (खास-खास सरकारी कारिन्दा बाहेक), बिहे गरेर पनि लोकलबाट कोही विकासीमा उक्लेन । </p> <p align="justify">जागिर अर्थात् नित्यकर्म ।</p> <p align="justify">म जागिर खाइरहेछु ।</p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-66926440957478670792014-01-12T04:39:00.000+05:452014-01-14T17:23:01.952+05:45विरसबाबु शाही<p align="justify"><strong><font size="5">जि</font></strong>न्दगी धेरै अर्थमा अठोट बिनाकै काम सम्पन्न हुने एउटा अध्याय रहेछ । जस्तो <a href="http://lh5.ggpht.com/-TIJA4fWntJ0/UtB6LEgwi-I/AAAAAAAAGv0/Y08lZfsGPwA/s1600-h/Birashbabu%25255B5%25255D.jpg"><img style="background-image: none; border-right-width: 0px; margin: 3px 0px 0px 6px; padding-left: 0px; padding-right: 0px; display: inline; float: right; border-top-width: 0px; border-bottom-width: 0px; border-left-width: 0px; padding-top: 0px" title="Birashbabu" border="0" alt="Birashbabu" align="right" src="http://lh3.ggpht.com/-NCwjAQ_9Cu8/UtB6RMwOQuI/AAAAAAAAGv8/p0mL0obsZDc/Birashbabu_thumb%25255B2%25255D.jpg?imgmax=800" width="281" height="213" /></a>कि 'विरसबाबु' नामलाई लेखिनुपर्ने त्यस्तो खास रूपमा कहिल्यै तौलिएको होइन । आज कसरी उसको वजन ममा गह्रौं भएर छायो र तौल-ट्याग स्वरूप केही हरफ उसको उदास अनुहारले मबाट खोसेरै लग्ने भएछ ।</p> <p align="justify">विरसबाबुको जन्मकथा म जान्दिनँ । खोइ उसकी आमा - उसलाई 'आमा' भन्ने सम्बोधनमा ज्रि्रो उठाउने जरुरत छैन । आमा-छोरा एकबेला सँगै थिए । छोरा संसारको बजारमा हरायो, आमा संसारबाटै हराइन् । विरसकी आमा भगवान् भइदिइन् ।</p> <a name='more'></a> <p align="justify"></p> <p align="justify">पारिवारिक हिसाबकिताब निकाल्छ ऊ । एक-दुई थान दाजु छन् । बाउसँग पुत्रप्रेम केही मात्रामा छ । तर ... - तर, के ? तर फेरि पनि आमाकै गरिबीले उसको आँखामा बादल लाग्छ । <br />बरु मातातीर्थ औंसीको एक दिन ऊ आमाविहीन संसार स्वीकार गर्ला, नत्र तीन सय ६४ टुक्रा कलेजी त सदा उसकै भाग हो ।</p> <p align="justify">जन्मकथाभन्दा उसको जीवनव्यथा वर्णनीय छन् । तर वर्णन गरी साध्य छैन ! मान्छेका व्यथा देख्न पावरग्लास चाहिन्न । उसको सुखबारे विश्लेषण गर्ने, भो म त्यो संकट चाहिं नबेहोरुँ क्यार !</p> <p align="justify">उसको बोलीमा चिनी चाख्नु जो कसैको सौभाग्य हुन जान्छ । तर्कमा ऊ पहलमान नै हो । कोही तम्सियो कि पछारिहाल्छ । ऊसँग भिड्ने फुर्सदमा मैले आफूलाई कहिल्यै पुर्याइनँ । एक-अर्काको इज्जतमै हामी व्यस्त रह्यौँ सायद ।</p> <p align="justify">पूर्वी नेपालको कर्मयात्रामा कहिले मोरङ, कहिले उदयपुर उसको बाटो हो । साँच्चि, उसका कतिवटा खुट्टा छन् ?</p> <p align="justify">प्रेमको मामिलामा ऊ पक्का छ । नौ बजेको चुम्बनलाई ऊ साइतमै शुभलाभ गर्ने सामर्थ्य राख्छ ।</p> <p align="justify">'अहो, मेनुका कसरी भुल्न सक्छु त्यो पहिलो प्रेम !', विरस बेला-बेलाको मित्रभेटमा रोमान्टिक भावमा गुडुल्किन्छ । उसकी प्रथम मायालु मेनुका, अहिले उही नै छैन । कत्रो विस्मात् छ जिन्दगी ! त्यही ज्वरोले बहुलाउँदा ऊ यसो गजल रचनाहुँदी 'मेनुप्रिया' नाममा आफ्नो प्रेमीरूप झुल्काउन पनि पछि पर्दैन । कविता लेख्दा 'स्वघोषित सहिद' उसको आत्मीय पहिचान ।</p> <p align="justify">जीवनमा विविधताको रङ छ । जसमा रंगिने क्रममा ऊ अनेक बहाना पिस्ने गर्छ । मसला त त्यसै पनि भइएकै हो विविध परिबन्दको सिलौटामा !</p> <p align="justify">सधैं लाग्छ - उसको जराजरामा पसिसकेको छु, अब जान्नु के छ ? तर, विरस रहस्यको अथाह समुद्र हो । जति गोता लगायो, छिचोल्न त्यति नै बाँकी । अरुले नामको अगाडि डाक्टरको फुर्को जोडेर विशेषज्ञता र बौद्धिकतामा चमत्कार गरिसके, आफू चाहिं 'बिरामी' फुर्को जोड्न मात्रै बाँकी छ उसले । बिरामी त सधैँको हुँदै हो । वाणिज्यशास्त्रको पढाइले उसको जीवनले व्यवस्थापन कसरी पाउला ?</p> <p align="justify">भन्थ्यो - राजधानीमा जीवन साँच्चै ओखर रहेछ ।</p> <p align="justify">उदयपुरको भूमि । एकदिन अनायासै ऊ मेरो जीवनमा देखा पर्यो । चर्चा उसको पहिल्यैदेखि चल्दै आएको थियो । 'सन्ध्या' साहित्यिक पत्रिका प्रकाशनको सिलसिलामा आमनेसामने हुन्छौं । हेर्छु उसलाई - गर्धनसम्म लर्किन आइपुग्ने उसको झ्यापुल्ले कपाल छ । पहिरन उस्तै अल्लारे पाराको । धत्, के छ यसमा प्रतिभाको पाटो ? मनैमन आफैंलाई खिन्नताले हिर्काउँछु । तर जब बोल्न थाल्छ ऊ, मक्ख पार्दै जान्छ र प्रवेश गर्छ एउटा आत्मीय अनुहारसहित । त्यसअघि पनि एउटा कविता प्रतियोगितामा पहिलो जम्काभेट सम्झिन्छु ऊसँगको ।</p> <p align="justify">मनीब्यागमा उसको पैसा कति हुन्छ, मैले कहिल्यै गनेको छुइनँ । हुन पनि पैसाभन्दा उसले त्यहाँ अनुहारहरू पट्याएर साँच्ने रहेछ । फुर्सदमा सम्झनाका लागि खर्च हुने पलहरू । एकदिन आत्मीय जमघटमा एक-आपसको प्रेमिकाको बारेमा सोधखोज चल्छ । म लुकाउँछु । एक समय 'अविदित ऐंसेलु' नाममा कलम चलाउने भीमेन्द्र खड्का ऐंसेलु झैं डल्लो पर्छ ।</p> <p align="justify">त्यस्तैमा विरसबाबु उदारतासाथ आफ्नो मनीब्याग खोतलेर फटाफट तस्वीरहरु हामीसामु बिछ्याउँछ, भावुक मुद्रामा । एक-एक गरी विवरण पेश गर्छ - यो मेरी प्रथम प्रेम, यो दोस्री मायालु, ... ... र यो तेस् ... ...' <br />हामी दंग ! थान-थान नारीरूपमा उसका प्रेम खोजिरहन्छौं । ऊ यतिबेला भावुकता पन्छाएर कुतकुतिंदै खुम्चिन्छ ।</p> <p align="justify">उसको मंगोलियन लाम्चो अनुहार, केही चिम्सा आँखा, फुंग उडेका पातला लामा कपाल, पहलमानको भव्य ज्यान । देख्दा लाग्छ - अहो क्या गुन्डा र दादा आकृति !</p> <p align="justify">तर खोज्नुपर्छ, सिर्जनशीलताको नमुनामा ऊ उर्वर भूमि हो, केही न केही उब्जाइरहन्छ ।</p> <p align="justify">यति धेरै सिर्जनशीलताको खानीमा आफू के हो, आफैं अन्योलमा छ ऊ । शक्तिशाली हनुमान आफ्नो तागतबारे बेखबर भए जस्तो ! कविताकृतिको पाण्डुलिपि 'चिहानको देशमा' तयार पारेको छ । ज्या है, पैसा छाप्ने मेसिन त ऊसँग छैन । कत्रो हत्ते ! ऊ कुनैबेला भुराभुरीलाई कालोपाटीको सहारामा पाठ घोकाउँथ्यो । आज संघर्षको पाठ घोक्न कहिले नाट्यकर्म र कहिले साहित्यकर्मको स्वयंसेवा बाटो छ । यसले 'घरसेवा' चल्छ कि ? ऊ बुद्धू बनिदिन्छ ।</p> <p align="justify">गुरुकुलको डाँडा, सुनील पोखरेल । सांस्कृतिक संस्थानको उजाड कोठा, वीरेन्द्र हमाल । प्रज्ञा डबली र कृष्ण साह यात्री । विरसबाबु शाही कहाँ-के मा मिल्छ होला ? जोडा मिलाऊ अभ्यास गरिरहेछ ऊ । जोडा मिलाउने रनाहामा जति नै दौडिए पनि जीवनसँगको सम्बन्धमा ऊ सधैं अलमोस्ट सिंगल ! धेरै भयो ऊसँग नभेटेको । समस्यादेखि नभाग्ने ऊ साथीहरूबाट तर्किन थालेपछि के लाग्छ ? </p> <p align="justify">उमेरमा ऊ मेरो दाइ । तर, समानान्तरमा हामी दुईको यात्रा कस्तो छ भने ऊ जस्तै प्रेममा असफल म र बेटुंगोको जीवनक्रम । कविहृदय जस्तो संवेदनशील अवस्थामा रहनु सानो चोटमा पनि कति पीडादायी कुरा हुन्छ, ऊ यस्तो पीडाको नियमित उपभोक्ता हो । त्यसैले गोरेटोहरूमा बग्दै गर्दा असंख्य ढुंगाहरूदेखि बच्न ऊ बडो होसियार बन्छ । तर बिचरोको के लाग्छ, ढुंगाहरू नै आफैं गुडुल्किँदै उसका पैँताला चुम्न आइपुग्छन् । आह्, कति चरम चुम्बन !</p> <p align="justify">नयाँ-नयाँ प्रयोगको सदा ऊ प्यासी नै हो । यस मानेमा यथास्थितिवादको कडा शत्रुकै रूपमा प्रस्तुत हुन्छ ऊ । हाँसोको यात्रामा आफ्नो मंगोल आँखा ट्याप्प बन्द गरेरै सामेल हुन्छ, मानौं ध्यानको गहिराइमा पसेको होस् । आक्रोशको बेला निधार चाउरिन्छ, ओठ बटारिन्छ र त्यहाँ विरसबाबु आफ्नो 'शाही स्वरूप' मा पेश हुन्छ ।</p> <p align="justify">भेटघाट बन्द भएको निकै अन्तरालमा सुन्छु - विरसले बिहे गर्यो रे ! विरस पारिवारिक तानाबानामा हरायो रे ! विरसले सबै साथीभाइसँगको सम्पर्क सेतु नै तोड्यो रे ! नरम मुटु र माटोको कुरा गर्ने ऊ कुनै डेन्टल हस्पिटलसँग आबद्ध  भई काम गर्दै छ रे ! <br />यी तमाम 'रे' का कुरामा पुरिएर एउटा हितैषी चेहरा धूमिल भइरहेछ ।</p> <p align="justify">भन्थ्यो एक भेटमा, केही वर्षअघिको कुरा - 'यार धाइबा, काठमाडौंमा जब म आउँछु, तब हाम्रो साहित्यिक सक्रियताले चराकै उडान लिनेछ ।'</p> <p align="justify">ऊ काठमाडौं आयो । उसले थाहा पायो । मैले थाहा पाएँ । खै, काठमाडौंले त उसको हिसाब राख्नै भुलेछ । साहित्यिक सक्रियता पनि चलिरहृयो । तर अरुहरूको । उसको चाहिं राजधानीमा जिन्दगीको पसल चलाउने प्रयासमा नमस्कारको हात चल्यो वरिष्ठ कुर्सीअघि । कविता उसले नलेखेको होइन । पछिल्लो समयमा भूपीको सोझो प्रभावबाट हटेर मौलिक बन्दै थियो । र, नेपाली साहित्यको के कुरा ? एउटा कविता लेखेर १० वर्षपछि काव्य आन्दोलनको गफ हाँक्दा धुरन्धर साहित्यिक योद्धा भइने यहाँ उसले कविताको सस्तो टुपी समाइरहन सकेन । अहिले कविता उसकी बूढी श्रीमती । पहिला त ऊ नाटककै बैँसालु रङमा रम्छ । आफ्नै लेखन र निर्देशनमा नाटक 'त्यो सपना यो देशलाई' विरसले मञ्चन गरिछाड्यो ।</p> <p align="justify">सोच्दो हो ऊ आफू चाहिं - मेरो सपना खै कुन लाशघरमा ?</p> Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-22848650620162549962014-01-02T08:10:00.000+05:452014-01-02T08:01:26.178+05:45धर्म<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxbLfHNPJzlcKo4KdWRTyBcH-UC64qvk3z0qTcCK9wHC9fIK2bKnW4CBDcAsXyTAodV3JdFJLewTdBTRrKVHVFi6E4QzLRF8-E04hl7A351pjHtkSXJPitPUZWPbn1Crqn8P6SC135ICI/s1600/old.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxbLfHNPJzlcKo4KdWRTyBcH-UC64qvk3z0qTcCK9wHC9fIK2bKnW4CBDcAsXyTAodV3JdFJLewTdBTRrKVHVFi6E4QzLRF8-E04hl7A351pjHtkSXJPitPUZWPbn1Crqn8P6SC135ICI/s200/old.jpg" width="150" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
चपाइरहेछु खाना</div>
<div style="text-align: center;">
ब्रस घोटिरहेछु खुबै सुर-ताल मिलाएर </div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
समयसँगको टक्करमा </div>
<div style="text-align: center;">
किटिरहेछु यिनै दाँतहरु</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
हर समय पिसिनु छ</div>
<div style="text-align: center;">
खिइनु छ</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
सबै पिसेर-घोटेर</div>
<div style="text-align: center;">
कपालमै त पोत्नु रै'छ चन्दनको लेप </div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
म बुढो भएको हुँदै हैन</div>
<div style="text-align: center;">
समयले कति झिसमिसेमै आफ्नो धर्मकर्म गरिसकेछ !</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
Photo : <a href="http://wellhappypeaceful.com/">http://wellhappypeaceful.com</a></div>
</div>
Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3473939049311818033.post-30503446828249101222013-12-30T10:54:00.001+05:452021-01-18T13:22:39.951+05:45आमा र आँसु<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="font-size: medium;"><br />
</span><div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcz8BdpkDi4Q-xwA43M6w2phJXxcQG51W4i9DGSt8C2v1qvrH3Hg-LjdiGNnviUUl5f1abS0vkMxxgPPMNaWSLQaMWzwLaw4s7CdJU52VRRhdrqWaH8ijPgLocEraKyND9dJnTjISKLgc/s1320/woman+crying.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1320" height="303" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcz8BdpkDi4Q-xwA43M6w2phJXxcQG51W4i9DGSt8C2v1qvrH3Hg-LjdiGNnviUUl5f1abS0vkMxxgPPMNaWSLQaMWzwLaw4s7CdJU52VRRhdrqWaH8ijPgLocEraKyND9dJnTjISKLgc/w400-h303/woman+crying.jpg" width="400" /></a></div><br />जबजब सहर आउँछिन् आमा </span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
दिक्क मान्छिन् छोराको कोठामा - </span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
काले, किन धोइराख्छस् रुमाल ? </span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
सधैं चिसाको चिस्सै !! </span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
सिकसिको लाग्दैन, हँ ? </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: medium;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
धन्न बचिन्छ ! </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: medium;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
हुँदैन आँसुको कुनै गन्ध </span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
आमाहरु झुक्किइराख्छन् </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: medium;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
हामी पनि कमका छैनौं </span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
आमाको पछ्यौरा ठूलो ओसिलो रुमाल हो </span></div>
<div style="text-align: center;"><span style="font-size: medium;">
पत्तै पाउँदैनौँ ...</span></div>
</div>
Jotare Dhaibahttp://www.blogger.com/profile/16329491919485071804noreply@blogger.com0